Stát selhává na několika frontách: na důchod čekají tisíce seniorů, děti na místa ve škole

Politici se nyní předhánějí s řešením důchodové reformy či tristní situace s obory a kapacitami škol. Dokud lidé nenarazili do zdi a nenastal akutní problém, bylo to ale přesně naopak. Úřady jsou zaskočené ohromným zájmem o předčasné důchody, který ještě rozdmýchalo samo ministerstvo práce, a tisíce lidí marně čekají na důchod. Stejně pak politiky zaskočili rozčílení rodiče s frustrovanými dětmi. Chybí místa na základních i středních školách, o čemž stát ví od jejich narození. A selhává tak v poměrně základních funkcích, o jejichž problémech se dávno vědělo.

Na důchody čeká měsíce 18 tisíc důchodců, kterým hrozí problémy s výpadky příjmů či nutnost řešit situaci s výpadkem zdravotního pojištění. V čem vězí problém? Ministerstvo práce v minulém roce „překvapivě“ rozdmýchalo nevídaný, enormní zájem o předčasné důchody, když lidem sdělilo, že dostanou o tisíce víc a nemusí zatím ani přestat chodit do práce. Další lidé tak nyní žádají o přepočítání důchodů, do kterých chtějí vstoupit.

K tomu přibyly mimořádné valorizace, které jako by se utrhly ze řetězu. Od ledna se vyplácí také výchovné. O ně požádalo dosud 51 000 mužů a nově teď také žen, které se chystají do důchodu. Ke 120 tisícům žádostí o předčasný důchod v posledním čtvrtletí loňského roku se pak přidávají další „drobnosti“.

Podle vlády je totiž jedním z kamenů úrazu chybějící digitalizace – současný systém na vyřizování důchodů je starý 40 let a umí ho obsluhovat jen malá skupina zaměstnanců. Už se proto chystá výměna. Jenže nový systém má být hotový a „zachránit“ situaci za deset let.

Premiér Petr Fiala (ODS) se tak čekajícím důchodcům omluvil, jak ale ukazuje i nynější případ s důchody, těžko se rychle řeší problémy, které vznikly už několik let či desítek let zpátky. Současná krizová situace se s dalšími problémy nabalila a „odhalila“ neutěšený stav věcí, který dosud politické reprezentace přehlížely či odkládaly. Stát si uměl spočítat už desítky let, že důchodový systém míří do problémů, ze změn však vždy sešlo.

Není to přitom příliš rozdílné od „matematiky“ současné krize škol. O současném nárazu dětí a rodičů, který nyní z kapacit škol udělal výrazné politické téma, se vědělo minimálně patnáct let dopředu. Kapacity jsou problém na všech úrovních vzdělávání a šanci dojít do kapacitně připraveného systému mají dnešní čerství středoškoláci asi až na vysokých školách.

V průzkumech čelí opět otázce řešení současné situace nynější vláda či kraje, jenže skutečná řešení i v tomto případě vychází spíše na roky. I u středních škol se pro příští rok počítá s výraznou úlevou díky digitalizaci přijímacího řízení, které v současnosti stojí na poněkud zmatečném systému vyhlašování druhých kol a podávání odvolání, která se překrývají. Nynější přetlak tak opět zvýraznil dlouho zanedbaný systém, který stojí za značnou frustrací dětí a rodičů v letošním roce.

Podobná situace je však i u základních škol, které zřizují obce či městské části. Kapacity nedostačují a starostové často zmiňují jako problém to, že docházelo k živelné výstavbě bydlení, která předčila v nárůstu obyvatel odhady, aniž by se myslelo na výstavbu školek či škol. To následně vede k přetěžování kapacit v jiných obcích či ke spádové turistice, která míří ať už za kapacitami či vyšší kvalitou. S „mizejícími“ dětmi do jiných obcí pak chybí politická vůle i tlak situaci řešit. I v tomto případě však platí, že lze těžko mluvit o překvapení.