„Nenávist do společnosti nepatří,“ prohlásila v úterý ministryně spravedlnosti Eva Decroix ve videu, v němž poukazuje na fakt, že nový zákoník bude zpřísňovat předsudečné trestné činy. „Proč? Protože je to správné,“ deklaruje, aniž by krok nějak blíž vysvětlila. „Je to spravedlivé. A spravedlnost musí být spravedlivá,“ dodává s úsměvem učitelky v mateřské škole.
Necháme stranou podivně infantilní komunikační styl ministryně. Důvodem pro prázdné floskule totiž nemusí být nutně sklon nahlížet na své diváky jako na malé děti (ačkoliv i to může platit), ale spíše nepříjemná skutečnost, že postihování „nenávisti“ se jen tak dobře vysvětlit a obhájit nedá, neboť jde o notoricky vágní koncept, u něhož bychom se vážně měli ptát na to, zda vůbec patří do trestního práva demokratických zemí.
Když se před několika lety vyjadřovala předsedkyně Komise EU Ursula von der Leyenová k záměru stíhat nenávistné projevy na evropské úrovni, uchýlila se podobně jako Decroix k definici kruhem: „Nenávist je nenávist – nikdo by jí neměl čelit.“ Jde o rétorický trik, který zní rádoby moudře, ale doopravdy nic neznamená. „Doba ledová je doba ledová,“ jak řekl neandrtálec pan Huml z Macha a Šebestové a vysmrkal se do kapesníku. Tautologie dává smysl používat v situaci, kdy se jedná o obecně zjevnou věc, na niž nemusíme plýtvat slovy. To ovšem neplatí u zavádění gumových pojmů do trestního práva, kde by mělo být předvídatelné, jak se budou uplatňovat.
Nadine Strossenová, profesorka práva na Newyorské univerzitě a bývalá prezidentka Amerického svazu pro občanské svobody, problematiku osvětluje v knize Nenávist: Proč bychom se jí měli bránit pomocí svobody projevu, nikoliv cenzurou. Podle ní by se projevy nenávisti měly stíhat v případě, že splňují tzv. kritérium naléhavosti, tedy pokud představují jasnou, konkrétní a bezprostřední újmu. To platí i u ostatních projevů a není nijak kontroverzní, že kriminalizujeme vybízení k násilí, vyhrožování, vydírání, ale také křivé svědectví či šíření poplašné zprávy. Všechny mají přesně definovanou skutkovou podstatu a s ní spojenou způsobenou újmu.
V Evropě se ovšem stíhají i mnohem měkčí nenávistné přečiny, jež nejsou v paragrafech dobře vymezeny a často se obracejí proti formám občanského protestu, které jsou společensky nepohodlné. V Polsku byl kupříkladu takto několikrát souzen frontman metalové skupiny Behemoth, neboť se choval nenávistně směrem ke křesťanství – jednou na koncertě roztrhl Bibli, jindy se zase vyfotil, jak šlape na obrázek Panny Marie. Ve Finsku se už několik let potýká se soudy konzervativní poslankyně Paivi Rasanenová za to, že se kriticky vyjádřila k záměru luteránské církve sponzorovat pochody hrdosti oslavující LGBT a doslovně citovala pasáž ze Starého zákona, jež homosexualitu označuje jako hřích.
Znepokojivá je situace ve Velké Británii. Metropolitní policie v Londýně nenávistný zločin definuje zcela subjektivně jako „jakýkoliv trestný čin, u něhož oběť nebo jakýkoliv jiný člověk vnímá, že byl motivován nepřátelstvím nebo předsudečností“ vůči skupinové příslušnosti. Zaznamenávají se dokonce i tzv. nezločinné nenávistné incidenty, kde k žádnému trestnému činu nemusí dojít, ale u nichž má někdo dojem, že byla přítomna nenávist. Země má v posledních letech výrazný problém se svobodou projevu a každý rok jsou zde zatčeny tisíce lidí za nevýhrůžné projevy na internetu.
Podobné případy najdeme i v mnohých jiných státech na starém kontinentu, za což Evropu na jaře na Mnichovské bezpečnostní konferenci kritizoval americký viceprezident J. D. Vance, který naznačil, že obranná aliance bude podmíněna respektem k základním právům, včetně svobody projevu. Můžeme se bavit o tom, že to od něj bylo poněkud pokrytecké, neboť Trumpova administrativa má sama máslo na hlavě – minimálně tím, jak tlačí na univerzity. Nicméně evropské státy to samo o sobě nijak neomlouvá.
Lze očekávat, že o tématu nenávisti ještě uslyšíme. Nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová po nástupu do funkce avizovala, že plánuje tvrdší přístup k projevům nenávisti, než jaký u nás platil doposud. Evropský parlament zase nedávno schválil rezoluci, jež se vrací ke zmiňovanému záměru Komise kriminalizovat nenávistné projevy na evropské úrovni jako „zvláště závažné zločiny s přeshraničním rozměrem“. Nenávist by se tak dostala po bok skutků, jako je obchod s lidmi, pašování drog či terorismus.
Vzhledem k tomu, jaké může mít stíhání nenávisti dopady, se téma nedá snadno odmávnout s tím, že „je to správné a spravedlivé“, jak to předvedla tento týden ministryně Decroix. Je překvapivé, že se tím rozhodla prezentovat zrovna členka ODS, tedy strany, která si tradičně udržovala k podobným krokům zdravou skepsi. Pár měsíců před volbami je to přinejmenším zvláštní tah.
00:01
