ODS slibovala, že najde sto miliard, aniž by každý měsíc vzala lidem z výplaty víc. Co se stalo?

Ministerstvo financí svůj návrh státního rozpočtu na příští rok obhajuje tím, že „pokračuje v konsolidaci a rekordně investuje“. Investiční výdaje jsou sice vysoké, ale říkat o nich, že jsou rekordní, je dost přehnané. Slova o konsolidaci se schodkem v nekrizové době 230 miliard, jsou také docela odvážná. V nominálním vyjádření, po započtení inflace je schodek skoro o třetinu nižší, čímž teď vláda s oblibou argumentuje. Makroekonomové jí však tento argument většinově hází na hlavu s tím, že i schodek kolem sto miliard by byl v současnosti něčím, čím není nutné se chlubit. Nejhorší na tom je hlavně nemizící trend nebezpečného zadlužování kvůli tomu, aby stát vůbec zvládl poplatit všechny svoje povinné výdaje. Mezi nimi i náklady na splácení dalších dluhů.

Nejvyšší kontrolní úřad nedávno varoval před dalším rostoucí zadlužování a výdaji. Vládě nakonec nevyšel slib, který dlouho opakovala, a to ten, že bude snižovat strukturální deficit o jedno procento HDP ročně, tedy zhruba o 70 miliard korun. Snížila ho v návrhu jen o 22 miliard a začala tvrdit, že takový slib nikdy nezazněl.

Je také dobré připomenout, že ODS slibovala, že má „recept“ na to, jak státní rozpočet vyvést ze ztráty způsobené zrušením superhrubé mzdy. To ODS spolu s tehdy vládnoucím ANO s také s SPD v roce 2020 prosadilo. To je rozhodně pozitivní opatření, které snížilo odvodovou zátěž, a nechalo lidem víc v peněženkách. Zároveň ale způsobilo velký výpadek v příjmech. Podle výpočtů by po vrácení tohoto konstruktu získal stát do rozpočtu kolem 120 miliard ročně víc. A ODS kdysi slibovala vrácení sto miliard do rozpočtu pomocí škrtů a bez toho, že bude superhrubou mzdu vracet. Loni přišla s konsolidačním balíčkem, který především zvedl daně, a jeho celkový dopad má být plus 150 miliard. Ovšem celkově, ne ročně. Recept tedy nakonec zřejmě nenašla.

Důležité je číslo 83 procent. Tolik vláda dává z veškerých svých zdrojů na mandatorní a kvazimandatorní výdaje, tedy povinné výdaje, kterým se není možné vyhnout. Nejvíce z mandatorních výdajů jde na důchody, na které se příští rok vyplatí přes 717 miliard. Valorizace vyjdou na více než 12 miliard korun. Velkou položkou mandatorních výdajů jsou platby za státní pojištěnce a dávky sociální podpory. Mezi povinné výdaje patří třeba také v dnešní době kritizovaný státní příspěvek na penzijní připojištění nebo na stavební spoření, na které jde deset miliard. Nebo také dotace na obnovitelné zdroje, na kterých padne 8 a půl miliardy.

Úplně na prvním místě ze všech povinných výdajů jsou ale platby na obsluhu státního dluhu. Ty stát musí zaplatit, i kdyby s nadsázkou řečeno nebylo na důchody. A náklady na splácení dluhu nás příští rok vyjdou na závratných sto miliard.

Příští rok státní dluh poroste na 3,6 bilionu korun. Státní dluh roste kvůli tomu, že si musíme půjčovat na to, abychom vůbec pokryly všechny výdaje, tedy aby stát mohl fungovat a všechno poplatit. I ty staré dluhy, které se stále nabalují. Letos si takto musíme půjčit přes 476 miliard, příští rok to bude 495 miliard korun. Na trzích si teď půjčujeme za úrok zhruba 4 procenta, a právě jen na těch úrocích, tedy na obsluze státního dluhu, necháme příští rok zmíněných 100 miliard.

Příjmy rozpočtu mají být příští rok o 146 miliard vyšší. A porostou díky tomu, že stát si od lidí vezme více na daních. Konsolidačním balíčkem se zvýšilo zdanění zaměstnanců, zvýšila se daň právnickým osobám, zvedly se odvody živnostníkům, a lze pokračovat dále. V úterý také ministerstvo financí aktualizovaný odhad výnosu z mimořádné daně. Zdaněním především ČEZ si tedy i příští rok přijde na dobrých 30 miliard, kterých se nechce vzdát.

Obrovské číslo, více než 809 miliard, přiteče do rozpočtu přes odvody na sociální pojištění. Druhou nejvyšší příjmovou daňovou položkou je daň z přidané hodnoty, která by měla vynést 414 miliard. Inkaso daně z příjmu právnických osob přes 244 miliard a zdanění fyzických osob skoro 185 miliard.

A vláda doufá, že poroste ekonomika kvůli vyšší spotřebě, tedy vyšší ochotě domácností utrácet, čímž právě odvedou na daních více. Spotřeba českých domácností se od předcovidového roku 2019 propadla nejvíce z celé EU, proto teď poptávka zůstává slabší a důvěra domácností i firem v ekonomiku je utlumená. Česká národní banka ve své nedávno vydané prognóze odhad i letošního růstu ekonomiky zhoršila. HDP podle ní vzroste o 1,2 procenta, v květnu přitom ještě očekávala růst 1,4 procenta. Ministerstvo financí počítá s letošním růstem dokonce jen o 1,1 procenta.