Pevnost Evropa. Co nám prozradil Zuckerberg o cenzuře na sítích
KOMENTÁŘ
Zuckerberg přímo používá výraz cenzura a přicházející Trumpovu administrativu žádá, aby s ním proti cenzuře různě po světě bojovala. Tím krásně staví na hlavu u nás dosud vymáhaný názor, že žádná cenzura na sítích nebyla a není, což je dokázáno tím, že už nevládnou komunisté, píše Daniel Kaiser.
Foto: Shutterstock
1
Koalice Petra Fialy začíná v Senátu narážet na odpor vůči návrhu na zavedení nového trestného činu „neoprávněné činnosti pro cizí moc“. Kontroverzní paragraf ...
Do jaké až míry jsme závislí na dění ve Spojených státech, nám v těchto dnech předvedl Elon Musk. Pár jeho tweetů, a z dvacet let se táhnoucího fenoménu pákistánských gangů, které v Británii zneužívaly mladé dívky, se náhle stalo téma v Evropě od Británie po Českou republiku. Jinou ukázku odvozenosti vyprovokoval Mark Zuckerberg. V podcastu u Joea Rogana prozradil několik šokujících odhalení o politickém tlaku na Metu. Poslední čtyři roky – kryjí se s vládou dosluhujícího prezidenta Bidena – prý Meta (Facebook, Instagram, WhatsApp.,.) čelila ze strany Bílého domu „supertvrdé“ cenzuře.
Zuckerberg to ilustruje na příkladu vakcín proti covidu-19 a jejich vedlejších účinků. Lidé z Bidenovy administrativy „telefonovali klukům z našeho týmu, řvali na ně, nadávali jim a vyhrožovali následky, jestli neodstraníme věci, které jsou pravda“. Zuckerberg přímo používá výraz cenzura a přicházející administrativu Trumpovu žádá, aby s ním proti cenzuře různě po světě bojovala. Tím krásně staví na hlavu u nás dosud vymáhaný názor, že žádná cenzura na sítích nebyla a není, což je dokázáno tím, že už nevládnou komunisté.
S vysvětlením, že byli politicky předpojatí, Zuckerberg ruší ve své firmě takzvané fact-checkery, zatím pouze pro USA. Fact-checkeři jsou ovšem základním stavebním kamenem cenzurního odvětví. Ukažme si to na evropské legislativě. Digital Services Act, Nařízení o digitálních službách, nutí velké IT firmy mazat buď ilegální, nebo sice nikoliv nezákonný, ale jinak nebezpečný obsah pod pokutou až šesti procent celosvětového ročního obratu. Každá členská země EU si musela určit národního koordinátora digitálních sítí (u nás Český telekomunikační úřad), který obratem určuje několik tzv. důvěryhodných oznamovatelů. Stížnosti, hlášení, udání od nich musejí IT firmy vyřizovat přednostně. No jo, ale kdo je bude vyřizovat, když budou fact-checkeři propuštěni? Pár měsíců takového bezvládí, a na každém stromě v parku bude jeden uživatel Facebooku bez disciplíny.
Na adresu Evropské unie Zuckerberg řekl, že si pořizuje další a další zákonné normy pro kontrolu nad svobodnou diskusí. Komise to samozřejmě „absolutně odmítá“, nic jí není tak cizí jako cenzura. Což je pro srandu každému, kdo se s obsahem DSA aspoň zhruba seznámil. Toto nařízení nařizuje potírat i obsah, který sice není protizákonný, ale představuje „systémové riziko“ – pro duševní zdraví osob, pro tělesnou pohodu, pro veřejnou bezpečnost, pro veřejné zdraví (sem spadají i pandemie, léky a očkování), a dokonce pro „občanský diskurz“.
Unijní mandaríni se tu ocitají v kleštích. Vést s USA spor, který je v daném případě i obchodní, neboť Evropská komise ty spory povede s americkými firmami, je pro Evropskou komisi nepříjemná představa. Naznačuje to i oznámení Evropské komise z posledních dnů, že se pozastavuje kárné řízení proti Muskově síti X právě za nedostatečné mazání obsahu.
Ovšem Evropská komise cenzurovat musí, Evropské komisi totiž na krk dýchá populismus. Na rozdíl od 90. let už se dnes populismem nemyslí totální rozpočtová nezodpovědnost, ale opozice proti masovému přistěhovalectví, proti zelené legislativě, v rostoucí řadě zemí proti převažujícímu výkladu příčin války na Ukrajině, a hlavně opozice proti další evropské integraci.
Jednotlivé členské státy už tu a tam populistickou pravici mají ve vládě, ale než jsou populisté připuštěni, musejí tak jako v Nizozemsku nebo donedávna v Rakousku políbit prsten zahraniční a především evropské politiky. Tradiční strany – nebo jako v případě Itálie zbytek EU – na oplátku tolerují omezení imigrace a přísnější podmínky pro žadatele o azyl.
Přesto blob v Bruselu cítí, že posilování populistů je zásadním ohrožením nejen woke projektů kulturních válek, ale hlavně pro jejich pojetí evropské integrace – „ever closer union“, stále těsnější unie.
Jisté pozdvižení vzbudila minulý týden slova Thierryho Bretona. Francouz, donedávna evropský komisař a spolu s Věrou Jourovou hlavní lovec Muska, v televizi RMC diskutoval o přízni, kterou teď před německými volbami Musk projevuje pravicové AfD, a pronesl přitom tato neuvěřitelná slova: „Zachovejme chladnou hlavu a prosazujme v Evropě platné zákony. Pokud je nebezpečí, že by mohly být obcházeny a neuplatňovaly by se, může to být kvalifikováno jako vměšování ze zahraničí. (...) Udělali jsme to v Rumunsku – a zjevně to v případě nutnosti budeme muset udělat i v Německu.“ Breton už do dění přímo nemůže zasahovat, od léta je soukromník, nicméně o to svobodněji může dát průchod stavu mysli bruselského veterána. Když někde volby dopadnou nepřátelsky pro naše geopolitické představy a pro evropský projekt, konstatujeme škodlivý vliv sociálních sítí a obratem je zpochybníme, v krajním případě anulujeme.
Evropská unie v této podobě by nástup populistických stran nemohla přežít. Vede proti populistům existenční boj. Pokud si neuvědomíme toto, bude pro nás chování evropských velikánů občas nepochopitelné.
Předsedkyně komise Ursula von der Leyenová má například oprávněně obavy z toho, že Donald Trump uvalí vysoká cla na výrobky z EU. Místo aby si amerického prezidenta zkusila udobřit nejdřív něčím rozpočtově tak neutrálním, jako by byla deklarace, že s cenzurou v Evropě končíme, radši mu nabídne, že budeme nakupovat ještě víc drahého amerického plynu. Když ale uvážíme, co pro Ursuly musí znamenat představa, v níž se Bruselu zmocňují populisté, uznáme, že pro ně je cenzura něco jako poznaná nutnost.
00:46
