Matt Schumer šest let budoval AI startup a tvrdí, že je prosté, proč on a podobně i mnoho dalších lidí z oboru umělé inteligence nyní bijí na poplach: nejde o předpovědi, nýbrž o svědectví. Ta věc se již přihodila – jen ještě chvíli potrvá, než se to propíše i ke všem ostatním.
Foto: Shutterstock
1
Premiér Andrej Babiš (ANO) o víkendu otevřel debatu o zákazu sociálních sítí pro děti do patnácti let. Podle představitelů koaličních stran je čas otevřít ...
Od úterního večera pozoruji, jak se v anglosféře sítě X s narůstajícím, až virálním tempem šíří článek jménem „Děje se něco velkého“ (anglicky „Something big is happening“) od Matta Schumera, šéfa americké technologické firmy HyperWrite. Ve chvíli, kdy píšu (středa podvečer), text vidělo přes čtyřicet milionů lidí a desítky tisíc ho sdílely, přičemž čísla stále stoupají. To se u psaných věcí příliš často nevidí a i vzhledem k tomu, že článek sdílela řada osobností, které sleduji (z nichž některých si i vážím), udělal jsem si čas, abych zjistil, kvůli čemu že je tu tolik povyku. Začal jsem číst v tramvaji … a přejel jsem tři zastávky, s jakou naléhavostí mne to vtáhlo.
Představte si, že přes noc vznikne nový stát. Padesát milionů obyvatel, z nichž každý je chytřejší než kterýkoli nositel Nobelovy ceny v dějinách. Dokážou přemýšlet desetkrát až stokrát rychleji než člověk, nikdy nespí a umí ovládat cokoli, co má něco do činění s digitálním rozhraním. Pokud byste se zeptali libovolného poradce pro národní bezpečnost, odvětil by vám bez váhání, že máte před sebou nejzávažnější bezpečnostní hrozbu minimálně posledního století, možná vůbec. Tento myšlenkový experiment si Schumer vypůjčil od Daria Amodeie, ředitele firmy Anthropic, jež vyvíjí velký jazykový model Claude (vážný konkurent známějšího ChatGPT od OpenAI) – hypotetická situace má ilustrovat stav, do něhož se jako lidstvo co nevidět dostaneme.
To by samo o sobě nic neznamenalo. Ostatně čtenář jistě v uplynulých letech narazil na celou paletu apokalyptických předpovědí ve vztahu k umělé inteligenci – svého času byl tento žánr natolik všudypřítomný, že se postupně poněkud unavil a ztratil na hrozivosti. Schumerův text je ovšem jiný, neboť nevypovídá o tom, co nám výhledově hrozí, ale o tom, co se již odehrálo. Podle autora je to stejné, jako bychom byli znovu v únoru 2020, kdy většina lidí sledovala zprávy o viru ze zámoří, považovala obavy za přehnané a divila se bláznům, kteří v supermarketech vykupují toaletní papír, aby se během tří týdnů probudila do zcela jiného světa. Nacházíme se údajně ve fázi „zdání přehnanosti“ ohledně něčeho nesrovnatelně většího, než byl covid-19. Schumer šest let budoval AI startup a tvrdí, že je prosté, proč on a podobně i mnoho dalších lidí z oboru umělé inteligence nyní bijí na poplach: nejde o předpovědi, nýbrž o svědectví. Ta věc se již přihodila – jen ještě chvíli potrvá, než se to propíše i ke všem ostatním.
„Vím, že tohle není žádný módní výstřelek. Ta technologie funguje, zlepšuje se předvídatelným tempem a nejbohatší instituce v dějinách do ní nalévají biliony dolarů. Příští dva roky až pět let budou dezorientující neskutečným způsobem, na který většina lidí není připravena. V mém světě se to už děje. K vašemu se to blíží,“ píše Schumer. „Už jsme za milníkem, kdy je to jen zajímavé téma o budoucnosti ke konverzaci při večeři. Ta budoucnost už je tady. Jen vám zatím nezaklepala na dveře.“
Od roku 2022 se výzkumníci snaží tento pokrok zachytit přesnou metrikou: sledují, jak dlouhý reálný úkol – měřeno tím, kolik času by jeho splnění zabralo lidskému expertovi – dokáže model samostatně dotáhnout do konce bez zásahu člověka. Ještě před rokem se tato hranice pohybovala kolem deseti minut činnosti, jež AI dokázala obratem nahradit. Dnes to jsou již hodiny souvislé práce a křivka zlepšení neustále roste. Zásadní zlom podle Schumera přišel ani ne před týdnem, 5. února, kdy nové modely od společností OpenAI (GPT-5.3 Codex) a Anthropic (Claude Opus 4.6) přestaly působit jako pouze chytrý pomocník, ale začaly fungovat jako autonomní vykonavatel, který po zadání úkolu sám navrhne postup, otestuje výsledek a pokračuje, dokud sám není spokojen. Antropomorfizační přisuzování záměrů, očekávání a pocitů tady je podle autora zcela namístě:
„Nejnovější modely AI dělají rozhodnutí, která působí jako úsudek. Projevují cosi, co vypadá jako vkus: intuitivní cit pro to, jaké rozhodnutí je správné – nikoli pouze technicky korektní. Ještě před rokem by to bylo nemyslitelné,“ uvádí Schumer a dodává, že pokud si někdo umělou inteligenci vyzkoušel loni nebo předloni a odnesl si dojem, že je to nespolehlivá hračka, která si vymýšlí a vyžaduje neustálý dohled, jeho zkušenost je dnes už prakticky irelevantní. V tempu, v jakém se tyto modely zlepšují, je dvanáct měsíců obdobou celé technologické éry. Posuzovat současné schopnosti na základě dojmu z roku 2024 je stejné jako hodnotit dnešní chytré telefony podle zkušenosti s tlačítkovou Nokií.
Závěr Schumerova textu je fatalistický s nádechem optimismu, který však působí poněkud křečovitě. Džin je už z lahve venku, tak jako v únoru 2020 zkraje pandemie, a nezbývá než se s ním naučit žít. Autor proto nabádá, aby se lidé změnám nebránili, ale naopak se jim co nejrychleji přizpůsobili a začali s AI pracovat systematicky (alespoň hodinu denně!). Zní to asi tak přesvědčivě, jako když jízlivý Lord Henry z pera Oscara Wildea radil, že nejlepší způsob, jak se zbavit pokušení, je mu podlehnout.
Schumerovi je však třeba přiznat, že líčení bezprostřední situace nenechává příliš prostoru pro vykrucování: nejpozději do roka a do dne bychom měli poznat, zda jeho „svědectví“ obstálo. Kolega Jiří Peňás před pár týdny uspořádal Salon Echa s věhlasnými českými astrology, kde bylo zmíněno, že vstupujeme „do období nevídané nejistoty, kterou můžeme nahlížet také jako příležitost“ a že zlom přijde brzy a navíc v konkrétní datum, 20. února. Možná se ukáže, že už ani hvězdy nestíhají tempo vývoje umělé inteligence – a že onen předěl nastal o dva týdny dříve, jak uvádí Schumer.
00:01
