Hodnocení postojů kandidujících stran ke svobodě slova: sliby versus realita

ÚHEL POHLEDU

Hodnocení postojů kandidujících stran ke svobodě slova: sliby versus realita
Společnost pro obranu svobody projevu zpracovala analýzu postojů stran, které kandidují ve volbách do europarlamentu. Foto: Shutterstock
1
Aréna názorů
  • SOSP
Sdílet:

ÚHEL POHLEDU - Společnost pro obranu svobody projevu zpracovala analýzu postojů stran, které kandidují ve volbách do europarlamentu. Přinášíme ji v plném znění:

V létě 2021 před parlamentními volbami oslovila Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) kandidující strany s pěti otázkami a jejich odpovědi publikovala s rozsáhlým komentářem. Nyní, před volbami do Evropského parlamentu, jsme se znovu obrátili na zástupce kandidujících subjektů, které měly podle průzkumů největší šanci uspět, s pěti otázkami. Sedm z deseti subjektů zaslalo své odpovědi, jen Česká pirátská strana, STAN a SocDem neodpověděly ani po urgenci.

Toto je shrnutí, kde se podrobněji zaměříme na některé odpovědi a budeme je srovnávat s reálným chováním strany, hnutí či koalice a s tím, jak zástupci subjektů hlasují v Evropském parlamentu. Podrobnější vhled do postojů jednotlivých lídrů eurokandidátek získáte také z debaty, kterou jsme pořádali na naší výroční konferenci 21.05.2024.

1. Jaké jsou podle vás nejvážnější hrozby pro svobodu projevu a pluralitní demokracii v EU?

Většina subjektů se u této otázky shodla na tom, že nejvážnější hrozbou je cenzura maskovaná za boj s dezinformacemi a autocenzura vyplývající ze strachu z ostrakizace za nepohodlné názory. Plné znění odpovědí na otázku č.1 zde.

„boj s dezinformacemi, autocenzura, která pramení z toho, že se lidé bojí získat za svůj názor nelichotivé nálepky, nové evropské regulace, které utahují svobodě slova šrouby“ (Svobodní). “Bez jediné oficiální pravdy bychom si snad mohli přestat myslet, že klimatické změny dnes způsobuje výlučně člověk” (Přísaha-Motoristé sobě).

„nálepkování těch, kteří mají odlišný názor, za „dezinformátory“… vyřazení některých skupin obyvatel z veřejné diskuse“ (ANO). monopol technologických gigantů, byznysové skupiny… nakoupí „fact-checkery“ a účelové „neziskovky“ potlačující kritiku“ (Stačilo!).

Alexandr Vondra píše za SPOLU v první osobě jednotného čísla a tak jsou na místě pochyby, zda odpovědi vyjadřují i postoje TOP09 a KDU-ČSL, které jsou v praxi mnohdy v přímém rozporu.

“I když ve většině zemí EU nehrozí přímo trestněprávní postihy, jsou i zcela legitimní, většinové, a ještě před pár lety všeobecně uznávané názory ostrakizovány jako nepřijatelné.” Zde musíme namítnout, že v řadě zemí EU trestněprávní postihy přímo hrozí. Ve Finsku byla obviněna bývalá ministryně za pouhé citování z Bible, v Německu hrozilo odsouzení novináře za kritiku islámu, Irsko chystá legislativu, která připomíná totalitní režim, a neměli bychom vynechat ani obvinění české učitelky za výklad zahraničního dění při výuce. Stačí si projít naše měsíční souhrny o tom, co se v Evropě děje.

“Jsem ochotný říkat věci, za něž “dostanu”? Popřál bych nám všem více odvahy,” dále píše Alexandr Vondra. Ale když předseda jeho strany a premiér Fiala uráží desetitisíce protestujících kritiků své vlády jako proruské, neozval se. Když vláda protiprávně nechala zablokovat přes 20 webů, hájil ji. Když ministr Rakušan politizuje silové složky, vytváří ve společnosti atmosféru strachu a miliony nespokojených občanů označuje zpráva Ministerstva vnitra za „antisystémovou scénu“, mlčí k tomu..

2. Jaké budou priority a konkrétní kroky vašich zástupců v Evropském parlamentu pro zastavení cenzury a podporu názorové diverzity?

Odpovědi na druhou otázku jsou spíš obecné. Všichni respondenti slibují, že při hlasování nepodpoří žádné legislativní návrhy omezující svobodu slova, případně budou usilovat o jejich zrušení (Svobodní a PRO). Plné znění odpovědí na otázku č.2 zde. Z konkrétnějších vyjádření stojí za pozornost následující.

“nedopustit při ustavení Evropské komise, aby portfolio „transparentnosti a hodnot EU“, nyní obsazené komisařkou Jourovou, získala osoba s cenzorskými sklony. Případně se zasadit o to, aby toto „ministerstvo pravdy“ zaniklo.“ (Stačilo!)

„dlouhodobě existují dobře popsané a etablované, přirozené a dostatečné trestněprávní limity (pomluva, podvod, šíření poplašné zprávy). Jakékoli další zužování možnosti projevu je nežádoucí.“ (Přísaha – Motoristé sobě)

3. Jsou dezinformace v EU významným problémem nebo jsou zveličovány? Je potřeba nějaká právní úprava?

Reakce na téma boje s dezinformacemi, který je dnes nejčastěji spojován s cenzurou, ukazují v plné nahotě rozdíl v chápání problému mezi některými kandidujícími subjekty. Většina respondentů se shoduje, že snaha potlačit obtížně definovatelné „dezinformace“ přináší větší hrozbu pro demokracii než samy dezinformace. Výjimku tvoří ANO a částečně SPOLU. Plné znění odpovědí na otázku č.3 zde.

Jasná odpověď přišla např. od Motoristé sobě: „Dezinformace nejsou významným problémem…, jsou za něj pouze vydávány… za účelem… názorové unifikace. Jediná účinná forma obrany… je vzdělání… Není možné trestně postihovat lidi za názor, i kdyby byl mimořádně hloupý, s výjimkou trestných činů.“ Podobně SPD – Trikolora upozorňuje na „neuchopitelnost pojmu a spornost“ definice dezinformace… Názor nebo argument nemá být předmětem výkladu.“

Svobodní slibují „zastavení masivního toku peněz do nesmyslného boje proti dezinformacím, který slouží spíše k potlačení nevhodných názorů“ a „podpory politických neziskových organizací, které nám filtrují informace a rozhodují o tom, co můžeme a nemůžeme číst, ke kterým informacím smíme či nesmíme mít přístup.“

Průhlednost financování zmiňuje i Stačilo!: „nejlepším nástrojem proti skutečným dezinformacím je názorová pluralita a transparentnost toho, jak jsou financovány politické neziskovky a aktivisté. Zejména jde-li o financování ze strany zahraniční velmoci nebo velkého byznysu…“

Odpověď SPOLU je diplomatická. Na jedné straně uznává, že „označování za “dezinformační narativ” se používá jako zbraň proti politickým oponentům“, na straně druhé se však politici SPOLU často podílejí právě na šíření hysterie kolem všudypřítomných dezinformací – a to nejen Top09 a KDU-ČSL, ale dokonce i velká část ODS, jejíž vedení převzalo cenzurní rétoriku Pirátů a STAN a na Úřadu vlády zřizuje nejrůznější místa poradců a celé týmy pro dezinformace.

Výhrady lze také mít k výroku SPOLU „Standardní definicí dezinformace je, že je to lež, která je záměrně šířena za účelem oklamání lidí. Stávající česká legislativa mi připadá dostačující.“ Za prvé ne každá záměrná lež je dezinformací. Účelové lži byly podobně časté i v minulosti, přesto se pro ně nepoužíval tento módní termín patřící spíše do oblasti bezpečnostních služeb. Mnozí se shodují, že kritérií pro určení nebezpečné dezinformace musí být splněno víc – vysoká společenská nebezpečnost, naléhavost a prospěch zahraničního aktéra. A za druhé pokud je česká legislativa pro SPOLU dostačující, proč většina jejich europoslanců hlasovala pro unijní nařízen DSA a EMFA, které Česku pravomoci berou?

Největším zklamáním je pro nás však odpověď ANO: „EU vytvořila Centra EU pro boj proti dezinformacím, která fungují ve všech členských státech EU. ČR, Slovensko a Polsko spadají pod Středoevropskou observatoř digitálních médií, která sídlí v ČR a je vedena Univerzitou Karlovou. Cílem těchto center je mj. zvyšovat mediální gramotnost ve společnosti, což považuji za jeden z nejúčinnějších nástrojů v boji proti dezinformacím… EU iniciovala vznik evropského Kodexu zásad boje proti dezinformacím… Nyní je důležité dohlédnout na dodržování těchto zásad a nevytvářet další regulace…“

ANO se tedy hlásí k boji proti dezinformacím a jako účinný nástroj uvádí projekt CEDMO Václava Moravce, který ve spolupráci s „factcheckery“ označuje za konspirace nebo dezinfo narativy výroky, jež jsou buď pravdivé anebo neověřitelné. Dále pochvalně zmiňuje unijní kodex zásad boje proti dezinfo, ze kterého se vyvinulo cenzurní nařízení DSA.

Na unijní nařízení European Media Freedom Act (EMFA), které je jedním z legislativních opatření k omezení svobody slova, jsme se přímo neptali, ale nedávné hlasování o něm v Evropském parlamentu (EP) ukázalo, že velká většina českých kandidátů přispěla k jeho schválení. Tato legislativa patří do gesce Ministerstva kultury (ministr Baxa za ODS).

PROTI hlasovali David (SPD) a Blaško (Národní aliance), Zahradil (ODS), Konečná (KSČM). ZDRŽELI SE Vondra, Tošenovský (oba ODS), Knotek, Kovařík, Hlaváček (všichni ANO). Ostatní nesou za schválení odpovědnost – Vrecionová (ODS), Niedermayer a Pospíšil (oba Top09), Zdechovský a Šojdrová (oba KDU-ČSL), Kolaja, Gregorová, Peksa (všichni Piráti), Polčák (STAN) a Maxová (SocDem).

4. Budete usilovat o nějakou právní úpravu v trestání tzv. nenávisti (hate speech)?

Odpovědi na tuto otázku jsou vzácně jednotné, ale podrobnější pohled na to, jak někteří zástupci kandidujících subjektů hlasovali, skýtá poněkud jiný obrázek. Plné znění odpovědí na otázku č.4 zde.

SPD-Trikolora, Svobodní a Stačilo! jsou proti tomu, aby se projevy nenávisti řešily na evropské úrovni. Svobodní by šli ještě dál. „Nejen z evropské, ale i z naší legislativy bychom rádi odstranili některé obecně formulované trestné činy, které umožňují dvojí výklad, tak aby se trestaly opravdu pouze přímé výzvy k násilí a takové verbální projevy, které lze považovat za přímý návod k trestným činům.“

V odpovědi SPOLU je opět patrné, že se jedná spíš o odpověď Vondry, resp. ODS, a nikoli Top09 a KDU-ČSL, jejichž europoslanci včetně současných kandidátů SPOLU podpořili nedávno v EP návrh na zařazení projevů nenávisti na úroveň tzv. eurozločinů.

Návrh na zařazení hate speech mezi “eurozločiny” EP schválil (Vondra byl stínovým zpravodajem oponujícím návrhu), ale zatím na něm není shoda členských zemí a tak se dále neprojednával. PROTI hlasovali Vondra, Zahradil, Vrecionová, Tošenovský (ODS), Blaško (Národní aliance), Hlaváček, Kovařík (ANO). ZDRŽELI SE Konečná (KSČM), Zdechovský a Pospíšil (KDU-ČSL), Polčák (STAN). Pro návrh hlasovali Kolaja, Gregorová, Peksa (Piráti), Niedermayer (Top09), Šojdrová (KDU-ČSL), Maxová (SocDem), Dlabajová (RENEW).

5. Budete usilovat o zrušení Digital Services Act (DSA) nebo jeho změny, případně jaké? Budete chtít vrátit regulaci velkých platforem a sociálních sítí na národní úroveň?

I na tuto otázku se odpovědi některých subjektů liší a také míra konkrétnosti, se kterou se otázkou zabývaly. Plné znění odpovědí na otázku č.5 zde.

Svobodní a PRO jsou pro úplné zrušení DSA. Podobně SPD s Trikolorou a Přísaha s Motoristy sobě, kteří jsou zastánci národního řešení regulace platforem. SPD – Trikolora speciálně upozorňuje na nebezpečí „důvěryhodných oznamovatelů – prodloužené ruky nové levice a nástrojem politického boje. Chtěli bychom proto z DSA institut „důvěryhodných oznamovatelů“ vypustit.“

Podle Stačilo! je „lepší žádný DSA, než ten, který máme nyní… regulace velkých platforem a sociálních sítí je na evropské úrovni vhodná… musí existovat robustní proces „hlídání hlídače“, aby podchytil např. obsah týkající se nelegálního obchodu s narkotiky, ale nezasahoval žádoucí střet názorů například na zahraniční politiku nebo protiepidemická opatření.“

Podle SPOLU „jistá regulace nutná je. Neměla by však vést k tomu, co obsahuje i DSA, že např. obsah ilegální v jednom členském státě EU bude rázem odstranitelný ve všech, nebo že posudky na názorové příspěvky budou vydávat ideologické neziskovky.“

Europoslanci ANO nařízení DSA podpořili, „jelikož tento zákon stanovuje normy pro odpovědnost online platforem, pokud jde o škodlivé praktiky a nezákonný obsah“.

Dodejme, že pro schválení cenzurního nařízení DSA, které platí od 17.02.2024, hlasovala loni velká většina českých europoslanců. Tato legislativa patří do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu (ministr Síkela za STAN). PROTI hlasovali jen David (SPD) a Blaško (Národní aliance). ZDRŽELI SE Vondra, Zahradil, Vrecionová, Tošenovský (všichni ODS) a Konečná (KSČM). Všichni ostatní nesou za schválení odpovědnost včetně tří europoslanců ANO, tří za Piráty, dvou z KDU-ČSL, dvou z Top09 a jednoho za STAN a SocDem.

Závěrečné shrnutí

Pojďme se na závěr podívat na jednotlivé kandidující subjekty. Nejen na jejich deklarované postoje a hlasování, ale také na skutečné činy v každodenní praxi. Rozdělíme si je do několika skupin.

Subjekty, které by svobodu slova obětovaly bojí s dezinformacemi

Sem bezpochyby patří STAN a Piráti. Jejich hlasování v EP jsou jednoznačná a rétorika i činy českých ministrů a zákonodárců rovněž. Ministr Rakušan se za 2 roky stal podle mnohých symbolem cenzury v ČR. Míra politizace jím vedeného Ministerstva vnitra nás vedla k zaslání otevřeného dopisu premiérovi, který podepsaly desítky osobností veřejného života a další tisíce občanů. Vedle ministra Rakušana jsou dalšími „dezinfobijci“ poslanec Martin Exner nebo lídři eurokandidátky Danuše Nerudová a Jan Farský.

Piráti nedávno publikovali plán boje s dezinformacemi o 12 bodech, z nichž některé připomínají spíše Orwella nebo totalitní režim 70. let. Do tvrdého jádra můžeme zařadit všechny 3 europoslance a ministra Lipavského. Piráti i STAN se dlouhodobě vyhýbají diskusi a odmítají odpovídat na naše dotazy. V současné době jsou společně s Top09 hlavními hybnými silami cenzurní scény u nás.

Do této skupiny řadíme i SocDem (dříve ČSSD), přestože o jejich postojích k tématu není mnoho známo. Ke svobodě projevu se vedení příliš nevyjadřuje, bližší je mu však boj s dezinfo. Naše otázky a pozvání také dlouhodobě ignorují a hlasování europoslankyně Maxové v EP (původně zvolená za ANO, viz přehledy hlasování výše) naznačuje, proč.

Subjekty, které jasně stojí na straně svobody projevu

Sem lze jednoznačně zařadit SPD-Trikolora, Stačilo!, Motoristé sobě, Svobodní a PRO.

Za SPD zvolení Ivan David a Hynek Blaško jsou jediní čeští europoslanci, kteří se nebáli hlasovat proti unijním nařízením omezujícím svobodu slova. Na pozvání SPD jsme měli možnost debatovat o hrozbách cenzury v EU s europoslanci celé frakce ID. Také Trikolora patří mezi první české strany, které začaly téma ve veřejnosti akcentovat.

Ač to mnohé asi překvapí, Kateřina Konečná (KSČM) patří v EP mezi 5 českých europoslanců s nejlepším skóre při hlasování o cenzurních nařízeních EU. Ondřej Dostál (č.2 na kandidátce, nezávislý za SD-SN) se k tématu svobody slova vyjadřuje dlouhodobě v řadě veřejných vystoupení. Odpovědi Stačilo! na naše otázky jsou nevyhýbavé a specifikují reálná proticenzurní opatření.

Petr Macinka i Filip Turek za Motoristy sobě jsou také aktivními obránci svobody slova a ve veřejném prostoru pomáhají téma šířit mezi většinovou populací. Jejich odpovědi na naše otázky patří k těm nejkonkrétnějším a jdou k jádru věci. Otázka je, jak hodnotit koaliční Přísahu, jejíž zástupci se zatím k tématu moc nevyjadřují.

Svobodní patří ke stranám, které se obrany svobody slova chopily mezi prvními. Lídři kandidátky Libor Vondráček a Matěj Gregor vystupují k tématu dlouhodobě na parlamentních i neparlamentních akcích, odpovědi na naše otázky jsou jasné a velmi konkrétní.

I strana PRO stojí jednoznačně na straně svobody slova. Veřejně se angažuje především při obraně odlišných názorů na téma covidu nebo Ukrajiny a při ostrakizaci jednotlivých občanů.

Dvě tváře ANO a kakofonie SPOLU

Zbývají nám dva subjekty – právě ty nejsilnější, jejichž postoje nejsou jednoznačné a proto si zaslouží podrobnější pohled.

V domácích poměrech stojí ANO jasně na straně svobody slova a poslanci Patrik Nacher, Aleš Juchelka, Radek Vondráček nebo Stanislav Berkovec patřili mezi první české zákonodárce, kteří buď podepsali naši petici, nebo nám pomáhali téma svobody slova debatovat na parlamentní úrovni. ANO zaslouží i pochvalu za návrh bodu s diskusí k tématu svobody slova ve sněmovně, pro který se bohužel nenašel dostatek hlasů.

Na druhé straně tu máme realitu hlasování v EP, kde se všichni tři současní europoslanci u cenzurních návrhů jednou zdrželi, jednou hlasovali proti a jednou je dokonce podpořili. Nemluvě o dvou dalších poslankyních, které mezitím změnily dres, a jejichž hlasování je naprosto procenzurní (Dita Charanzová byla dokonce zpravodajkou cenzurního DSA). Nelze pominout také nominaci eurokomisařky Věry Jourové, která se stala v Evropské komisi ztělesněním unijní cenzury pro obránce svobody slova napříč Evropou i USA. Za zmínku stojí i dvojka kandidátky, Jaroslav Bžoch, signatář dopisu, který před 5 lety vyzýval americký Kongres k většímu tlaku na filtraci uživatelského obsahu na platformách.

Ještě složitější je hodnocení koalice SPOLU, kterou tvoří ve věci svobody slova tři naprosto nesoudržné strany, některé navíc rozdělené do skupin výrazně odlišných postojů. Nejjednotnější je pravděpodobně Top09, kterou můžeme směle zařadit po bok procenzurních Pirátů a STANu. Bývalá ministryně Langšádlová, předsedkyně sněmovny Pekarová, současný ministr Ženíšek nebo poslanec Jakob patří mezi nejtvrdší jádro.

KDU-ČSL je už situace pestřejší. Na jedné straně tu máme poslankyni Ninu Novákovou nebo senátora Jiřího Čunka, které řadíme na stranu obhájců svobody projevu. Opačný pól zastává především poslanec Bartošek, další signatář dopisu vyzývajícího americký Kongres k cenzurnímu tlaku na platformy.

Europoslanec Zdechovský a poslanec Výborný zpočátku hájili docela rozumné postoje, především v tématech LGBT a hate speech. Tomáš Zdechovský však postupně přejímá jestřábí rétoriku pětikoalice při budování antidezinfo struktur a navíc prokazuje neznalost podstaty DSA.

Skoro duhovou paletu postojů pak nabízí ODS. Na jedné straně se od začátku k tématu přihlásil Alexandr Vondra, který byl mezi prvními signatáři naší petice a v EP stínovým zpravodajem proti zařazení hate speech mezi eurozločiny. Štafetu od něho časem převzal Jan Zahradil, který je nyní jednoznačně nejodvážnějším zákonodárcem ODS na straně svobody slova a prakticky jediným, kdo jasně pojmenovává totalitní hrozbu při prorůstání antidezinfo byznysu do bezpečnostních složek. Oba patří mezi 4-5 českých europoslanců s nejlepším skóre při hlasování o cenzurní EU legislativě.

Uznání zaslouží i někteří ODS senátoři. Na straně druhé je tu ale vedení strany s premiérem Fialou, ministryně Černochová, europoslankyně Vrecionová, poslanci Žáček (další signatář zmíněného dopisu) a Decroix nebo senátoři Vystrčil a Němcová, kteří již převzali woke postoje STAN a Pirátů i v oblasti svobody slova. Předvolební sliby ODS (ústy také Marka Bendy) k ochraně svobody slova nebyly naplněny. Za celou dobu své vlády se k cenzurním excesům ministra Rakušana neozvali a tak je celkový postoj ODS pro nás největším zklamáním.

Smutné a varující především je, že tři ze čtyř hlavních lídrů eurokandidátky SPOLU stojí otevřeně proti svobodě slova a jen populisticky surfují na vlně dezinfománie.

Naše čtenáře nikdy nepodceňujeme a neradíme, koho volit. Ti, kterým záleží na svobodě projevu, mohou vzít do úvahy při finálním výběru tyto postoje jednotlivých volebních uskupení. Jde o hodně, protože hlavní hrozby pro omezování svobody slova dnes přicházejí z Bruselu. Tyto volby rozhodnou o tom, zda se v novém složení Evropského parlamentu podaří utahování cenzurních šroubů alespoň zastavit.

 

Daniel Vávra, Vlastimil Veselý, Natálie Vachatová, Gabriela Sedláčková

Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) byla založena v návaznosti na petiční iniciativu Stop cenzuře. Jejím posláním je podpora svobody slova jako základní podmínky demokracie a obrana proti novým formám cenzury na sociálních sítích, které se stávají hlavními veřejnými fóry občanské diskuse.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

×

Podobné články