S umělou inteligencí po pás v břečce. Uvnitř není nic

JAZYK UMĚLÉ INTELIGENCE

S umělou inteligencí po pás v břečce. Uvnitř není nicESEJ
"On-line komunikace měla přinést spojení mezi lidmi, zmizení bariér, šanci vyjádřit se pro všechny bez ohledu na cenzurní tlaky. Jejím plodem je ale také degradace jazyka i myšlení, inflace slov postrádajících váhu, atomizace společnosti a izolace jednotlivce namísto kontaktu, nivelizace namísto pestrosti," píše Ondřej Štindl. Foto: Shutterstock
1
Týdeník
Ondřej Štindl
Sdílet:

Anglické slovo „slop“ znamená něco jako břečka, špinavá voda ve dřezu plném neumytého nádobí. V posledních měsících se ale používá také jako označení specifického stylu – vizuálního či zvukového vyjadřování užívaného umělou inteligencí. Je to styl, který je pro dnešek a možná i pro éru, jež plus minus dneškem začíná, definiční. Je možné, že za několik desetiletí bude pohled na břečku budit v lidech pobavené či nostalgické pocity, podobné těm, které dnes pamětníci zažívají při pohledu na osmdesátkové účesy a při poslechu tehdejší pop music. Uvidí umělou inteligencí zpracovaný obrázek amerického prezidenta jedoucího na kočičce a sladce je při tom bodne u srdce: to byly tenkrát časy.

Vybaví se jim šťastné chvíle ztracené mladosti, v nichž neúnavně scrollovali nekončícím feedem výkřiků a videí, procházeli při tom světem prostoupeným břečkou. Je to vlastně optimistická vize, založená na předpokladu, že i ti budoucí lidé budou podobných komplexnějších citových hnutí vůbec schopni. Smyslem břečky a vůbec světa, který mluví jejím jazykem, se totiž zdá být anihilace všeho vymykajícího se otupující zploštělosti, jež je pro slop typická.

Je ohromující, jakou rychlostí se jazyk břečky šíří. Promlouvá ve větách formulovaných umělou inteligencí, v hladké a přehledné bezobsažnosti. V obrazech, jež s nadšením postují uživatelé sociálních sítí, firmy používají pro svoje vizualizace, objevují se jako ilustrace v médiích. Společný je jim jakýsi přízračný fotorealismus, jenž cokoli zpracuje jednotným stylem. Právě ten je nakonec důležitější než ten obsah, který uživatelé po umělé inteligenci chtěli, ať už to byla figura Ježíše sestavená z krevet, nebo rádoby dobové vyobrazení dívky, jež hraje na housle za branou vyhlazovacího tábora. V hudbě je hlas břečky slyšet z „tvorby“ fiktivních kapel jako Velvet Sundown nebo anonymních strojových výtvorů, které z nekonečných Spotify playlistů znějí třeba v restauracích, kde tak mají dotvářet atmosféru.

Zvuk, obraz i slovo břečky mají společné základní charakteristiky.

Celý text eseje „Po pás v břečce“ si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

×

Podobné články