Který film je ten „prorocký“?

KOMENTÁŘ

Který film je ten „prorocký“?
Film je sugestivní umění, ještě pořád masově sledované. Čas od času se proto stane, že nějaký snímek získá jaksi prorockou reputaci díla... Foto: The Criterion Channel
3
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Film je sugestivní umění, ještě pořád masově sledované. Čas od času se proto stane, že nějaký snímek získá jaksi prorockou reputaci díla, jehož autoři odhadli a vyjádřili budoucnost dřív, než se stala, způsobem, jímž se svět teprve promění.

 

Pro lidi se sklonem ke konspiračnímu teoretizování je například časté vnímání hraného filmu coby komunikačního nástroje, jímž je zasvěceným předáváno nějaké skryté poselství, případně jsou filmem široké masy zpracovávány, aby snáze přijaly, o čem se mocní tohoto světa rozhodli, že se má zanedlouho stát. V posledních dnech jsem například na síti X několikrát viděl krátkou ukázku z dva roky starého filmu Nech svět světem (Leave The World Behind). Popisuje jakousi apokalyptickou událost z perspektivy lidí, kteří nemají tušení, co se vlastně děje. V jedné scéně jeden z hrdinů utíká z místa, kam padá dopravní letadlo. Jedním z producentů snímku je firma Higher Ground Productions, kterou založili manželé Obamovi. Minulý čtvrtek přitom ve Washingtonu spadlo po srážce s vojenskou helikoptérou dopravní letadlo. Určitým způsobem nastavená mysl vidí jasnou souvislost – pokud v Obamou produkovaném filmu je scéna pádu letadla a dva roky po jeho uvedení skutečně letadlo spadne, něco tady nehraje...

Před pár týdny jsem na stejné sociální síti často narážel na snahy dešifrovat poselství skrytá ve filmu Stanleyho Kubricka Spalující touha (Eyes Wide Shut, 1999); měla se týkat existence pedofilní sekty v nejvyšších patrech americké společnosti (jistě to inspirovaly kauzy kolem Jeffreyho Epsteina a P. Diddyho). Kubrick je ostatně v konspiračních kruzích značně populární, měl být také režisérem – samozřejmě fingovaného – přenosu amerického přistání na Měsíci. Asi bych se nedopočítal, kolikrát jsem v různých debatách narazil na názor, že americká filmová satira Vrtěti psem je de facto suchý popis reality, a navíc předpověděl zásah NATO v Kosovu.

Jako o prorockém filmu se někdy mluví o satirické komedii Absurdistán (Idiocracy, 2006), který popisuje společnost, jež totálně zblbla, protože chytří lidé přestali mít děti, a prezident USA se v něm chová jako něco mezi wrestlingovým zápasníkem a hvězdou reality show.

Taky jsem měl nedávno pocit, že vidím „prorocký“ film, obávám se, že to nebyla komedie, ale horor. Připomněl jsem si ho po letech, je skoro čtvrtstoletí starý. Jmenuje se Kairo (někdy se překládá jako Pulz), natočil ho pozoruhodný japonský režisér Kijoši Kurosawa (není spřízněný se slavnějším Akirou Kurosawou). Je to film také o internetu, natočený ovšem v jeho raných časech, často v něm zaznívá dnes už zapomenutý charakteristický zvuk připojování se přes pevnou telefonní linku. Jeho příběh je docela spletitý a neřídí se striktní logikou, asi by se v něm daly najít nějaké ty díry. Vystupují v něm dost osamělí mladí lidé, kteří jsou na síti přiváděni na znepokojivě podivnou stránku. Taky osamělí duchové, kteří přes síť a také jinými způsoby prosakují do světa živých a proměňují ho ke svému obrazu. Dalo by se říct, že je to film o světě, který se rozpadá pod náporem nepřekonatelného osamění, v němž jedinou stopou po lidech mohou být stíny na zdi. Nedávno jsem si ten film po letech připomněl a zdál se mi jasnozřivější, než když jsem ho viděl poprvé. Ne tím, že by jeho autoři před lety vytvořili nějakou maketu dneška. Ale obrazy vytrácejícího se člověka, naznačením souvislostí mezi internetem a jaksi terminální formou existenciální samoty, v posledku neslučitelné se životem. Jako prorocké mi to dílo připadalo, doufám ale, že takové ve skutečnosti není. Když však sleduji, jak se nějaké smutné a ztracené duše na netu snaží dešifrovat starý film v naději, že tak nahlédnou skrytý smysl světa, je tahle moje naděje trochu otřesena.

 

×

Podobné články