„Evropské sklady munice jsou od krize prázdné. Bez Američanů se NATO neobejde“

Severoatlantická aliance platí v současné době za nejsilnější vojenský pakt světa, kterému útočnou silou jednoznačně dominují USA. Statisticky mají nejmocnější letectvo a také nejvíc obrněných vozidel na světě a jejich armádní výdaje tvoří téměř 70 procent všech výdajů NATO, jak upozorňuje v rozhovoru pro Echo24 Vojtěch Bahenský z Katedry bezpečnostních studií FSV UK. To jim také dává uvnitř aliance nejsilnější hlas. I proto američtí prezidenti už od Baracka Obamy a přes Donalda Trumpa často kritizují evropské křídlo NATO, které nedává do obrany slíbená 2 procenta HDP.

Zůstalo by NATO i bez USA stále globálně nejsilnější vojenskou aliancí?

Musíme si přiznat, že těch formálních, případně alternativních aliancí zase tolik není, takže těžko říct. Zásadnější je ovšem otázka schopnosti Evropy ubránit se a uspět v konvenčním konfliktu. To je důležitá otázka, nad kterou přemýšlí spousta lidí. Reálně ten problém není jen v tom, že by chyběli američtí vojáci, ale v tom, že Spojené státy jsou jedinou zemí, která má spoustu toho, čemu říkáme „enablers“. To jsou schopnosti typu tankování letadel za letu, dopravní letectvo a letadla včasného varování. USA tvoří samy o sobě velkou část vojenské moci aliance, ale v těchto konkrétních schopnostech americké ozbrojené síly často tvoří naprostou většinu celkových schopností NATO. Když se budeme bavit třeba o letadlech včasného varování nebo tankovacích letadlech, tak bez Spojených států by počet strojů v alianci klesl prakticky o řád. Podobně v některých specifických misích a typech munice, jako jsou protiradarové střely sloužící k potlačení a ničení systémů protivzdušné obrany.

Takže by Severoatlantická aliance bez specifických amerických schopností hrála druhé housle?

Přesně tak. Ztráta USA by byl významný problém, protože jde o opravdu drahé schopnosti, které se jednotlivým státům obvykle nevyplatí pořizovat. Byť samozřejmě existují evropské programy usilující o odstranění nedostatků v těchto oblastech prostřednictvím jejich sdílení. Společné mezinárodní projekty jsou ale z podstaty věci složité.

Druhým problémem je americký leadership. Díky tomu, že Spojené státy poskytují v rámci NATO velkou část vojenských prostředků, tak také alianci do značné míry vedou i politicky. A je proto otázka, zda by v případě, že bychom přišli o americké vedení, zůstala stávající jednota NATO, a hlavně důvěra členských států aliance i jejich soupeřů v akceschopnost. To je další úroveň problému.

A třetí problém jsou nedostatečné skladové zásoby munice v evropských zemích. To by se ale mělo zlepšit spolu s tím, jak se rozbíhají produkční kapacity ve prospěch Ukrajiny. Už od poslední finanční krize se sklady munice v Evropě prakticky vyprázdnily. Důkazem toho byla operace v Libyi, kde Evropanům došla přesně naváděná munice v horizontu týdnů a museli se obrátit na Američany. To je další aspekt, kde by USA mohly jako členové aliance dost výrazně chybět. Takže doufejme, že teď bude Evropa pracovat na tom, aby se sklady zaplnily, byť to samozřejmě bude třeba vyvažovat s potřebami Ukrajiny.

Mohla by některá ze zemí vůbec zastoupit roli Spojených států jako lídra aliance?

Vedoucí pozici USA danou de facto tím, že tvoří zhruba polovinu vojenských schopností NATO a skoro 70 % celkových výdajů na obranu v NATO, nemůže převzít nikdo. Pozice USA není srovnatelná s jakýmkoli jiným státem. Ani kdyby Němci dramaticky zbrojili a dávali na obranu více než 2 procenta HDP, tak jejich podíl na evropské obraně nikdy nebude takový, vždy budou v relativní paritě s Brity a Francouzi. Z aliance by se vytratil silný vedoucí hlas, jaký Spojené státy mají.

Domníváte se, že by evropské křídlo NATO bylo v konvenčním konfliktu schopno porazit Rusko?

V obecné rovině má Evropa dostatečný ekonomický výtlak na to, aby se ubránila v konvenční válce s Ruskem. To by neměl být v principu problém. Ale víme, že mezi „neměl být“ a „není“ je bohužel vcelku rozdíl.

Nezastupitelnou roli USA uvnitř NATO zmiňuje i bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, který připomíná také americké jaderné zbraně, námořnictvo, ponorkovou flotilu a také schopnost operovat na oběžné dráze Země. Myslíte, že je vůbec reálné, že by se Američané mohli někdy v budoucnu chtít z NATO utrhnout? Dodejme, že momentálně není nic takového na stole. Americký kongres sice v prosinci schválil pojistku zakazující budoucím prezidentům vystoupení z NATO bez souhlasu kongresu, ani Donald Trump ale nehovoří přímo o vystoupení z NATO, nýbrž pouze o reformách.

Je otázka, co znamená, že by to mohlo být reálné. Když akademici říkají, že je něco reálné, tak tím obvykle myslí, že existuje byť třeba 5procentní šance, že se to stane. V tomto ohledu se bojím, že to reálné je, ale vůbec si nemyslím, že je to pravděpodobné. Šlo by o naprosto extrémní případ.

Pak tu ale máme spektrum různých dalších možností: k podlomení odstrašení stačí třeba, aby vnikly významné pochybnosti, zda by v případě napadení jiné země NATO přišly USA skutečně na pomoc. Určitou výhodou je, že podle průzkumů, které se dělaly v USA, tak i veřejnost pořád vnímá, že formální závazky USA k obraně jsou důležité v rozhodování o tom, jestli konkrétní vojenskou operaci podpoří. Takže dokud Spojené státy v alianci formálně budou, tak to stále bude působit skrze veřejné mínění na rozhodnutí úřadujícího prezidenta.

Faktem ale zůstává, že pokud by se dostaly Spojené státy třeba do konfliktu s Čínou, tak americké plánování předpokládá, že pokud by byla současně napadena Evropa, tak se o sebe bude muset minimálně dočasně postarat sama. To jsou praktické otázky, i když USA nadále zůstanou členy aliance, Evropa by měla být schopna se minimálně dočasně Rusku ubránit sama. Ubránit ale samozřejmě může znamenat různé scénáře, od lepších po horší, například pokud jde o ztráty, které by Evropa utrpěla.

A není problém, že papírové stavy evropských armád neodpovídají skutečnosti? Tady zmiňme třeba Bundeswehr, o němž se říká, že má techniku v žalostném stavu.

Chápu, že je tu silná kritika Němců, a mnohdy i oprávněná, ale přiznejme si, že na tom Němci nejsou zas tak dramaticky hůř než řada jiných států. Francouzi na tom jsou relativně dobře, stejně tak Britové. Nemyslím, že je vždy zaměření na kritiku Německa na místě. Ostatně připravenost České republiky a jejích ozbrojených sil byla po dlouhých letech podfinancování taky daleko od ideálu a po nějakou dobu ještě bude. Do té doby, než nárůst obranných výdajů postupně umoří vnitřní dluhy posledních dvou dekád, což při dvou procentech na obranu bude pěkných pár let trvat.

A Polsko? Poláci aktuálně nakupují od Jižní Koreje stovky kusů houfnic i tanků a desítky letadel. Do rozvoje schopností armády investují obrovské prostředky.

Od nákupu ke schopnostem to může být ještě hodně daleko. Ale ano, Polsko jistě má důležité schopnosti a nemá jich málo, ale podle mého se nelze spoléhat pouze na Polsko. Občas máme tendenci vidět to příliš jednoduše — „Němci jsou neschopní“, „Poláci jsou efektivní a skvělí“. Nebude to tak jednoduché, nemluvě o tom, jaké potenciální problémy způsobí Polákům to, že budou mít sbírku velmi různorodé vojenské techniky od různých dodavatelů. O stejném problému se bavíme i v případě Ukrajiny, která také musí udržovat a opravovat různé typy techniky.

Zahraniční analytici zmiňují, že Evropa by v případě konfliktu mohla mít problém s logistikou. Nejsme připraveni na velké přesuny vojáků, třeba po železnici. To je podle vás vážné riziko?

Víme, že připravenost jednotlivých států aliance na případný konflikt není ideální. Zároveň ale nelze podceňovat. Pokud by k takovému konfliktu došlo, spousta věcí, které by se předtím zdály jako nemožné, by najednou začala fungovat. Řeknu příklad: kdybych někomu před pandemií covidu řekl, že stát zavře lidi doma na několik měsíců, tak mi většina lidí řekne, že to nikdy nepůjde a že jsem se zbláznil. Ale když přišla hrozba a krize, tak to najednou šlo.

To samé se ukázalo i s Ukrajinou. Rusové udělali chybu, že vycházeli z dat, která říkala, že Ukrajinci moc nevěří Zelenskému, takže předpokládali, že po vypuknutí invaze nebude většina lidí klást odpor. A dnes víme, že se tohle mylné očekávání Rusku velmi vymstilo. Takže bych nepodceňoval schopnost jednotlivých států nějaké řešení najít, byť se opět bavíme se o tom, jaká bude cena za improvizaci v průběhu krize místo přípravy na ní.

Když se vrátím k roli Spojených států. Nemá ta častá kritika evropského křídla NATO ze strany Donalda Trumpa paradoxně pozitivní výsledky? Jeho slova, že by v případě napadení nepomohl zemím, které nenaplní závazek 2 procent HDP do obrany vytváří tlak na Evropu, aby byla v otázce obrany soběstačná. Zatímco v roce 2022 dávalo do obrany 2 procenta jen sedm členů NATO, v roce 2024 jich bude podle Jense Stoltenberga už 18.

Do určité míry určitě ano. Je to stejné jako při prvním zvolení Donalda Trumpa prezidentem. Je velmi obtížné říct, zda k navyšování rozpočtů na obranu v Evropě více přispěly hrozby Trumpa nebo hrozba Ruska po okupaci a anexi Krymu. Přikláněl bych se k tomu, že navyšování obranných rozpočtů v EU je více způsobeno hrozbou Ruska než obavami z kroků Trumpa, byť se ty věci potkávají a vzájemně posilují. Ale ano, může to mít i pozitivní efekt, pokud to učiní Evropu méně závislou na Spojených státech. Setrvání Spojených států v alianci bez zpochybnění závazků je ale pořád nejlepší variantou pro evropskou bezpečnost.