Umění odejít včas

KOMENTÁŘ

Umění odejít včas
265. papež Benedikt XVI. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Naše vláda pravicová nebyla, říká Stanjura. Green Deal, nebo peníze na obranu? Volba je jasná

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

V roce 2013 udělal tehdejší papež Benedikt XVI. nečekané a důležité gesto: po osmi letech pontifikátu rezignoval na svůj úřad. Byl to první papež za 700 let, který tak učinil bez nátlaku a zcela dobrovolně. Blížily se jeho 86. narozeniny a zkrátka pochyboval, že mu na výkon tak těžké práce ještě stačí tělesné síly.

Nakonec jej čekalo ještě dalších devět poklidných let života v ústraní, což mu můžeme jedině popřát – nějaké síly tedy ještě musel „v záloze“ mít. (Třeba by je v papežském úřadě vypotřeboval dříve.) Tím spíše je ale nutné ocenit, jak velkomyslné gesto tehdy udělal.

 

S tím, jak medicína pokročila, se čím dál více lidí drží svého křesla do osmdesáti a více let. Americká politika už připomíná opravdovou gerontokracii, koneckonců i současnému prezidentu Trumpovi bude na konci jeho mandátu 82 let a začíná to na něm být pomalu vidět; přesto někteří jeho fanoušci pronášejí myšlenky o změně ústavy, aby mu umožnili ještě třetí období. Jako by čekal, že na tom za několik let bude zásadně lépe než Biden, jehož katastrofální zdravotní stav prohrál demokratům volby. A – abychom byli spravedliví – jedním velkorysým papežem jsme začali, k druhému se musíme vrátit. Současný pontifex František I. se vrátil k tradici a rozhodl se držet svého stolce až do smrti, ačkoliv posledních pár let na tom zjevně není zdravotně dobře. Už teď je o dva roky starší, než byl Benedikt XVI., když rezignoval, a momentálně leží v nemocnici ve značně těžkém stavu.

Ne všichni takoví „ulpívači v úřadě“ jsou motivováni nízkou touhou po moci. Řada z nich prostě za léta svého působení nasbírala tolik zkušeností, že jsou nyní přesvědčeni o své nenahraditelnosti (a určitě ty zkušenosti budou chybět – ale každý je nahraditelný, byť třeba ne dokonale), nebo bere svoji práci jako doživotní poslání. Nicméně výsledkem je situace, kdy se blížíme k vládě osmdesátníků, kterým šedesátníci dělají asistenty; jaká pracovní místa pak zůstávají třicátníkům, kteří nesou finanční tíhu zakládání rodin? Věční juniorní zaměstnanci?

A to ani nerozebírejme otázku, zda se ty mladší generace třeba neorientují lépe v současném světě. Analyzujete-li například Putinovy důvody k válce na Ukrajině, hodně z nich jako by vypadlo ze 70. let 20. století, včetně té intenzivní touhy zabezpečit si Krym. Jenže v soudobé válce se přístavy na Krymu ukázaly být jen drahým „killboxem“, který se nachází příliš blízko nepříteli, a všechny velké lodě musely být staženy pryč. A na frontě zavládla statická situace, protože nejmodernější zbraně – drony v rukou převážně mladých lidí – zastavily obávanou zbraň dvacátého století: tanky, kterých Sovětský svaz vyrobil desetitisíce a které se v ukrajinské válce mění ve vyhořelé trosky jeden po druhém. Mladší vojevůdci by třeba to nebezpečí odhadli dříve.

Pokaždé když to napíšu, dostanu od několika čtenářů „čočku“ za to, že prý nenávidím staré lidi – ale není to pravda a stejně to napíšu znovu: musíme mít kulturu včasného vyklízení úřadů. Je celkem jedno, jakou formou bude fungovat, ale obměna kádrů je společensky extrémně důležitá a na vládě by se měly podílet všechny dospělé generace, i ty mladší. Zároveň je biologie neúprosná a neumožňuje nám fungovat v plné síle a zdraví tak dlouho, jak bychom si přáli.

A biologie se dá ignorovat jedině na vlastní riziko. Neunikne jí ani prezident, ani papež, ani primátor. Můžou si to jenom nalhávat.

 

×

Podobné články