Lajky nejsou hlasy

KOMENTÁŘ

Lajky nejsou hlasy
Bývalý europoslanec a člen Motoristů Filip Turek. "Byl to úspěšný influencer, proto se stal "ikonickou postavou" motoristů, jenomže to, co mu pomáhalo jako influencerovi (všechny ty rádoby šprýmy o Hitlerovi, přátelství s Ivanem Jonákem apod.), pro něj jako pro politika představuje překážku, píše Ondřej Štindl. Foto: Markéta Burleová
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Lajky nejsou hlasy

KOMENTÁŘ

Kdo chce uspět ve volbách, potřebuje získat co nejvíce hlasů mezi příslušníky nějaké jasně definované skupiny lidí, například občanů té či oné země. Tahle ...

00:08

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Kdo chce uspět ve volbách, potřebuje získat co nejvíce hlasů mezi příslušníky nějaké jasně definované skupiny lidí, například občanů té či oné země. Tahle naprosto banální a samozřejmá pravda jako kdyby se ztrácela ze zřetele některých politiků západní pravice i levice. Jedním z důvodů může být i to, že v politice sílí vliv skupin, které svou představu úspěchu získávaly v online světě.

 

Projevuje se to i v momentálně probíhajícím sporu uvnitř Trumpova MAGA tábora, který se ještě vyostřil potom, co v masově sledované online show Tuckera Carlsona jako host vystoupil pověstný a teatrálně vystupující antisemita, rasista a popírač holocaustu Nick Fuentes. Někteří Trumpově administrativě naklonění kulturně konzervativní autoři (například čtenářům Týdeníku Echo známý Rod Dreher) teď se znepokojením zjišťují, že jaksi performativní antisemitismus kombinovaný se sympatiemi k lidem Fuentesova typu, zálibou v „šokantních“ rasistických stanoviscích je docela rozšířený mezi mladou generací republikánů, včetně těch, kteří pracují na nižších pozicích ve vládních úřadech. Vzestup podobného smýšlení má nepochybně výraznou a podstatnou morální dimenzi, dá se v té souvislosti mluvit o pochybném vzdělání a myšlení a tak dále. Situace má ale tak nějaký praktický rozměr. Pokud si voliči ztotožní republikánskou stranu s fašizujícími nebo přímo fašistickými bělošskými identitáři Fuentesova typu, ta strana příští volby nevyhraje. Loňské Trumpovo vítězství bylo způsobené taky jeho výraznými zisky mezi příslušníky národnostních a rasových menšin. A když si tihle noví republikáni poslechnou, jak se o nich v prostředí „jejich“ strany mluví a píše, dost možná svoje preference přehodnotí. A celkově se nedá říct, že by adorace nacismu představovala spolehlivou cestu k srdcím amerických voličů. Naopak.

Zásadní vliv na výsledky voleb mají tzv normies – lidi s běžnými starostmi a plus minus běžnými názory. Pokud ale někdo uvažuje v intencích online diskurzu, tihle „normálové“ ho často vůbec nezajímají, taky je vlastně nepotřebuje. Komentátorka Batya Ungar Sargonová, bojovná stoupenkyně Donalda Trumpa, současné dění u republikánů popisuje jako střet mezi těmi, kdo myslí jako politici, a lidmi s uvažováním influencerů, tvůrců internetového obsahu, kterým jde primárně o počet lajků či zhlédnutí. Politik ví, že „normály“ potřebuje ze všeho nejvíc, nesmí dopustit, aby se pro ně stal podezřelým, nebo dokonce odpudivým. Influencerovi extrém naopak může přinést úspěch, čím provokativnější, tím lepší. Nezřídka se stává, že se lidé toho typu postupem doby ve svých projevech radikalizují, protože se jim to vyplácí, nebo se k tomu cítí tlačeni publikem, které oceňuje nějakým způsobem extrémní obsah, někdy třeba i proto, že se u něj jeho část ráda pohoršuje. Úspěch v tímhle způsobem fungujícím prostředí může influencera přivést k pomýlenému přesvědčení, že podobná cesta povede i k úspěchu v politice. Jenomže pak naházejí svoje hlasy „normálové“ a nastane velké divení se. Něco o tom vědí třeba američtí demokraté, kteří doplácejí na to, jak moc jsou v očích veřejnosti ztotožněni s online woke levicí.

Ve zdejším prostředí ten rozpor – v malém českém měřítku – ilustruje kauza kolem Filipa Turka. Byl to úspěšný influencer, proto se stal „ikonickou postavou“ motoristů, jenomže to, co mu pomáhalo jako influencerovi (všechny ty rádoby šprýmy o Hitlerovi, přátelství s Ivanem Jonákem apod.), pro něj jako pro politika představuje překážku. To, že stranické vedení se za něj rezolutně staví, je jejich věc. Zajímalo by mě ale, jak se na to dívají voliči té šestiprocentní strany, kteří ale nepatří do tvrdého jádra Motoristů, případně lidé, kteří je vnímají jako jednu z volitelných stran. Jsou pro ně někdejší Turkova vyjádření, jeho (možná záměrně) nejapné výmluvy a další věci magnet, anebo překážka?

 

×

Podobné články