Jak normalizovat Hamleta. Ondřej Štindl znechucen v kině

Film Hamnet, adaptace románu Maggie O’Farrellové v režii Chloé Zhao, je velmi vzácné dílo. Vypráví o výjimečných lidech – Williamu Shakespearovi a jeho manželce (ve filmu se jmenuje Agnes) a o okolnostech a příčinách vzniku výjimečného díla – Hamleta. V jeho centru je ale cosi ne výjimečného, ale univerzálního, nezměrná ztráta (smrt dítěte), způsob, jímž se s ní lidé vyrovnávají, a cesta k jejímu překonání.

Na výjimečných kvalitách Hamneta se shodly kritika, filmový establishment (snímek dostal Zlatý glóbus za nejlepší drama) i široké publikum, které jej na diváckých databázích ocenilo velmi vysokým průměrným hodnocením (na mezinárodní IMDB má známku 8,2 z deseti). Mimořádnost toho filmu mohu potvrdit i já. Málokdy se mi stane, aby ve mně nějaké umělecké dílo vyvolalo tak prudkou odmítavou reakci, místy až fyzickou.

Na konci novinářské projekce jsem seděl v sále, jakoby zalehnutý, zasažený tichem, rušeným jen vzlyky, které se ozývaly z několika míst. Mé oko ale zůstalo suché. Zato mě bolely kosti z toho, jak jsem se na sedadle dvě hodiny kroutil pocity trapnosti.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.