Dramatický propad porodnosti. Od loňského ledna se rodí méně dětí. Proč?

Rok 2022 je pro řadu zemí vyspělého světa ve znamení dramatického propadu porodnosti. V České republice se počínaje lednem 2022 rodilo každý měsíc zhruba o deset procent dětí méně než v předchozích čtyřech letech. Do září 2022, kam sahají čísla zveřejněná Českým statistickým úřadem, to dělá dohromady úbytek devíti tisíc novorozenců, po promítnutí trendu do konce roku by to mohlo být 12 tisíc nepočatých dětí. Což je při porodnosti přes 110 tisíc několik posledních roků hodně a žádá si vysvětlení.

Na propad porodnosti upozornil před dvěma týdny na Infakta.cz matematik z univerzity v Olomouci Tomáš Fürst. Zároveň připomíná, že od května 2021 stát věkové kohortě rodičů – řekněme lidem ve věku 20 až 40 let – začal zpřístupňovat vakcínu proti covidu. Před čtenářem tak náhle vyvstane šokující hypotéza: Nesnižuje experimentální m-RNA vakcína ve statisticky významném rozsahu plodnost?

V táboře lidí, kteří u nás vakcínu, její plošné zavádění a nátlak k očkování hájili, se rozšířil a je používán polemický text s Fürstem z pera redaktora Deníku N Petra Koubského. Námitku Koubský uplatňuje vlastně jedinou, ale nelze nad ní mávnout rukou: směrodatný prý není počet novorozenců, ale úhrnná plodnost, tedy průměrný počet porodů na jednu ženu v reproduktivním věku. To jinými slovy znamená, že když je žen ve věku, kdy obvykle rodí děti, ve společnosti méně, rodí se logicky méně dětí. A fakt je, vysvětluje v textu Koubského Klára Hulíková Tesárková z katedry demografie a geodemografie PF UK, že kolektivní břemeno naší reprodukce dnes spočívá na ženách z méně početných ročníků devadesátých let: „Zatímco v osmdesátých letech se živě rodilo přes 130 tisíc dětí obou pohlaví – dnes je z těchto generací naživu cca přes 65 tisíc žen –, v devadesátých letech došlo k prudkému poklesu počtu živě narozených dětí – okolo roku 1998 to bylo jen těsně nad 90 tisíc, tedy 45 tisíc dnes žijících žen. (...) Jinými slovy, v současné době z této věkové skupiny s nejvyšší intenzitou plodnosti každý rok odejde do vyššího věku generace žen v počtu okolo 65 tisíc a je nahrazena nově příchozí generací v nejnižším věku, kterých je ale okolo 45 tisíc.“

Pokud z konečných čísel skutečně zjistíme, že loni se u nás narodilo jen kolem 100 tisíc dětí, bude to návrat někam k roku 2004, kdy se česká chuť množit vzpamatovávala z propadu devadesátých let. V těch byly z tohoto pohledu nejhorší roky 1994 a 1995. Dvakrát po sobě tehdy počet živě narozených dětí klesl víc než o 10 procent, třetí rok sice pokles zpomaloval, avšak dostal se na dno 90 tisíc ročně. Proč takový výpadek před oněmi třiceti lety? V naší části Evropy nebyla válka ani epidemie, můžeme se jen domnívat, že za to mohl fenomén devadesátých let: prodlužování studia, výjezdy do kdysi nepřístupné ciziny, zakládání firem. Od té doby už žádné meziroční změny v porodnosti, které by se aspoň blížily 10 procentům, nenastaly – ani směrem dolů, ani směrem nahoru. Od roku 2014 se rodilo 110 tisíc dětí a víc.

Dno porodnosti v letech 1994 až 2004 v České republice samozřejmě způsobilo, že žen ve věku 20 až 30 let, které porodí převážnou většinu dětí, je dnes relativní nedostatek. Pro loňský rok tatáž Klára Hulíková Tesárková na webu SMIS-lab (za pandemie ustavená skupina disentních vědců, patří mezi ně právě i Fürst) upřesňuje, že „jen ve věku 27 let meziročně poklesl počet žen o téměř 10 procent. Ve věku 26 let jde pokles počtu žen o téměř sedm procent, ve věku 28 let o cca pět procent“.

Jenže stejně jako Koubský ani Hulíková Tesárková nevysvětluje, proč ten dramatický zvrat přišel zrovna loni, a hlavně proč tak rychle – z měsíce na měsíc.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu ZDE. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.