Tak jsme zase v tom. Terorismus v evropských metropolích

KOMENTÁŘ

Tak jsme zase v tom. Terorismus v evropských metropolích
Ať bude pravda nakonec jakákoliv, o tom, že Rusové budou chtít využít příležitosti a hodit toho co nejvíc na Ukrajince, pochyb není, píše Lukáš Novosad. Foto: Televizní záběry ze zásahu hasičů
1
Komentáře
Lukáš Novosad
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Měl to být poklidný víkend, v němž budeme sledovat nanejvýš průběh prvního kola prezidentských voleb na Slovensku. Leč, jak se říká, pánbůh míní, lidé mění. Slovenské volby zůstaly světem zapomenuty, za což může páteční útok teroristů na obchodní centrum v Krasnogorsku, v podstatě veliké sídliště na kraji Moskvy. Slovenského dění jako by najednou nebylo, respektive volba hlavy státu země ve střední Evropě stala se pro vývoj celého kontinentu náhle příliš titěrnou a zanedbatelnou v porovnání se zločinem, který se stal v nejvýchodnější evropské metropoli.

Prozatím kloudně nevíme, co se stalo a jak – takže je možné, že některá úvaha z mého komentáře bude ve chvíli, kdy ji čtete, již zastaralá, protože dění je překotné, a co platí v sobotu, v neděli už nemusí. V sobotu každopádně platilo, že k útoku na krasnogorský obchoďák, při němž zemřelo přes sto lidí, se přihlásil Islámský stát a tvrdí, že akce byla součástí islámského boje proti nevěřícím.

 

Totéž tvrdí USA, které dodávají, že Rusko před atakem varovaly předem a že nad tímto jejich varováním představitelé ruského státu mávli rukama jako nad nepříliš důmyslnou nepřátelskou provokací. Lze předpokládat, že Rusko nikdy nahlas neřekne, že nepřítel měl pravdu. Zároveň ruská tajná zpravodajská služba tvrdí, že sama zmařila plánovaný islámský útok na jeden z kostelů.

Jak také bylo lze předpokládat, rozhořelo se další kolo diplomatického, zpravodajského i politického boje o Ukrajinu: ta sice tvrdí, že v útoku prsty nemá, totéž tvrdí Spojené státy, vrcholní ruští představitelé včetně prezidenta však v průběhu soboty přesvědčeně tvrdili, že existují důkazy o napojení teroristů na Ukrajinu (třeba proto, že do ní teroristé prchali – což je velmi chabý argument ruské moci). Ať bude pravda nakonec jakákoliv, o tom, že Rusové budou chtít využít příležitosti a hodit toho co nejvíc na Ukrajince, pochyb není. Obzvlášť když se ukazuje, že masakr by mohl být plodem vnitropolitické situace v Rusku, jelikož stopy ukazují na ruské Tádžiky – čili na muslimské občany Ruské federace, kteří jsou dlouhodobě nespokojeni s tím, jak se k nim stát chová.

Ptáme-li se, proč by takový masakr spustili Ukrajinci, zdá se odpověď jasná: aby se pomstili těm, kteří je okupují a pokoušejí se jejich zemi rozbít napadrť a podvolit si ji. Jenže takovýmto útokem Ukrajinci, od podobných úmyslů coby nepřiměřené provokace (sic) opakovaně zrazováni západními mocnostmi, povzbudili ruské nápady použít ve válce jaderné zbraně. Rusům se zase svalit vinu na Ukrajince hodí, protože tak snadno ospravedlní další mobilizaci, již údajně plánují.

Ptáme-li se, proč by takový masakr spustil Islámský stát, je odpověď vlastně také jasná: zdálo se, že velké teroristické útoky na velká evropská města patří minulosti, že nad tímto typem zločinu jsme již zvítězili. Po newyorském jedenáctém září totiž rychle následovala Moskva (říjen 2002), Madrid (březen 2004), Londýn (červenec 2005), poslední velký v Evropě byl Brusel (březen 2016). Jenže při pohledu na výčet atentátů v Rusku vidíme, že v této zemi k nim dochází co dva tři roky. Jistěže ne k tak velikým, jako byl ten páteční, ale atentáty a masakry to jsou. A většinou za nimi stojí ruští – ve smyslu státní příslušnosti – muslimové. Ti žijí v okrajových oblastech Ruska, cítí se přehlíženi, vadí jim chování státní politiky a takto se vůči ní vymezují. Rusko vlastně co do počtu atentátů, které proběhly na jeho území, drží v Evropě za poslední čtvrtstoletí prim. (Nejspíš je to oko za oko, vždyť Rusko jakékoli potíže řeší rozpoutáním nějaké války. Skutečně je to říše starobylého ražení.)

Pokud jde o páteční masakr, nelze přehlédnout, že byl proveden velmi suverénně a obzvlášť surově. Jako by nesl stopy sebevědomí, které islámským radikálům po letech tápání poskytl útok Hamásu na Izrael vloni na podzim. Mysleli jsme si, že nad masakry podobné úrovně už jsme zvítězili, že patří do prvního desetiletí našeho století. Ale zdá se, že toto nebezpečí je po odchodu Američanů z Afghánistánu a rychlé reinstalace tálibánského režimu v zemi, po dění v Izraeli a teď v Rusku zpět a je s ním potřeba opět počítat jako s reálným nebezpečím, které se může znovu šířit Evropou.

Jako bychom neměli jiných starostí dost. Teď bude podstatné sledovat, zda Rusové masakru zneužijí ve válce s Ukrajinou – přesněji jak všelijak ho zneužijí. Jestliže jsme si mohli blahopřát, že válka v Gaze se (zatím) nerozlila do dalších arabských zemí, teď jsme znovu na rozcestí: zintenzivní Rusové útoky na Ukrajinu? Anebo budou svou pozornost muset rozdělit a zabývat se více jinými regiony, což by paradoxně mohlo Ukrajině pomoct? Čekají nás napínavé dny.

×

Podobné články