Jeff Bezos se činí

KOMENTÁŘ

Jeff Bezos se činí
Z šéfa Amazonu a třetího nejbohatšího člověka na světě Jeffa Bezose se v poslední době stala politicky angažovaná osoba. Foto: Americké ministerstvo obrany
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Nový světový řád. Na Ukrajině je šance maximálně na remízu

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Z šéfa Amazonu a třetího nejbohatšího člověka na světě Jeffa Bezose se v poslední době stala politicky angažovaná osoba. Spolu s dalšími technologickými magnáty byl svědkem inaugurace prezidenta Donalda Trumpa, což bylo obecně interpretováno jako příznak nového spojenectví. V tomto týdnu formuloval svůj vydavatelský ideál – Bezosovi patří deník Washington Post, z hlediska zisku je mezi jeho podniky jistě bezvýznamný, vliv tradičních médií navíc klesá, ještě pořád to ale jsou vlivné noviny. Bezos se rozhodl provést v deníku koncepční změnu, oznámil ji v dopise redakci, který zároveň zveřejnil na síti X. Popsal v něm, jak si nadále představuje fungování názorové rubriky listu.

 

„Každý den budeme psát na podporu a obranu dvou pilířů: osobních svobod a volného trhu. Samozřejmě budeme pokrývat i jiná témata, ale názory vůči dvěma pilířům opoziční nechť publikují jiní. Bývaly doby, kdy deníky, především ty lokálně monopolní, mohly považovat za službu čtenáři, když mu každý den doručily široce založenou komentářovou rubriku, která se snažila pokrýt všechny možné názory. Tohle dnes obstará internet. (...) Jsem přesvědčený, že osobní svobody a volné trhy jsou pro Ameriku správné. Také věřím, že tahle stanoviska na současném trhu idejí a mediálních komentářů nejsou dostatečně zastoupena. Velice se těším, až spolu ten volný prostor zaplníme.“

Nemám vůbec nic proti tomu, když je médium nějak politicky vyhraněné, má jistou svou základní linii. A jistě je lepší, když Bezos tu změnu veřejně oznámí, než kdyby ji prosazoval čistě interně. Má pravdu i v tom, že třeba osobní svobody velká část amerického mediálního mainstreamu, přinejmenším v některých debatách, nestavěla zrovna vysoko. Ale stejně. Kdybych byl – jistě je to legračně nafoukaná představa – komentátorem Washington Postu, asi bych to v té redakci po přečtení Bezosova mailu zabalil. Ne proto, že by mi ty jeho dva pilíře vadily – považuju se za stoupence osobních svobod a v zásadě i volného trhu (o ekonomických tématech ale prakticky nepíšu). Ty pilíře mi ale přijdou dost gumové, zvlášť přihlédneme k tendenci rozšířené mezi lidmi Bezosova statusu – považovat se za ztělesnění nějakého abstraktního pozitivního principu, vnímat kritiku vlastní osoby jako útok na vše, co je správně smýšlejícímu svaté. Bezosova firma Amazon si na volném trhu pořídila práva na agenta 007 Jamese Bonda. Kdyby nad tím někdo vyjádřil zklamání, že firma to nově pořízené IP (intelektuální vlastnictví) bude ždímat do poslední mrtě – každá vedlejší bondovská postava (Moneypenny, Q a další) bude mít vlastní spin-off, místo jednoho filmu s 007 se za pár let budou chrlit seriály roztahané daleko za únosnou mez, aby se na nich dalo nahnat a vykázat co nejvíc prokoukaných hodin –, byla by taková kritika útokem na volný trh? Kdyby někdo třeba kritizoval pracovní podmínky v nějaké velké technologické firmě, podkopával by tím „volnotržní“ pilíř? Samozřejmě netuším, jak bude ve Washington Postu vypadat každodenní praxe, lidé (a zvláště vedoucí pracovníci) se ale často chovají tak, že v plnění přání „nejvyššího“ jsou raději příliš horliví, než že by něco zanedbávali.

Daleko důležitější je ale jiná věc. Jeff Bezos se domnívá, že stoupenci osobních svobod a volného trhu si ve svých novinách potřebují každý den přečíst, že trh a svobody jsou důležité a dobré. Tedy dozvědět se, co už dávno vědí, a ujistit se o správnosti toho, čemu věří. Jenomže právě od toho je tu internet – ne kvůli bezbřehé pluralitě názorů, ale kvůli přesvědčování přesvědčených a monotónnímu utvrzování se o vlastních pravdách a pravdičkách. Noviny, mají-li přežít, by měly nabídnout něco trochu jiného. Ne nutně čtenářovo přesvědčení každý den podvracet, ale někdy ho taky vystavit nějaké – odpusťte protivný korporátní termín – výzvě. Nevidět v něm předmět třeba i dobře míněné indoktrinace, nýbrž partnera, který si zaslouží důvěru a stojí o ni. V internetových diskusích jsem mnohokrát narazil na naštvané pohoršování se nad tím, že autor takového či onakého názorového textu čtenáři „říká, co si má myslet“, aniž by na to měl právo. Také je ale možné snažit se lidem, myslícím bytostem (snad ještě pořád), ukázat, jakým způsobem se s údělem myslící bytosti vypořádává někdo jiný. A ne nutně za účelem dosažení reflexivního souhlasu, ale jako součást v rozhovoru, který může čtenáře ponouknout, aby si v té konfrontaci lépe promyslel a obhájil stanovisko vlastní.

×

Podobné články