Pětikolka si hraje s Pandořinou skříňkou

KOMENTÁŘ

Pětikolka si hraje s Pandořinou skříňkou
Ani pro skeptika by asi korespondenční volba z ciziny nebyla důvodem jít na barikádu, pokud by byla jistota, že tím to končí a princip nebude posléze zaveden i do České republiky, píše Daniel Kaiser. Foto: Úřad vlády ČR
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Sněmovna se vyčerpává soubojem o zavedení korespondenčního hlasování, což můžeme brát jako další projev sebezahleděnosti české politiky v době pořád ještě doznívající rekordní inflace, superdrahé elektřiny a pádu reálné kupní síly, jimiž byly charakterizovány poslední dva až tři roky. Ve čtvrtek večer, kdy vznikal tento text, bylo do rozpravy přihlášeno ještě více než 50 poslanců a bylo jasné, že opozici se podaří oddálit hlasování hluboko do příštího týdne. Stojí to za to?

Každý ví, že jak pokus pětikoalice uzákonit korespondenční volbu pro Čechy v zahraničí, tak odpor opozice jsou účelové. Vládní strany počítají s tím, že ze zahraničí teoreticky může volit až půl milionu lidí – a většina z několika set tisíc hlasů takto aktivovaných by přitekla jim. Opozice to ze stejného důvodu nechce.

 

I účelová věc samozřejmě může být správná a nejlepší argument koalice je, že Čechům pobývajícím v době voleb za hranicemi třeba jen dočasně se tak usnadní život, že budou zrovnoprávněni s občany ve vlasti. Dosud čeští občané mohou volit jen na ambasádě v hlavním městě cizí země. Tento argument je v zásadě správný, ale docela slabý. Oslabuje ho námitka, že drtivá většina občanů pobývajících v zahraničí je někde v Evropě, přičemž Evropa je dost malá, takže cesta na zastupitelský úřad v hlavním městě z definice není dlouhá, o cestě do České republiky nemluvě. V životě bývá něco za něco, tady třeba život v cizině výměnou za nižší komfort při výkonu volebního práva.

Jedním z prvních propagátorů korespondenční volby pro Čechy v cizině byl překvapivě – vzhledem k tomu, že ta bývá považována za záležitost progresivistů, dnes hlavně STAN, a snad ještě víc TOP 09 – senátor za ODS Tomáš Grulich. Životním zájmem nebožtíka Grulicha byly krajanské komunity jako ta v Americe, sestávající často z uprchlíků před komunismem. Bylo to pochopitelné emočně a z pohledu historika, jímž Grulich byl, ale už tehdy to bylo sporné. Proč by lidé, kteří v České republice patrně nikdy žít nebudou, měli ovlivňovat život v ní na dálku? Tato námitka platí trvale a je silná tak, že ji předkladatelé zákona ani nezkoušejí vyvracet.

Ani pro skeptika by asi korespondenční volba z ciziny nebyla důvodem jít na barikádu, pokud by byla jistota, že tím to končí a princip nebude posléze zaveden i do České republiky. Tím se zapřísahají politici jako předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda a lze jim věřit, že si to upřímně myslí. Nicméně jiní koaliční politici tento návrh zákona patrně berou jako etapu ve snaze zavést korespondenční volbu i uvnitř České republiky. Markéta Pekarová Adamová dnes říká, že „o dalších formách hlasování můžeme vést debatu později“. Můžeme si představit další argumentaci zrovnoprávněním, protentokrát voličů doma s voliči ze zahraničí.

Pak je ale jakákoliv korespondenční volba Pandořinou skříňkou, kterou otevírat je politický zločin. Dosavadní jistota lidí všech názorů a odstínů, že volby jsou u nás svobodné a spolehlivé, bude v tahu. Aby se jeden politický tábor během volební noci cítil vítězem, a po několika dnech mu byl pocit vítězství odebrán, protože se ještě dopočítaly obálky, je stroj na nedůvěru vůči systému. To za lehké zvýšení pravděpodobnosti, že by pětikoalice vládla nikoliv čtyři, ale osm let, nestojí.

×

Podobné články