Konec papírových evidenčních listů. Budoucí důchodci je musí hledat jinde

Zásadní dokument, který lidé potřebují pro výpočet své budoucí penze, se dočká výrazné změny. Jde o evidenční listy, které dosud zaměstnavatelé každoročně předávají zaměstnancům, a jejichž výpadek může při vstupu do penze způsobit lidem nepříjemné potíže. Nezřídka se totiž stává, že po desítkách let už evidenční listy lidé nemají a zjistí, že je z rozličných důvodů nemá ani sociální správa. I v takových případech však lze situaci ještě řešit.

Papírové evidenční listy důchodového pojištění (ELDP), které musí zaměstnavatelé každoročně předávat svým zaměstnancům, zřejmě od příštího roku skončí. Místo toho budou dostupné v elektronické podobě na portálu České správy sociálního zabezpečení. Počítá s tím zákon související se zřízením jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů, který musí ještě podpisem stvrdit prezident Petr Pavel.

Pokud by zaměstnanec přesto chtěl získat list v papírové podobě, bude muset o vytisknutí požádat sociální správu. List obsahuje informace o zaměstnanci neboli pojištěnci, a hlavně údaje důležité pro stanovení důchodových nároků za dané období. Jde hlavně o výši příjmů, pojištěných dnech a vyloučených dnech nebo další informace o výdělečné činnosti. U zaměstnanců v hornictví, zdravotnických záchranářů nebo podnikových hasičů vystavují zaměstnavatelé navíc i potvrzení o počtu odpracovaných směn při výkonu těchto prací.

Zrušení papírových evidenčních listů souvisí s nově zaváděným jednotným měsíčním hlášením zaměstnavatelů. Správa sociálního zabezpečení bude mít nadále pravomoc vyžádat si evidenční list důchodového zabezpečení od zaměstnavatele. Půjde o případy, kdy zaměstnavatel některé měsíční hlášení neodešle, například za měsíce před rozhodnutím soudu o neplatnosti výpovědi, kterou zaměstnanci dal. Sociální správa by tak mohla postrádat podklady pro evidenci doby pojištění a vyměřovacích základů, což by mohlo mít vliv na výpočet důchodu.

To však není výjimkou ani dnes. Na žadatele o důchod může čekat desítky let zapomenuté a velmi nepříjemné překvapení. Stává se totiž, že žadatelé o důchod zjistí, že mají v evidenci dlouhé roky, kdy podle státu nedělali nic. A to může mít výrazný dopad na samotnou možnost vstoupit do důchodu i na jeho výši.

Ať už jde o dobu studia u starších ročníků, o dobu péče, vojenské služby či právě zaměstnání, v řadě případů může žadatel o důchod zjistit, že se na něj „zapomnělo“. Tedy zaměstnavatel ho nenahlásil či neodváděl pojistné, v evidenci chybí doba studia či péče o dítě či závislou osobu. To přitom v krajních případech může vést například k tomu, že člověk nesplní minimální limit pro získání nároku na starobní důchod, který v současnosti činí 35 let účasti na důchodovém pojištění.

Pokud chtějí lidé s předstihem zjistit, zda jim vše v evidenci sedí, mohou požádat o takzvaný informativní osobní list důchodového pojištění. Podobnou funkci pak plní i Informativní důchodová aplikace (IDA), která kromě „kalkulačky“ odhadu budoucího důchodu ukazuje právě také evidenci podkladů, které o jednotlivci sociální správa má. Umožňuje pak i pro zpřesnění výpočtu chybějící údaje ručně doplnit.

Ani vyplnění do aplikace však situaci nevyřeší, je pouze informativní. V případě, že člověk najde ve své evidenci mezery, musí se aktivně o doplnění postarat. Možností, jak evidenci doplnit, je přitom více a počítá se i s extrémnějšími případy. Může se totiž stát, že firma, pro kterou pojištěnec pracoval před dvaceti lety, dávno zanikla, bývalý zaměstnavatel nekomunikuje a někdejšímu zaměstnanci chybí potřebné doklady. I v takovýchto případech však existuje další možnost řešení, případně alespoň dojde k označení této doby pojištění jako vyloučené. Podobně se postupuje například v případě vojenské služby, nemoci, tedy tato doba se započítá do pojištění, ovšem nebere se v potaz chybějící výdělek, čímž se nerozmělňuje výdělek průměrný a nesnižuje se tak budoucí důchod.

Základním dokladem v rámci evidence zaměstnání je právě evidenční list důchodového pojištění, který by měl vyhotovovat zaměstnavatel. V případě chybějícího listu tak po ohlášení místní pobočka sociální správy zkusí kontaktovat zaměstnavatele, může to ale učinit i zaměstnanec. Pokud například už firma zanikla či zaměstnavatel nekomunikuje, pak přichází fáze šetření a doplňování evidence na základě dalších dokladů.

V případě zaměstnání pak záleží také na tom, z jaké doby chybějící údaje pochází. Pro výpočet důchodů se totiž uvažují až výdělky dosažené od roku 1986 dál, před ním se započítává jen doba pojištění. Díky tomu je tak třeba doložit pouze dokumenty potvrzující pracovní úvazek, jako je pracovní smlouva, potvrzení o zaměstnání či evidenci docházky. Od roku 1986 pak je třeba přidat i doklady týkající se výše příjmu, například mzdové listy či výplatní pásky.

Přísnější pravidla pak platí opět od roku 1996, kdy je třeba dokládat i samotný výkon zaměstnání či potvrzení lékaře o pracovní neschopnosti. Řešení se pak nabízí i v případě, že se potřebné doklady nepodaří získat pojištěnci ani sociální správě. Doložit zaměstnání totiž může svědectví dvou bývalých kolegů, kteří k tomu podepíší čestné prohlášení. Podrobněji popisuje ČSSZ způsoby možného doplnění evidence i v případech vojenské služby či péče například zde.