Možnosti, že buď byla zdravotní péče o prezidenta Bidena trestuhodně nedostatečná, anebo byla jeho diagnóza známá mnohem déle – což řada onkologů označila za možné – nelze jen tak smést ze stolu.
Foto: Shutterstock
1
Něco podobného se dělo na počátku loňského roku, teď se to podle všeho vrací. Přibližně čtyři a půl měsíce před volbami do Poslanecké sněmovny, které proběhnou ...
Oznámení, že Joe Biden má rakovinu, je prozatím poslední dávkou špatných zpráv, které provázejí minulého prezidenta na jeho odchodu do důchodu. Již je jisté, že to bude důchod mimořádně hořký, provázený spory, výčitkami a zavržením, jaké nepronásledovaly žádného prezidenta od Richarda Nixona.
Po trojici čerstvých knih mapujících Bidenovo vládnutí a kampaň jsou totiž otázky vznášející se kolem jeho diagnózy pochopitelné, jakkoli necitlivé. Možnosti, že buď byla zdravotní péče o prezidenta trestuhodně nedostatečná, anebo byla jeho diagnóza známá mnohem déle – což řada onkologů označila za možné –, nelze jen tak smést ze stolu.
Ty tři knihy (alespoň jedna další reportážní kniha se chystá) přinášejí množství, bulvárně řečeno, špeků dokreslujících, že Joe Biden už poslední dva roky nebyl v kondici, aby byl s to vykonávat úřad, a spousta lidí kolem něj to musela vědět a věděla. Zároveň ty knihy ovšem vzbuzují otázku, proč až teď. Proč jsou nyní reportéři ochotní zkoumat otázky, jež byly dlouho jasné každému nepředpojatému televiznímu divákovi. Protože na rozdíl od řady témat lidé nepotřebují expertní znalost na to, aby poznali, že někdo stárne. Znají to z rodiny.
Proto jde v té diskusi nejen o důvěru v Joea Bidena, ale i o důvěru v to, že Demokratická strana je schopna v takovéto důležité věci v zájmu země i ve svém vlastním hovořit přímo. A taky, pokolikáté už, o důvěru v média.
Joea Bidena totiž obklopili v Bílém domě lidé odhodlaní pravdu o jeho zdravotním stavu nepustit ven. Proti každému, kdo projevil takovou tendenci, veřejně i v zákulisí agresivně vystupovali. Měli v tom podporu prakticky celé Demokratické strany, jejíž členové prostě nebyli schopni překonat mentální bariéru loajality a strachu z toho, že budou vyvrženi. A měli v tom taky podporu značné části novinářské obce, která ať už vědomě, nebo nevědomě považovala za svůj cíl znovuzvolení demokratického prezidenta ve jménu ochrany země před Trumpem. Je zvláštní ukázkou kognitivní disonance, že docela agilní v tom byl jeden ze spoluautorů jedné z těch knih (Prvotní hřích) Jake Tapper z CNN. Tapper je dlouholetým moderátorem této televize, jeho výstupy jsou v internetové éře pro kdekoho snadno dohledatelné. Jak si mohl myslet, že klipy, na nichž se ještě před necelým rokem nad lidmi, jež Bidenovu kondici zpochybňují, ušklíbá, dehonestuje je a zastrašuje, nikdo nevytáhne? Vypadá to jako docela nestoudný pokus zůstat součástí novinářského stáda, jež neztratí přístup k lidem z Bílého domu, dokud to jde, a když se vítr obrátí, vydělat na tom odvážnou knihou. Součástí důkladného rozboru situace by tedy měla být i psychologická analýza Tappera samotného. To, že mu vůbec nedošlo, do jaké pasti kráčí, a prý si nyní najal manažerku na krizovou komunikaci, ukazuje zvláštnost problému.
A aby to nebylo tak jednoduché, je třeba poznamenat jednu věc na konto toho, že všichni ti novináři, kteří dnes píšou ty knihy, jsou liberálové. Je to díky tomu, že americká pravice si nikdy nevybudovala solidní média. Fox News věnuje systematickému, původnímu zpravodajství méně zdrojů než největší establishmentové redakce a zbytek pravicového ekosystému tvoří názorové weby, podcasty a influenceři. Přinášejí třeba zajímavé rozhovory, ale nikdo z nich – pokud tedy nepočítáme Wall Street Journal, jenž je schopen ideologické brýle často odložit – nemá dost reportérů, kteří si dokážou vybudovat znalosti v oboru a mluvit s desítkami zdrojů pro jednu zprávu. Lze to pozorovat na tiskových konferencích v Bílém domě, které byly otevřeny zástupcům „nových“, pravicových médií. Kladou otázky v duchu: „Proč je pan prezident Trump tak úspěšný?“ Ty knihy museli napsat liberální reportéři, protože konzervativních je poskrovnu.
Jak řečeno, o komerčním potenciálu těch knih není pochyb. Dočteme se v nich například, že zatímco mluvčí Bílého domu a přední demokraté monotónně opakovali, že prezident je „zdravý jak řípa“, aparát zvažoval, že bude Biden muset jezdit na invalidním vozíku.
Dočteme se tam, že Bidenův mentální úpadek byl zřejmý ještě před minulými volbami. Aparát zorganizoval před demokratickým nominačním konventem v létě roku 2020 rozhovory Bidena s vybranými obyčejnými Američany přes Zoom, ale „nebyl schopen udržet nit“ a navzdory snaze zkušených střihačů z rozhovorů nebylo prakticky nic použitelné.
Zatímco CNN loni na jaře rozjařeně referovala, že „podle zdrojů“ se Biden velmi intenzivně připravuje na televizní debatu s Trumpem, jeden z účastníků přípravy, dlouholetý demokratický profesionál Ron Klain, prozradil autorovi jedné z knih Chrisovi Whippleovi, že příprava byla omezená a prezident působil „unaveně, zmateně a mimo“. Během přípravy prý jednou zničehonic prohlásil, že potřebuje na sluníčko, vyšoural se dveřmi k bazénu, položil se do lehátka a tvrdě usnul.
Najdeme v nich řadu zpráv ze sponzorských večeří, tedy z poloveřejného prostředí, kde se od kandidáta očekává uvolněnější, věcnější projev a jejichž účastníci nejsou tolik ovlivněni stranickou disciplínou. Vícero účastníků bylo zaskočeno tím, jak chatrně Biden působí a jak nesouvisle mluví, a to navzdory tomu, že otázky musely být odevzdány předem a Biden používal čtecí zařízení, což není při těchto příležitostech zvykem. Zvlášť katastrofickým a konsekventním se ukázal být sponzorský večer, který pro Bidena loni v červnu, krátce před zoufalou debatou s Trumpem, zorganizoval herec George Clooney. Takto jeden web reprodukoval pasáž z Původního hříchu:
„,Zdálo se, že prezident Clooneyho nepoznal,‘ píší autoři. Herec, který se s Bidenem zná od roku 2001, byl ,otřesen až do morku kostí‘, stejně jako ostatní demokratičtí dárci, kteří se před akcí sešli, aby se vyfotografovali. ,Bylo to jako dívat se na někoho, kdo není naživu,‘ vzpomíná hollywoodská celebrita. ,Bylo to zarážející. A všichni jsme se dívali jeden na druhého. Bylo to tak strašné.‘ Biden vypadal ,téměř katatonicky,‘ píší autoři. ,V jednu chvíli v malé skupině několika desítek nejlepších dárců začal Biden mluvit – sotva slyšitelně –, načež ztratil souvislost a odmlčel se. Obama mu musel skočit do řeči a ujmout se programu. V jiných chvílích, během fotografování, Obama přiskočil a dokončoval věty za něj.‘“
Z této večeře pak uniklo video, na němž Biden ztuhl a Obama ho musel odvést. Právě v reakci na něj Bílý dům přišel s termínem „cheapfake“ a některá média hned posloužila výkladem exportů, co to přesně cheapfake je. Agentura AP provedla „factcheck“ videa, který spočíval v zopakování tvrzení Bílého domu. Clooney nakonec 10. července, čtrnáct dní po děsivé debatě, napsal o svém zážitku komentář pro New York Times.
Clooney taky poznamenal, že ho Biden nepoznal. Může to znít namyšleně, ale Biden se s Clooneym znal od roku 2001. A těch lidí, které Biden nepoznával, je v těch knihách hodně. Mezi nimi například národněbezpečnostní poradce Jake Sullivan nebo spolupracovník Tom Donilon. Ten je s Bidenem opravdu dlouho, je to asi, jako by Václav Klaus nepoznával Jiřího Weigla.
První zevrubně reportovaný článek o Bidenových selhávajících schopnostech v mainstreamových médiích vyšel loni v červnu, ještě před debatou s Trumpem, ve Wall Street Journal. Jake Tapper o něm ve vysílání CNN referoval. Ocitoval stanovisko Bílého domu, dodal k němu, že „Wall Street Journal je součástí News Corp, která patří Murdochovým“, a pak dal ještě příležitost ho zkritizovat demokratickému senátorovi.
Veřejná obhajoba Bílého domu se zpravidla skládala z připomenutí, že Biden v mládí překonal koktání, takže vysmívat se jeho občasnému přeřeknutí je velmi necitlivé vůči všem, kteří koktají, a že občasné nesouvislé odbočky a úlety byly vždy součástí Bidenovy jadrné rétoriky. Soukromě pak dávali novinářům na vědomí, že si v demokratických kruzích neškrtnou, pokud budou tuto linii zpochybňovat. A mnozí z nich poslušně opakovali, že prezident je „zdravý jak řípa“ a „ostrý jak břitva“.
V demokratických kruzích se před osudnou debatou našel jediný politik, který se tomuto tlaku vzepřel, kongresman z Minnesoty Dean Phillips, který se Bidenovi oficiálně postavil jako kandidát v primárkách. Když svůj donkichotský pokus v březnu 2024 ukončil, pozval si ho Tapper, poznamenal, že od jeho kolegů slýchá, že to byla jen narcistická exhibice, a sugestivně se ho zeptal, zda si nemyslí, že Bidena poškodil, a zda ho v budoucnu bude někdo v demokratické politice brát vážně.
Když to všechno shrneme, je to dost na otázku, kdo vlastně poslední čtyři roky v USA ve skutečnosti vládl, protože Joe Biden to po rozsáhlé časové úseky nebyl.
Když nedávno CNN Prima News obnovila svou partnerskou smlouvu s CNN, objevily se na českých sociálních sítích denunciantské komentáře, jak může americká stanice spolupracovat s českou stokou, která… každý si jistě může sám doplnit. Ve skutečnosti je namístě otázka v opačném směru – zda partnerství s americkou stanicí nehrozí zavléct k nám zvyklosti, které likvidují důvěru v média a v demokracii.
00:02
