Když řádí miliardář

Donald Trump se ještě neujal úřadu prezidenta a některé evropské země už začínají pociťovat dopady amerických voleb, které nepřináší jen obvyklou výměnu politické garnitury, ale také zásadní společenský obrat, fundamentální změnu ideologie. Po levicovém liberalismu přichází návrat ke konzervativním hodnotám. S novými technologiemi a sociálními sítěmi přichází jiný styl vládnutí. Obsahově nejde o nic nového, ale zásadně se mění forma.

Za každou politickou silou nejen v Americe byl vždycky byznys, který z různých důvodů podporoval ten či onen politický proud. Jednou z nejviditelnějších byznysových postav dlouhodobě podporujících americké demokraty a jejich politiku ve světě je finančník George Soros. Donald Trump má zase Elona Muska.

Rozdíl v jejich působení je na první pohled odlišný – Soros nebyl tolik viditelný, nespojoval se otevřeně s vládcem Bílého domu, Musk svou podporu neskrývá. Oba se ale výrazně angažují ve světě, Soros (a nyní také jeho syn) několik desetiletí působí i u nás a udržuje přiznané vztahy s Pražským hradem, což bude významně komplikovat vztahy s nastupující americkou administrativou. O to ale nyní nejde.

Druhý rozdíl je v metodách, ve formě uplatňování vlivu, jež odpovídá dobovým podmínkám. Soros v předdigitální éře přes různé neziskové organizace vyvíjel nátlak na stát a korporace. Musk si pořídil sociální síť Twitter (nyní X). Ta sice nepatří k nejmasovějším a má mnohem menší zásah než TikTok nebo Zuckerbergův Instagram a Facebook, ale v mnoha zemích má politický vliv.

Podstatné je, že Musk po ovládnutí Twitteru ukázal, jak lze nastavením algoritmů ovlivňovat veřejné mínění a hlavně jak na pokyn vlády potlačovat některé názory. To následně v Americe zmírnilo tendence ke kontrole veřejné debaty. Evropa se vydala opačným směrem, když přijala Digital Services Act, směřující k regulaci, čímž se Brusel dostal do konfliktu s Muskem.

Ten má mnoho byznysových zájmů, je výrazná osobnost, po Donaldu Trumpovi je nejviditelnější tváří vítězů voleb. O jeho skutečné roli a budoucnosti vedle amerického prezidenta se vedou bouřlivé debaty.

Zřejmé je zatím jedno – Musk se s vervou pustil do evropského politického života, když oznámil, že chce podporovat konzervativní politické strany. Vyjádřil podporu německé AfD, která je vnímaná jako extremistická až nežádoucí. Oznámil, že se šéfkou strany udělá na své síti rozhovor, podpořil ji i inzercí v médiích. V Německu nastal poprask, protože za několik týdnů se budou konat předčasné volby. V nich sice AfD může dosáhnout historicky nejlepšího výsledku, ale její šance, že by se dostala do vlády, jsou mizivé. Určitě to ví i Musk, ale znervózňovat Berlín ho evidentně těší. Útočný je pak vůči britské vládě labouristického premiéra Keira Starmera, kterého viní ze spoluodpovědnosti na krytí zločinů rozsáhlého znásilňování dětí pákistánskými gangy. Jde skutečně o mimořádné zločiny, které se odehrávaly v řadě britských měst. Oběťmi byly především dívky bílé pleti z nižších sociálních vrstev. Britské úřady neuvěřitelné selhání omlouvají obavami ze strachu z rozpoutání rasistických bouří. Naopak stranu Nigela Farage Reform UK Musk podporuje.

V obou těchto extravagantních výstupech jde nejen o provokaci, ale také o odvetu za útoky na Trumpa, v nichž se činili především vládnoucí britští labouristé.

Muskovy aktivity není nutné přeceňovat. Má takový vliv, jaký se mu přisoudí. To nicméně nevylučuje, že rok 2025 bude ještě plný překvapení.