Komu patří náš život? Nová edice Echa Svár startuje knihou světového autora Ferdinanda von Schiracha

Nová knižní edice Echa Svár startuje divadelní hrou Bůh od autora světových bestsellerů Ferdinanda von Schiracha. Edice má za cíl představovat filozofii, která není sevřena akademickým žánrem. A hned v prvním svazku se věnuje polarizujícímu tématu eutanazie. „Hlavním těžištěm je otázka, komu patří náš život,“ říká v rozhovoru filozofka Tereza Matějčková, která novou edici vede. První knihu řady si můžete zakoupit zde.

Nová edice Echa se jmenuje Svár, proč tento název?

V logu je určitá dvojznačnost, je to Svár i Svar. Poukazuje na to, že spor je něco, co nás může také spojovat. V závěru první knihy autor píše, že je pro západní kulturu příznačné, že má raději kultivovaný svár či spor, než nevyargumentovaný konsenzus. Jakmile se začne mluvit o tom, co konsenzus je, zjistíme, že je to vždy plus mínus a každý konsenzus z toho sváru vyrůstá. V tomto ohledu jde o dobré téma i s ohledem na to, že typicky – je to až trochu klišé, ale myslím, že pravdivé – se nám dialogy úplně nedaří, zkrátka proto, že rovnou přecházíme do „bojových“ linií. Ta kniha je nakonec také velmi pěkným, kultivovaným dialogem.

Ilustruje to celou edici, tedy bude se týkat témat, na kterých neexistuje zcela shoda?

Lépe řečeno nemůže existovat. Je to řada, která si činí nárok vydávat knihy s filozofickou tematikou, ale není sepsána akademicky, akademickým žargonem. Budou to převážně eseje. První kniha je výjimečná tím, že jde o divadelní hru či skoro můžeme říct sokratický dialog.

První kniha edice se jmenuje Bůh, jakému tématu se bude věnovat?

Hlavním tématem je asistovaná sebevražda, eutanazie, a kniha ukazuje dobré argumenty pro obě strany. Navzdory názvu to není teologické bádání, hlavním těžištěm je otázka, komu patří náš život. Někdo by mohl říct, že jen individuu samému, někdo by mohl říct, že individuum nikdy není samo, má nějaké závazky vůči rodině, vůči společnosti, pozůstalým, pakliže jde o sebevraždu. Táže se tedy, zda si máme právo vzít život jako Bůh. Jsme ti, kteří aspirují na pozici Boha?

Autorem knihy je Ferdinand von Schirach, můžeš ho čtenářům přiblížit?

Autor má jméno, které bude budit určité konotace. Jeho děda byl Baldur von Schirach, ideový vůdce Hitlerjugend. Byl například odpovědný za velmi brutální deportaci Židů z Vídně. Věnuji se tomu mimo jiné i v doslovu knihy, protože mít v Německu toto příjmení je zátěž. Baldur von Schirach nebyl odsouzen při norimberských procesech k smrti, byl ale odsouzen k vězení za zločiny proti lidskosti. Pravděpodobně mu pomohlo, že jako jeden z mála nacistů odsoudil Hitlera a netvrdil, že pouze plnil příkazy. I s tímto svým dědictvím se ve svých knihách Ferdinand von Schirach vyrovnává. Zmíněn je tak v knize třeba nacistický program na eutanázii.

Ferdinand von Schirach předtím pracoval desetiletí jako velmi úspěšný právník, jeden z nejuznávanějších v Německu. Pak začal psát knihy, z kterých jsou celosvětové bestsellery. Právnická profese je v textu vidět, je to taková skoro až právnická disputace. Píše také kriminální romány z toho, co zažil a vyslechl si v soudních síních.

Jaké další tituly se v edici chystají?

Připravuje se překlad knihy Giorgia Agambena Kde stojíme, v níž reflektuje pandemii, nouzový stav, pandemické zákony a to i ze současného hlediska. Jde o eseje, které vycházely během pandemie i některé novější. Giorgio Agamben je jeden z nejvýraznějších filozofů současnosti, který má ke sváru také blízko a nebojí se ho. Začneme tedy dvěma právníky, ani Agamben není původně filozof, ale právník, který se v něj přerodil.

Dále budeme pokračovat nejen žijícími autory. Z hlediska filozofie není tak podstatné, zda člověk žije či je sto, tisíc let po smrti. Budeme se zabývat texty, které jsou zkrátka zajímavé. Jde například o Günthera Anderse a jeho texty o technologiích, třeba jeho esej Prometheovský stud je zajímavá mimořádně.