Green Deal i nedostatek pracovníků. České strojírenství má problém, továrny mohou odejít

Český strojírenský průmysl má za sebou náročné období. Výrazně ho totiž zasáhly nejen drahé energie, ale také nedostatek kvalifikovaných pracovníků a chybějící poptávka. Podle expertů je pravděpodobné, že v budoucnu bude ke stěhování průmyslových podniků za nižšími náklady, tedy do zemí s menším množstvím regulací, levnějšími energiemi a pracovní silou. Česko se tak bude muset transformovat.

Mezinárodní strojírenský veletrh, jehož 65. ročník začne v úterý na brněnském výstavišti, se koná uprostřed celé řady problémů, které na odvětví dopadají. Podle analytika společnosti Cyrrus Víta Hradila se strojírenský průmysl na celkovém výkonu české ekonomiky podílí přibližně z dvaceti procent, a lze jej tedy označit za významné odvětví.

„Jeho váha přitom v celé moderní historii narůstala a je poblíž svého maxima. Bohužel, momentálně se nachází v poněkud nezáviděníhodné pozici a jeho vyhlídky do budoucna jsou nejisté. V těsném závěsu se na tom podepsala soustava několika událostí od nucených pandemických uzavírek přes následné přetížení globálních dodavatelských řetězců, přerušení obchodní spolupráce mezi Evropou a Ruskem, zdražení energií, pokles koupěschopnosti evropských domácností, vysoké úrokové sazby odrazující od investiční aktivity až po hospodářský útlum Číny jakožto důležitého odběratele,“ řekl pro Echo24 Hradil.

ROZHOVOR: Být premiérem je oběť, ale jsem připraven, s Babišem nesoupeříme, říká Karel Havlíček

Hlavní ekonom banky Creditas Petr Dufek pro Echo24 poukázal, že nelze jednoznačně odpovědět, jaký vliv strojírenství vlastně má. „Už proto, že si musíme vyjasnit, co je to strojírenství. Může to být obor 28 – výroba strojů a zařízení jinde neuvedených, může to být v širším pojetí i výroba automobilů. Pokud se na to budeme dívat podle úzké definice, tak strojírenství představuje zhruba 9 % celého zpracovatelského průmyslu, respektive 2 % HDP. Zahrnuje výrobu strojů, zařízení, včetně zemědělských, kovoobráběcích a speciálních,“ vysvětluje Dufek.

„Pokud zahrneme i automotive a ostatní dopravní prostředky, jde už téměř o třetinu průmyslu, respektive 7 % HDP bez zahrnutí dodavatelů. A pořád to vlastně nebude ještě všechno,“ dodává Dufek s tím, že v každém případě jde o velmi silnou oblast, která představuje výrazný kus české ekonomiky i know-how, které zde po celá desetiletí vznikalo. „A současně je to i segment, kde panuje velmi silná mezinárodní konkurence,“ doplňuje.

To potvrzují i představitelé samotného strojírenského odvětví. Člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy Tomáš Tóth pro Echo24 řekl, že situace se liší mezi firmami, záleží například na tom, jakému segmentu firma dodává či jak specifický produkt vyrábí. „Najdeme sice i firmy s rostoucími zakázkami, ale celková kondice tuzemského strojírenství bohužel příliš příznivá není. Produkce, ale i nové zakázky v tomto odvětví klesají od loňského července,“ říká Tóth.

Odráží se v tom pomalejší oživení domácí i zahraniční ekonomiky včetně investic. „Firmy se potýkají s vysokými cenami energií, s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, ale také s výpadkem některých exportních trhů, které nedokážou v blízké době plnohodnotně nahradit. Na světovém trhu je také stále složitější se vypořádat s konkurencí z asijských zemí,“ vysvětluje člen představenstva.

Tóth uvádí, že v posledních letech přišly strojírenské firmy v reakci na covidovou a energetickou krizi o některé exportní trhy a také se potýkají s vysokými cenami energií v mezinárodním porovnání, které snižují jejich konkurenceschopnost. „Poslední krizové roky sice ukázaly na flexibilitu a schopnosti našich firem, ale spolu s aktuálními výzvami a regulatorními povinnostmi to firmám rozhodně dobrou výchozí pozici nepřináší,“ dodal s tím, že aktuálně na trhu vidíme stále poměrně slabou poptávku a nižší tempo investic, což právě strojírenství, odvětví navázanému na investice řady sektorů, rovněž neprospívá.

Kritický vliv Green Dealu

Část zmíněných problémů je podle Víta Hradila z Cyrrusu ze své podstaty cyklického charakteru, lze tudíž očekávat částečné oživení, ovšem některé jsou strukturální a nikam nezmizí. „Ceny energií se patrně na předchozí normál už nevrátí, evropské i národní regulace patrně budou neustále přibývat a problémem bude i pracovní síla, která vlivem nepříznivého demografického vývoje ubývá a stává se čím dál dražší,“ uvádí Hradil.

NEPŘEHLÉEDNĚTE: „Lepší opozice“ už úřaduje. Piráti interpelují premiéra kvůli klientelismu a šéfovi VZP

Na globálním trhu, kde není problém obsluhovat odběratele na druhém konci planety, bude v blízké budoucnosti zřejmě docházet ke stěhování průmyslových podniků za nižšími náklady, tedy do zemí s menším množstvím regulací, levnějšími energiemi a pracovní silou. „To nutně neznamená, že v Česku strojírenství zkolabuje, nicméně bude se muset transformovat tak, aby si udrželo globální konkurenceschopnost. Bude muset vyrábět menší objem zboží, s menší energetickou náročností, menšími nároky na pracovní sílu, ovšem naopak s vyšší přidanou hodnotou. Lze tedy předpokládat, že například za deset let v něm bude pracovat výrazně méně lidí, ovšem kvalifikovanějších; a velká část špinavé práce bude automatizována,“ dodává Hradil.

Tuzemské strojírenství se bude muset i podle Tomáše Tótha z AP ČR vypořádat s ostrou konkurencí na světových trzích především pomocí investic do nových technologií, inovací či zvyšování produktivity výroby. „České produkty musejí zůstat synonymem vyšší kvality a funkčnosti. Jedině tak obstojíme,“ je přesvědčen Tóth; další výzvou bude zelená tranzice, včetně zajištění dodávek základních vstupů pro výrobu ze sektorů, na které ekologické předpisy a cíle dopadají velmi silně, nebo dopadat teprve začnou.

Kapitola sama pro sebe v souvislosti s tzv. Green Dealem je zmíněný sektor automotive, který se ještě bude muset vyrovnat s již schválenými „zelenými“ plány. „V každém případě, vývoj prostředí – nákladů i regulací – část firem bude motivovat k odchodu. Nelze jim to mít za zlé,“ soudí ekonom Dufek.