Alkoholismus, války a teror. Co způsobí mladí v politice

KOMENTÁŘ

Alkoholismus, války a teror. Co způsobí mladí v politice
Jeden z mladých poslanců, třiadvacetiletý Matěj Gregor za Motoristy Foto: Michal Čížek
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Velké povolební pozdvižení vyvolal relativně nízký věk některých nových poslanců. Do parlamentu míří například jednadvacetiletá Julie Smejkalová za Starosty, dvaadvacetiletá Katerina Demetrashvili za Piráty nebo třiadvacetiletý Matěj Gregor za Motoristy. Část veřejnosti se chytala za hlavu, že je bude reprezentovat nezkušená mládež, která nemá ponětí o reálném světě. Jiní naopak vzývali dynamičnost a čerstvé nápady, které mladí politici do sněmovny přinesou. Olej do ohně výbušné debaty přilila Demetrashvili, když v interview pro Českou televizi zaútočila na matadora české politiky Marka Bendu z ODS. Nazvala ho „ještěrem“ a naznačila, že sám Benda nemá o reálném životě ani ponětí, jelikož on sám je poslancem od svých 21 let.

 

Hodnotit kohokoliv podle věku je dosti ošemetné. Historie ukazuje, že i velmi mladí jedinci jsou schopni velkých, úžasných i strašlivých věcí. Například William Pitt mladší je považován za jednoho z nejschopnějších britských premiérů. Jeho téměř devatenáct let u moci je druhé nejdelší premiérské období v britských dějinách. Provedl Spojené království válkami s revoluční Francií a i částí napoleonských válek. Byl to právě on, kdo položil základy vojenské mašinerie, která nakonec Napoleona porazila a zajistila Británii hegemonní postavení po zbytek 19. století.

Je znám jako mladší, aby se odlišil od svého otce, rovněž předsedy vlády. Je to ale zároveň přízvisko velmi příhodné. Pitt se stal poslancem ve 21 letech a premiérem ve 24. Tento rekord dodnes nebyl překonán. Byl rovněž znám jako „muž tří lahví“, jelikož dokázal zkonzumovat tři lahve portského za den, což nejspíše přispělo k jeho předčasné smrti ve 46 letech. (Alkoholu, jak je známo, holdoval i Winston Churchill, který se stal poslancem v 25 letech, ale komentář na téma prospěšnosti pití při zvládání světových konfliktů si necháme na jindy.)

Svou zářnou kariéru začal jako velmi mladý i Pittův velký protivník na druhé straně kanálu La Manche. Napoleonovi bylo 24 let, když se proslavil svými činy během obléhání Toulonu. Když byl pověřen velením francouzských vojsk v Itálii, což bylo jeho první veleúspěšné vojenské tažení, bylo mu 26 let a sedm měsíců.

To další světový dobyvatel byl ještě mladší. Alexandr Veliký zahájil invazi Persie ve svých 22 letech. Napoleon i Alexandr jsou příklady toho, co zmůže dynamičnost mládí. Ochota experimentovat s novou strategií a riskovat a pocit nesmrtelnosti, vlastní velmi mladým mužům, z nich učinily pány velké části světa. Po jejich bok můžeme zařadit i Karla XII. Švédského, jenž se ujal velení svých vojsk v pouhých 18 letech a vedl je od vítězství k vítězství ve velké severní válce.

Ukazuje to ale i na nebezpečí mladých dynamických vůdců. Je otázka, jestli Alexandrovy i Napoleonovy výboje byly nakonec ku prospěchu. Minimálně desetitisíce mrtvých a kontinenty rozvrácené válkami by nejspíše nesouhlasily. Karel XII., poháněný neotřesitelnou vírou ve své schopnosti, zavedl svou armádu do nitra Ruska a nakonec byl poražen Petrem Velikým u Poltavy.

Symbolem nebezpečnosti mládí v politice může být Louis Antoine de Saint-Just, jeden z nejkrvelačnějších francouzských revolucionářů, kterému bylo v roce 1789 dvaadvacet let. Jako člen Výboru veřejného blaha byl jedním z architektů revolučního teroru, než sám přišel o hlavu na gilotině ve svých 26 letech.

Na druhé straně věkového spektra máme naopak velmi staré politiky. Debatu o tom, zda by náhodou neměl existovat i horní věkový limit pro působení ve veřejném životě, podnítil především Joe Biden, který evidentně ve svých zhruba osmdesáti letech na vykonávání úřadu amerického prezidenta již neměl.

Jako ale příklad schopných státníků starců může posloužit první kancléř poválečného Německa Konrad Adenauer. Šéfem vlády se stal ve svých 73 letech a v úřadě vydržel dalších 14 let, tedy do 87. Za jeho vlády Západní Německo prošlo hospodářským zázrakem, zařadilo se zpět mezi civilizované státy a stalo se pevnou součástí západní aliance.

Předtím, než budeme soudit člověka pro jeho věk, ať už vysoký, či nízký, je asi záhodno počkat, zda něco vykoná.

×

Podobné články