Harvardský studentský časopis Harvard Crimson v říjnu napsal o tom, že univerzita si objednala zprávu o fenoménu zvaném „grade inflation“, tedy že studenti jsou známkováni mírněji a mírněji, zmiňuje v komentáři Martin Weiss.
Foto: Shutterstock
1
Při jmenování nových rektorů v lednu 2022 byl prezident Zeman, nedlouho předtím propuštěný z péče lékařů, opět ve skvělé formě. Aniž by vyslovil jméno Jana ...
Při jmenování nových rektorů v lednu 2022 byl prezident Zeman, nedlouho předtím propuštěný z péče lékařů, opět ve skvělé formě. Aniž by vyslovil jméno Jana Farského, věnoval své poznámky vtipkování na účet tohoto poslance STAN, jehož záměr krátce po zvolení odjet na Fulbrightovo stipendium do USA se nesetkal s pochopením veřejnosti. „Přečetl jsem si ve vašich životopisech, že někteří z vás absolvovali Fulbrightovo stipendium,“ zmínil Zeman a po významné pomlce dodal: „Na Harvardu.“ Byla to snadno pochopitelná narážka na informaci, že provinční univerzita, na niž měl Farský odjet, měla horší rating než Univerzita Karlova. Harvard naproti tomu symbolizuje nepochybnou kvalitu.
Symbolizuje ji ještě? Když dnes sledujete zprávy o elitních amerických univerzitách, snadno vás uvrhnou do nejistoty, co si o nich máte myslet. Pohybují se z extrému do extrému. Na jedné straně extrémy woke poblouznění, na druhé straně kvalita výzkumu, nad níž si třeba my z Česka nemůžeme dovolit ohrnovat nos. Na jedné straně progresivistická indoktrinace, před níž v konkrétních, zdokumentovaných případech musela ustoupit základní mise univerzity, hledání pravdy a rozšiřování poznání. Zmiňovali jsme zde třeba případ ekonoma Rolanda Fryera, vyštvaného z Harvardu, v úvodu toho textu je zrekapitulován nucený odchod Larryho Summerse z funkce rektora tamtéž.
Každý superlativ, na který si vzpomenete, má své „ale“. Trumpova administrativa se po svém nástupu pustila do celkem otevřeného střetu se špičkovými univerzitami a snažit se udělat si na to názor může být velmi dezorientující. Reputace univerzit byla pošramocená ještě před nástupem Trumpa kongresovými slyšeními, v nichž šlo primárně o postoj univerzit k projevům antisemitismu, a dopadla pro univerzity tak, že několik špičkových funkcionářů odstoupilo – zdůrazněme, že tehdy ještě exekutiva nebyla v Trumpových rukou. To, co při nich vyšlo najevo, nebyla jen neschopnost jasně se vyjádřit k antisemitismu, ale taky velmi průměrná, byrokratická kvalita těchto činitelů, kteří dokázali vystupovat asi tak přesvědčivě jako průměrný bruselský funkcionář, tedy moc ne.
Na jedné straně tu je na první pohled mstivé a destruktivní omezování víz pro zahraniční studenty a akademiky, jež má na mušce byznysový model univerzit, ovšem zcela pomíjí ohled na produkci vědění. Na druhé straně co chvíli narazíte na akademika, který přišel z ciziny a jeho pohovor na konzulátě musel vypadat nějak takto: „Nenávidím Spojené státy, měly by být zničeny.“ – „Výborně, tady máte vízum!“ (otec nově zvoleného newyorského starosty Mamdaniho je toho skvělým příkladem).
Na jedné straně můžete získat dojem, že Trumpova úderka se snaží z čirého resentimentu zničit slepici snášející zlatá vejce vědeckého výzkumu. Na druhé straně se podíváte na graf, z něhož vyplývá, že americké univerzity získaly z federálního rozpočtu na výzkum v roce 2023 třicetkrát vyšší částku než v roce 1953, zhruba poloviční byl nárůst z jiných zdrojů – a můžete nabýt podezření, že ta vědecká výkonnost v posledních desetiletích nestoupá zdaleka stejným tempem.
Stále můžete jmenovat profesory elitních univerzit, kteří svým dílem i svým působením v roli veřejných intelektuálů, včetně právě témat zásadních pro současný společenský kvas, o hlavu převyšují kohokoli z řad jejich kritiků na pravici. Na Harvardu třeba psycholog Steven Pinker nebo antropolog Joe Henrich. Ovšem na to můžete namítnout: A jak jsou staří? Získal by někdo takový profesuru v posledních patnácti letech, natož dnes?
Další moment, který nahlodal reputaci elitních univerzit ještě před Trumpovým nástupem, bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu Students for Fair Admissions v. Harvard v roce 2023. Jeho význam v obecné rovině je v tom, že zrušilo legálnost afirmativní akce, tedy rasových preferencí při přijímání na univerzity. Lidé si ovšem všímali i specifik tohoto případu, tedy že Harvard diskriminoval studenty asijského původu, což je statisticky vzato rasová menšina, jen příliš úspěšná. A že to popíral způsobem stejně nejapným jako ty univerzitní funkcionářky při slyšeních v Kongresu.
Americké elitní univerzity jsou si tradičně vědomy toho, že vychovávají příslušníky elit. Ne tedy jen stroje na dobré výsledky z testů ani jen kvalifikované vědce, ale všestranně rozvinuté osobnosti vysokých občanských a lidských kvalit (to byl taky nástroj diskriminace Asiatů – zkušební komisaři jim dávali nízké hodnocení za „pozitivní osobnostní rysy“ jako „příjemnost, odvaha a laskavost“). I v tom spočíval nárok na to, že jejich absolventi se budou pohybovat v nejvyšších patrech amerického byznysu, politiky a médií. I když tedy to vědění by nemělo zůstat stranou. V tom spočívá ta velká „signalizační“ hodnota diplomu z Harvardu na trhu práce, za to rodiče studentů platí to nehorázné školné.
Jak je to s tím znalostním substrátem a jak dobré to síto přijímaček je? V září 2024 musela katedra matematiky na Harvardu zavést nový speciální kurz matematiky pro studenty prvního ročníku. Vyučující naráželi na to, že studenti nezvládají věci, které jejich předchůdci zvládali a které se od nich očekávají při studiu dalších předmětů. Svedli to na covidové lockdowny a doprovodili to proklamacemi jako „Přemýšleli jsme nad tím, jak můžeme vytvořit kurz, který studentům skutečně pomůže dosáhnout jejich cílů“, nicméně holá pravda je taková, že jde o doučovací kurz.
A můžou za to lockdowny? Harvardský studentský časopis Harvard Crimson v říjnu napsal o tom, že univerzita si objednala zprávu o fenoménu zvaném „grade inflation“, tedy že studenti jsou známkováni mírněji a mírněji. Jak je patrné z tohoto grafu, procento známek A, tedy po našem jedniček, roste už nějaký ten rok před lockdowny. Buď jsou studenti stále inteligentnější a schopnější – což si nikdo nemyslí –, anebo se po nich chce stále míň (Zdůrazněme zde, že zpráva se týká Harvard College, ne tedy specializovaných fakult jako medicíny či práva, jež jsou v USA samostatné školy, do nichž nastupujete až po absolvování základního univerzitního vzdělání).
Neméně zajímavá je reportáž studentského časopisu o tom, jak studenti na zprávu reagovali. Ocitujme reprezentativní pasáž:
„V rozhovorech s Crimsonem více než 20 studentů uvedlo, že zpráva opomíjí složitost akademického života na Harvardu. Mnozí nesouhlasili s tvrzením, že studenti nevěnují dostatek času studiu, a varovali, že přísnější hodnocení by mohlo zvýšit stres, aniž by zlepšilo výsledky učení.
Sophie Chumburidzeová z ročníku 2029 uvedla, že zpráva podle ní opomíjí tvrdou práci studentů a jejich akademické úsilí. ,Celý den jsem proplakala,‘ řekla. ,V pondělí jsem vynechala přednášky a jen jsem ležela v posteli a plakala, protože jsem měla pocit, že se ve škole tak snažím, a přesto nemám nejlepší známky. Drtilo mi to duši,‘ dodala.“
Řada studentů reagovala způsobem který bychom čekali spíš od wellness influencerek. „Celou střední školu jsem se snažila dostat se sem. Těšila jsem se, že mě studium bude naplňovat, a ne ubíjet,“ lamentovala jedna, a bezděky tak potvrdila reputaci Harvardu jako školy, na niž je těžké se dostat a snadné ji vystudovat. Jiná bezelstně vysvětlila, že ve studiu jde o to, aby si ho užívala. „Nemohu dosáhnout maximální úrovně potěšení z učení, protože jsem tak nervózní z pololetních zkoušek, z písemných prací a protože vím, že hodnocení je tak přísné. Pokud se tato laťka ještě zvýší, je nereálné předpokládat, že si lidé budou výuku užívat.“
Jiní protestovali, že kdyby měli víc studovat, budou mít méně času na mimoškolní aktivity, které jsou přece pro studium na Harvardu „integrální“. Vyskytli se ovšem i chytřejší, kariéristicky orientovaní studenti, kteří objevili jinou námitku, proč se se známkovou inflací nemůže nic dělat: Pokud by se přistoupilo ke korekci jen na Harvardu samotném, znevýhodní to studenty při dalším studiu nebo na pracovním trhu před absolventy jiných škol, kde bude známková inflace bujet bez omezení.
Po nejhorších excesech antisemitismu na univerzitních kampusech se probudili absolventi (převážně židovští) v různých amerických špičkových firmách a upozorňovali, že studenti, kteří se toho zúčastňovali, nemůžou počítat se zaměstnáním v jejich firmách. Po přečtení této reportáže si nelze představit, že by o takové absolventy stála jakákoli fungující firma, natož že představovali elitu povolanou řídit zemi. Vždyť ti studenti promluvili svobodně a zjevně s očekáváním, že jejich názor je platný a vůbec ne ojedinělý. Ojedinělý byl naopak student, který uznal, že známková inflace je problém. Takové jsou výsledky vybírání studentů podle „pozitivních osobnostních rysů“. Kdo potřebuje zaměstnance, který bude celý den brečet?
Pochopitelně je to i varováním pro rodiče – perspektivní plátce školného z celého světa, ambiciózní české rodiče nevyjímaje.
00:05
