Zmrtvýchstání po Fukušimě

KOMENTÁŘ

Zmrtvýchstání po Fukušimě
Záběr na komín jaderné elektrárny ve Fukušimě Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Co nám zamlčel Petr Fiala?

EDITORIAL

ODS dopsala poslední řádek kapitoly s názvem Petr Fiala a udělala tečku za prohranými sněmovními volbami, které absolvovala ještě s antibabišovskou formací ...

00:06

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Možná to nevíte, ale i v České republice máme Fukušimu. V roce 2011, právě v době, kdy japonskou jadernou elektrárnu Fukušima I. poškodila vlna tsunami, se na průmyslovém brownfieldu v centru Ostravy stavělo obchodní centrum Nová Karolina. Jeho „kostkovitý“ charakter připomínal fotky v novinách natolik, že se mu začalo říkat „Fukušima“ – a název se ujal natolik, že mezi Ostraváky funguje dodnes. „Jdu do Fukušimy“ tady chápe úplně každý.

 

Jiné národy tak švejkovsky zareagovat neuměly a zejména v Německu zvedla Fukušima vlnu protijaderné hysterie. Kancléřka Merkelová, vystudovaná fyzička, na ni reagovala promptní a zbabělou kapitulací a obnovila již zrušené plány na výstup SRN z jaderné energetiky, které byly tentokrát poctivě dotaženy až do hořkého konce. Její dnešní následovník, Friedrich Merz, to zpětně označuje za historickou chybu, což nám švejkům může být zadostiučiněním; mysleli jsme si to tehdy vesměs také. Němci ovšem nedělají malé chyby. A rozhodně je nedělají amatérsky. Aby zadusili jakoukoliv možnost budoucího znovuzapnutí odstavených elektráren v zárodku, přestali na nich před odstavením provádět potřebnou údržbu a rovněž ořezali počet studijních míst v oboru jaderného inženýrství, aby v budoucnu k takovému kroku pokud možno nebyl dostatek odborníků. (Na nulu je zredukovat nemohli, protože příslušné znalosti jsou potřeba například pro výrobu rentgenových přístrojů.) Tedy historická, profesionálně vykonaná chyba.

Japonsko samotné reagovalo na svoji domácí katastrofu podstatně méně radikálně než Německo na druhém konci světa. Po havárii poodstavovalo všechny elektrárny, ale počínaje rokem 2015 je začalo zase spouštět. V současné době běží v Japonsku 14 reaktorů, což je sice výrazně méně než dřív, ale v plánu je zapínání dalších. A nyní došla řada i na reaktor 6 v největší jaderné elektrárně světa, Kašiwazaki-Kariwa.

Na druhé straně širokého Tichého oceánu mezitím prožívá jaderná energetika jinou formu renesance. Extrémní hlad datových center, ve kterých běží „trénink“ umělých inteligencí, přinutil velké technologické firmy jako Microsoft, Meta a Alphabet investovat miliardy dolarů do projektů malých modulárních reaktorů (SMR). Jsou to ambiciózní projekty, ale u soukromého sektoru je větší pravděpodobnost, že si dohlédne na jejich opravdovou realizaci a přijatelnou koncovou cenu. O budoucnost v sektoru malých modulárních reaktorů bojují firmy jako Aalo Atomics, Kairos Power, X-energy a TerraPower, každá se svým miliardářem v zádech.

Teď zbývá otázka, nakolik se k tomuto trendu přidáme my. Je dobře, že Merzovo Německo už nesabotuje jadernou energii na evropské úrovni, ale pořád by se dalo dělat víc. Hodně se mluví o nutnosti proměnit Česko z „montovny“ na „mozkovnu“ – a vlastní jaderně-energetický výzkum by tomu mohl výrazně napomoci. Nemýlím-li se, jak ČEZ, tak ostravská společnost Witkowitz takové projekty mají. Udělá pro ně něco nová vláda, třeba jenom v podobě výrazného zjednodušení byrokracie? Má k tomu unikátní příležitost.

 

×

Podobné články