Mezi ideály a malostí. Proč bolest nemusí být opakem šťastného života

„Nejsem dost“ je stesk, který se roky ozývá v lifestylových časopisech, zpravidla ve výpovědích žen. Společnost prý na ně klade nepřiměřené nároky, ať už jde o krásu, mateřství, či péči o druhé. Nedávno se k těm, kdo „nejsou dost“, připojil i americký historik Augustine Sedgewick. Ve své letošní knize Fatherhood i v nedávném rozhovoru pro Týdeník Echo upozorňuje, že stejným pocitem od nepaměti trpí i muži.

Vždyť otcovství je přinejmenším stejně nemožná výzva jako mateřství: muž má být hlavou a živitelem rodiny, mít plán, a přitom ještě řídit společnost. Kromě toho má být zdrojem síly – duchovní, duševní, finanční. Otcovská role byla tradičně přirovnávána k božské moci. Jenže jaký muž by se ve světle takového ideálu necítil nedostatečný? Sedgewick proto dochází k závěru, že takové ideály bychom měli opustit.

Ale ve hře zdaleka nejsou jen mety spojené s mužskými a ženskými rolemi. V době, kterou občas označujeme jako postdisciplinární, se pod palbou ocitly ideály všeho druhu: výchovné, vzdělávací, profesní. Filozoficky založený pozorovatel v tom může zaslechnout ozvěnu nietzschovského obrazoborectví: Zůstaňme věrni zemi. Proč po sobě chtít víc, než můžeme unést? Proč otročit despotickému ideálu? Důvodů je ve skutečnosti více. Třeba tento: aby člověk té zemi věrný skutečně zůstal a neklesl do podzemí. Ideály nás jinými slovy drží v napětí: reflektují naši konečnost, ale brání pádu do malosti.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od pátku je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.