Kritické zavírání pískoven. Za 30 let se neotevřela ani jedna, říká šéf betonáren

Otevřít v Česku nový lom nebo pískovnu je nadlidský úkol, myslí si ředitel betonáren TBG Metrostav Jakub Šimáček. V následující dekádě se přitom plánuje především jejich zavírání. Do roku 2030 má skončit až 60 % aktivních pískoven, což značí problém nejen pro betonárny, které využívají písek a kamení jako plnící prvek do betonových směsí. A bez betonu se stavebnictví podle Šimáčka ještě několik desetiletí neobejde. „Uzavření pískovny neznamená, že se přestane stavět, jen se ta produkce přesune jinam... A materiál bude samozřejmě dražší, když už o nic jiného, tak o vyšší náklady na dopravu z jiného okresu,“ říká ředitel betonáren Šimáček v rozhovoru pro Echo24.

Jak hodnotíte z pohledu výrobce betonových směsí situaci v oblasti získávání písku v Česku a především hlavně štěrkopísku, který je pro výrobu betonu zapotřebí. Jsou zprávy o přicházející písečné krizi kvůli zavírání pískoven až příliš dramatické, nebo odpovídají realitě?

Situaci bych asi zatím nepojmenoval jako dramatickou, ale složitá je. Za 30 let se v České republice v podstatě neotevřel žádný nový lom nebo pískovna. A mnoho se jich naopak zavřelo. A my jako výrobce betonu jsme tak postaveni do situace, kdy místo toho, abychom tendrovali nejnižší cenu od několika dodavatelů, jsme vůbec rádi, že nám někdo nabídne dostatečné množství, které pro výrobu potřebujeme.

A je pro vás už dnes obtížné se k písku dostat? Podle analýzy českých geologů ukončí těžbu v průběhu této dekády asi 60 % všech pískoven (ze 149 aktivních). Máte nějaký krizový plán dalšího postupu v případě, že na trhu začne přetahovaná?

Hovořil bych nejen o písku, ale zejména také o hrubém kamenivu. Pískovna nebo lom jsou bohužel průmyslové provozy a u nás je složité už jen takový provoz udržet, natož otevřít nový. Je známo, že obecně je u nás zakořeněný silný odpor proti výstavbě čehokoliv. Problémem je výstavba bytů, silnic nebo obchvatů, někde se nelíbí výstavba nové haly, jinde vadí nová stanice metra, na druhé straně republiky se zase brání novému mostu. Otevřít v atmosféře NIMBY (Not In My Back Yard, tj. česky „ne na mém dvorku“— pozn. red.) nový lom nebo pískovnu je nadlidský výkon. Naproti tomu zastavit další těžbu v již otevřené lokalitě je snadné. Uděláte místní referendum a je to. Málokdo se vyjádří, k existenci průmyslového provozu kladně.

Jak z toho ale ven? Část lidí prostě nechce mít vedle svého domu lom nebo pískovnu…

Tomu rozumím. Nicméně měla by existovat surovinová strategie, která by řešila takzvaný „vyšší obecný zájem“. Je logické, že občané nebudou podporovat těžbu ve svém sousedství, ale taková pískovna zásobuje třeba celý okres. Pokud se neuváženě uzavře, tak pískovna v jiném okrese musí vyrobit o to více. A o to více materiálu se musí převézt. A jak jinak, než nákladními kamiony po silnicích. Je potřeba vidět věci do důsledků. Uzavření pískovny neznamená, že se přestane stavět, jen se ta produkce přesune jinam. Někam, kde lidé mlčí nebo jsou rozumní a uvědomují si, že někde se těžit zkrátka musí. A materiál bude samozřejmě dražší, když už o nic jiného, tak o vyšší náklady na dopravu z jiného okresu.

Měli by tedy těžaři nějak motivovat obce, aby ve svém katastru průmyslové provozy pro „vyšší zájem“ strpěly?

To je správná otázka. Já myslím, že ano. Měla by to být samozřejmost. V mnoha případech se to i děje. Někde firmy sponzorují místní fotbal, či dobrovolné hasiče, jinde přispívají rovnou do obecního rozpočtu. Byl jsem v některých oblastech v Rakousku a tam se nikdo nepodivuje nad tím, že částí obce projíždějí přes týden náklaďáky z lomu. Prostě vědí, že obec za to dostává kompenzace, třeba ve formě nové čístírny odpadních vod nebo nových počítačů pro místní školáky. Vždy by to mělo být věcí vzájemné dohody, porozumění a ohleduplnosti.

Jak jde dohromady útlum těžby písku a kamení a rostoucí poptávka po betonu? Litý beton se stává stále oblíbenější i pro stavbu rodinných domů. Na jakou vzdálenost se vám vůbec ještě vyplatí plnivo do betonu dovážet? Očekáváte, že beton kvůli rostoucím nákladům na dopravu v následujících letech skokově zdraží?

Spotřeba betonu se vyvíjí v cyklech. Aktuálně poptávka trochu poklesla, staví se méně bytů a rodinných domů. Nicméně v následujících letech se připravuje významný rozvoj zejména v oblasti dopravní infrastruktury. Stavět se bude hlavně na železnici. Výstavba vysokorychlostních tratí a nových koridorů spotřebuje značné množství surovin. Pozadu nezůstane ani výstavba silnic a dálnic a určitě se zase rozjede výstavba domů a bytů. My k nám na naše pražské betonárny dopravujeme písek a kamenivo už několik let ze vzdálenějších lokalit. Dává nám to smysl, protože využíváme hlavně lodní dopravu. Jedna loď uveze stejné množství materiálu jako 40 nákladních kamionů. A takové lodě nám každý týden přivážejí po úplně volné Vltavě tisíce tun kameniva pro výrobu betonu. Díky tomu jsme nejen schopni naplnit naše výrobní kapacity, ale navíc ani nezatěžujeme pražské a středočeské silnice kamionovou dopravou.

Takže cestou je podle vás využití lodní nebo i vlakové dopravy. To by pomohlo dostupnosti písku a kamení?

Částečně ano. Vlaky jsou z mého pohledu přeci jen trochu komplikovanější – ve většině pískoven není vlečka a písek tak musíte naložit na kamion, převézt na nádraží, tam jej naložit na vlak a na místě vykládky zase naložit na kamion a dovézt do betonárny. Je to komplikované, logisticky a časově náročné a celkově tudíž drahé. My máme skvělou zkušenost s lodní dopravou. Pískovny, ze kterých odebíráme, jsou v těsném sousedství Labe nebo Vltavy. Písek se tak naloží rovnou na loď a za pár hodin je celý náklad na betonárnách v Praze, které máme také přímo u řeky. Po silnici se díky tomu neujede ani kilometr. Je to sice o trochu dražší, než náklaďáky, ale je to efektivní a ekologické. Nicméně stejně jako lomy a pískovny jsou i betonárny průmyslový provoz a svou pozici v blízkosti řeky musí neustále obhajovat. I přes to, že přínos pro silniční dopravu je zřejmý.

Dnes se místo stěrkopísku při výrobě betonů začínají používají jako náhrada i stavební recykláty, suť a podobně. Jak daleko jsme se dostali s nahrazováním a můžeme se bez něho v budoucnu obejít úplně? Máme nějaké další alternativy?

Bez betonu se ještě několik desetiletí neobejdeme. Alternativní, takto široce použitelný stavební materiál zatím neexistuje. Písek a kamenivo tvoří až 75 % z objemu betonu. Směsný recyklát z vybouraných starých budov je dobrou surovinou. My už na pražské stavby betony z recyklované suti dodáváme a ověřili jsme si, že recyklátem lze nahradit i 100 % z objemu kameniva v betonu. V dalším rozvoji nás teď brzdí zejména legislativa, která se ale intenzivně připravuje. Aktuálně tvoří betony s recyklovaným kamenivem asi 1 % z naší celkové produkce. Předpokládáme, že realistický odhad budoucího využití recyklátu je přibližně 10 %, mimořádně optimistických by mohlo být až 20 % z celkově vyrobeného betonu. Recyklovaná surovina tak ani v budoucnu zcela jistě nenahradí veškeré těžené kamenivo. A to jak z hlediska kvalitativního pohledu, kdy přírodní kamenivo má výrazně lepší parametry, tak z množstevního hlediska – tolik budov se zkrátka v potřebném čase nezbourá. Samostatnou kapitolou pak je skladování a vlastní recyklace. To je problematika recyklačních dvorů, které jsou opět ve městě potřeba, a které opět ve městě nikdo nechce.

A jaké tedy vidíte řešení?

No, my doufáme, že se postupně přejde od obecných mediálních proklamací typu: „Kamenivo je potřeba, lodní doprava je skvělá, recyklát do betonu je úžasný, …“ ke konkrétním činům, které umožní těžit dostatek kameniva pro rostoucí výstavbu v České republice a ruku v ruce s tím se podaří nastavit legislativu a zajistit dostatečné prostory pro výrobu recyklátu v blízkosti budoucích staveb. Pro nás to bude znamenat dostatečnou nabídku materiálu, ze kterého budeme moci vyrobit kvalitní beton. Když se k tomu podaří ještě podpořit širší využití lodní dopravy v procesu zásobování, budeme spokojeni.