Kronika virového šílení. Komárkovo poučení z covidového vývoje

Je to právě pět let, co začaly nejprve z Číny přicházet zprávy o jakémsi lokálním viru, kterému se brzy dostalo globální pozornosti, jež vzápětí přešla do celoplanetární paniky. Začala doba covidová, začal „největší sociologický experiment všech dob“, jak to nazývá ve své esejistické knize Stíny v našich duších: Kronika virového šílení filozof, biolog a spisovatel Stanislav Komárek.

Samozřejmě že tvrzení o „největším experimentu všech dob“ se může zdát přehnané, ale to jen tehdy, zavřeme-li oči a zapomeneme-li na ty dva roky, tedy na to, co se to vlastně během nich stalo. Obojí – zavírání očí a zapomínání – se přitom děje a obojí je právě na věci příznačné: co nejrychleji to vytěsnit a potlačit, vždyť se vlastně skoro nic nestalo, už je to dávno, jede se dál.

Komárek ve své knize podniká pokus tomuto zapomínání a potlačování čelit. Něco významného se totiž během těch dvou covidových let opravdu stalo a něco se z toho musí vyvodit. Když ne pro nějakou nápravu a poučení (v tom je Komárek skeptik a realista: lidstvo se nikdy nepoučí), tak aspoň pro vlastní svědomí.

Aspoň je to třeba popsat, ujasnit a projasnit, najít pro to pojmenování. To ostatně byla vždy role intelektuála, tedy té zvláštní bytosti, která se nespokojovala s obecně přijímanou „pravdou“, což zároveň mnoho intelektuálů vždy také dělá: ochotně ji vyměňuje za konformitu a pocit důležitosti. Komárek je ovšem intelektuál starého typu, spíš vzdělaný mudrc a solitér, který pozoruje dobu a její fenomény, jež skládá do obrazů a výjevů, v nichž se ta doba neobyčejně přesně a ostře zrcadlí.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.