Moje srdce bije napravo, říká režisér Jiří Strach

Jiří Strach, jeden z nejvytíženějších českých filmařů, si zakázal v rozhovoru pro Týdeník Echo mluvit o Pánu Bohu, ale moc mu to nevyšlo. Nad sklenicí červeného řekl, že si dává „mediální detox“, a varoval před novým babylonským zmatením jazyků.

Jak trávíte Vánoce?

Moje žena Magdalena pochází ze Šumavy, má byt v Železné Rudě. Dosud jsme vždycky trávili Vánoce na zasněžené Šumavě, ale teď jsme si udělali na stará kolena radost a koupili jsme si krásnou chalupu na samotě. Je tam pec, stodola, maštal a černá kuchyň. Mám rád ten vánoční čas, kdy slunce zapadá brzy, setmí se a před chalupou se z lesa vynoří srnky. Poslední Vánoce jsme trávili za pecí, kde jsme si topili dřevem a užili si ten nejkrásnější čas. Takže dosud na Šumavě, ale nyní už vždycky tam.

A co filmy? Doporučil byste nějakou sváteční klasiku?

Na chalupě ani televizi nemáme a vánoční filmy nikterak nevyhledávám. Z filmů bych doporučil určitě oba díly Anděla Páně (směje se – pozn. red.) nebo historický velkofilm Ben Hur z roku 1959. Nikde jinde jsem neviděl lépe natočenou scénu klanění tří králů. Také bych doporučil novou vánoční pohádku Klíč svatého Petra od Karla Janáka. Už jenom ten název pro mě jako pro katolíka zní sympaticky.

Říká se, že vánoční pohádka pro Českou televizi je královská disciplína…

Určitě je to výzva, ale také neuvěřitelná zodpovědnost. Člověk má ohromnou trému a je tak vystresovaný, že je zralý na žaludeční vředy. Nemyslete si, že to je nějaká radost – vždyť se neustále bojíte a říkáte si, jak to ti diváci přijmou? Vypískají vás? Vyženou vás? Bojíte se otevřít Facebook, protože tam mohou být hejty od půlky národa. Jsme národem pohádek a režírovat tu vánoční je práce pouze pro silné nátury. Natočil jsem tři pohádky na Štědrý den (Anděl Páně, Anděl Páně 2 a Tři životy – pozn. red.). A nejmenší strach jsem měl během vysílání Anděla Páně 2, sledovalo ho přes 3,7 milionu diváků, protože už předtím prošel úspěšně kiny. Vezměte si, že skoro každý druhý člověk v republice se dívá na váš film. To je přece peklo. Vánoční pohádka pro režiséra rozhodně není odměna, spíš trest. Je to adrenalinový sport, kvůli kterému můžete také skončit na lexaurinu. Obdivuji režiséra Karla Janáka, že je schopný to dělat tak dlouho a v takovém množství (Karel Janák natočil sedm štědrovečerních pohádek, například Dvanáct měsíčků, Jak si nevzít princeznu, Nejlepší přítel – pozn. red.).

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.