Ostrý spor o kebab vrcholí. Turecko žádá ochranou známku pro svůj recept, Němci se bouří

Němci možná přijdou o svůj oblíbený döner kebab, tak jak ho znají. Evropská komise nyní rozhoduje o žádosti Turecka, která by znamenala konec kebabu v Německu v jeho současné podobě. Ankara po Bruselu už několik let žádá, aby pokrm s grilovaným masem, který je velmi oblíbený právě v Německu, dostal ochrannou známku zaručené tradiční speciality, což by přípravu döner kebabů v EU svázalo novými pravidly. Dosavadní konzultační proces mezi Německem a Tureckem nevedl k dohodě. Především proto, že Němci o turecký způsob přípravy tohoto jídla nestojí a považují ho za likvidační, píše německý deník Bild.

Před třemi lety podala Mezinárodní asociace kebabu Udofed se sídlem v Istanbulu u EU žádost o registraci döner kebabu jako „zaručené tradiční speciality“. Problém je v tom, že tradiční recept na kebab se liší od těch, které se běžně používají v Německu. Všechny döner kebaby by se pak musely vyrábět podle přísných tureckých specifikací. Německo podalo námitku poté, co byla žádost před rokem oznámena.

Turečtí výrobci tvrdí, že první zmínky o jídle, které by se dalo označit za kebab, sahají do 15. století. Do Evropy se tento pokrm rozšířil po druhé světové válce díky masové migraci Turků do Německa. První döner kebab byl podle žádosti připraven v Berlíně v roce 1972.

„Konzultační řízení skončilo 20. března letošního roku. Německo učinilo tureckému žadateli několik nabídek k jednání, které bohužel nebyly vyslyšeny,“ řekl mluvčí spolkového ministerstva zemědělství pro Bild.

„Žadatel má měsíc od ukončení konzultací na to, aby Komisi předložil zprávu. Tuto zprávu očekáváme do konce dubna,“ uvedla mluvčí zastoupení Evropské komise v Německu Birgit Schmeitznerová.

Zákaz stávajícího kebabu v Německu?

Pokud bude turecké sdružení i nadále trvat na svých požadavcích, má Evropská komise podle mluvčí různé možnosti: Komise může rozhodnout o zapsání döner kebabu do rejstříku v podobě, v jaké o něj sdružení požádalo, může požadovat dílčí změny anebo žádost zcela zamítnout.

A turecké požadavky jsou skutečně razantní, alespoň podle protestujících Němců.

Pětistránkový návrh mimo jiné požaduje, aby dobytek při zpracování na kebab byl starý nejméně 16 měsíců. To by znamenalo konec oblíbeného telecího kebabu. Podle specifikací z Turecka by byly zakázány také krůtí či zeleninové kebaby.

Široká škála kebabů by byla omezena i proto, že v marinádě mají být podle tureckých představ povoleny jen specifické přísady a koření. Prodejci by navíc směli ke krájení kebabu používat pouze 55centimetrové nože namísto elektrických a změnit by se musel také proces přípravy.

Eberhard Seidel, autor knihy „Döner – turecko-německá kulturní historie“ k tomu uvedl: „Pokud EU žádost tureckého sdružení přijme, bude to fakticky znamenat zákaz döner kebabu v jeho současné podobě v Německu. 80 až 90 % německých prodejen by pak již nesmělo svůj výrobek nazývat kebab.“

Požadavek Ankary se přitom nelíbí ani všem občanům Německa tureckého původu. „Pokud bude návrh přijat, bude to znamenat konec kebabu v podobě, kterou lidé v Německu milují. 95 % kebabů prodávaných v Německu by se již nemohlo vyrábět podle současných receptur a zvýšila by se i cena,“ říká Erdogan Koc, mluvčí Svazu německých výrobců kebabu.

Za německou verzi kebabu se dříve postavil i německý spolkový ministr zemědělství a potravinářství Cem Özdemir, který má turecké kořeny. Na síť X napsal, že kebab do Německa patří a každý by měl mít možnost sám rozhodnout, jak ho připravovat a jíst.

Hlavní poradce asociace Udofed v tiskové zprávě zmiňuje mimo jiné kulturní a historické aspekty, které vedly k podání žádosti. „V roce 2020 jsme v naší zemi zaregistrovali döner jako tradiční název výrobku. Teď čekáme na rozhodnutí EU ve věci registrace tradičního výrobku. Registrace je pro nás velmi důležitá, je to pro nás čest a štěstí, že dnes můžeme reprezentovat döner ve 140 zemích. Mluvíme o kultuře chutí, která sahá až do osmanského období. S migrací Turků do Evropy za prací se döner rozšířil do celé Evropy,“ uvedl Huriye Özener, hlavní poradce asociace Udofed.

Známka zaručené tradiční speciality má spotřebiteli garantovat, že potravina či pokrm byl připraven podle registrovaných receptur a postupů. Výroba se pak může uskutečnit i mimo stát, který o registraci požádal. V Česku má tuto značku například pražská šunka, tuto ochranu má i neapolská pizza či šunka jamón serrano. Registrovat je možné potraviny či jídla, jež se vyrábí podle jedné receptury alespoň 30 let. Za zneužití chráněného názvu pak hrozí pokuty.