Komu má stát vzít peníze: co radí poradci prezidenta a premiéra

Vláda Petra Fialy slíbila, že po roce a půl ve Strakově akademii konečně zasáhne do neudržitelných státních financí. Stát chronicky utrácí o stovky miliard korun víc, než dokáže vybrat. Říká se tomu reformy, konsolidační balíčky, snižování deficitu. Fakticky jde ale o jediné: komu stát sebere peníze? Buď tím, že mu sníží dávky, dotace, odsune jeho šanci odejít do starobní penze, nebo tím, že mu zvedne daně.

Strany vládní koalice zapomněly na mediální zdrženlivost a vypouštějí do veřejné debaty své představy, kde a komu brát. Často se mezi pěticí koaličních partnerů liší tak, až jsou protichůdné. V Salonu Týdeníku Echo, který se konal 28. března, o tom, komu má stát peníze vzít, diskutují předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Josef Bernard (STAN) a ekonomičtí poradci premiéra a prezidenta: Štěpán Křeček a David Marek.

Kde byste sebrali desítky a stovky miliard vy jako poradci politiků?

Marek: Jako ekonomové můžeme vymyslet a obhájit ledacos. Rozhodnutí ale vždy bude čistě politické. To neudělá nikdo z poradců. Politik musí umět to rozhodnutí vysvětlit a obhájit. To je jeho role. Jeho práce. Já tu odpovědnost nést nechci. Proto jsem nekandidoval a nebudu kandidovat.

Tak si na chvíli představte, že jste ministrem financí. Jak byste ty úspory poskládal?

Marek: Tak především bych to skládal podstatně rychleji. Čekal jsem, že vláda po volbách přijde do Strakovy akademie a už bude mít hotové návrhy. To se nestalo. Národní ekonomická rada vlády (NERV) byla sestavena se zpožděním tři čtvrtě roku od nástupu vlády. Než se dal dohromady, plácnul jsem v nějakém tweetu, že už je na čase obnovit NERV. A opravdu ho obnovili. Snížení rozpočtových schodků může mít různý styl. Pokud na to půjdete zleva, jako levicový politik, tak se budete víc přiklánět ke zvýšení daní. Budete chtít víc přerozdělovat. Pokud se k tomu postavíte jako pravicový politik, tak to budete chtít přesně opačně. Snižovat státní výdaje. Nemůžeme mít francouzské výdaje a rumunské daně. Musíme si vybrat. Jeden model, který je konzistentní na obou stranách. Buď má nízké příjmy i výdaje. Nebo vysoké příjmy i výdaje. Já nejsem ani výrazný levičák, ani pravičák, takže bych šel nějakou střední cestou. Myslím, že všechno nepůjde vyřešit snižováním výdajů.

I vy jste přesvědčen, že to nejde bez zvyšování daní?

Marek: Ano, i já. Ten schodek je opravdu velmi vysoký. My se teď pracně bavíme o tom, kde v rozpočtu najít 70 miliard korun. A teď si představte, že toto cvičení musíme absolvovat ještě dvakrát. Každý další rok dalších 70 miliard korun. A musíme si uvědomit, že sahat někomu na důchody nebo na sociální dávky by bylo vzhledem k ekonomické situaci, v níž se nacházíme, velmi těžké. Nezbude asi nic jiného než se podívat i na zvýšení příjmů státu. Přistupoval bych k tomu ale až ve chvíli, kdy se vyčerpají všechny cesty ke snížení státních výdajů. Tady je prostor přinejmenším v desítkách miliard korun.

Vy jste, pane Bernarde, přišli jako STAN s návrhem, který chce snížit schodek rovnou o 150 miliard korun. A velkou část chcete získat na vyšších daních. Počítáte se zvýšením daní z příjmů fyzických i právnických osob, chcete zvedat DPH.

Bernard: Musíme začít diagnózou současného stavu. Od roku 2017 jsme neustále zvyšovali výdaje a snižovali příjmy. Byla to ostrá populistická politika. Snížení příjmových daní, známé jako zrušení superhrubé mzdy, bylo tečkou za všemi těmito událostmi. Zrušením superhrubé mzdy jsme udělali to, co neudělal žádný stát na světě. V době, kdy bylo potřeba, aby stát lidem pomáhal.

A nepomůže jim nejvíc tím, že jim nechá peníze, které od nich nevybere na daních? Nevědí lidé sami lépe, jak si pomoci a ty peníze utratit?

Bernard: Pustili jsme do systému dalších 90 miliard korun navíc. Zrušili jsme ve stejné době ještě daň z převodu nemovitostí. To přispělo k inflaci. Když dnes hledáme důvody, proč máme vyšší inflaci než jiné země v Evropě, tak říkám, že toto snížení daní bylo jedním z největších impulzů, proč máme inflaci tak vysokou. Pořád se říká: My jsme lidem nechali ty peníze. To vůbec není pravda. My jsme lidem řekli: My si za vás jako stát půjčíme. Každý občan této země je zadlužený částkou 270 tisíc korun. Neříkejme, že jsme někomu něco dali. Ten stát nikomu nic nedal. Jen řekl: Já si budu půjčovat na to, abych vám snížil daně. Znám všechny ty ekonomické teorie, že to mělo vést k tomu, aby se znovu nastartovala ekonomika. Skutečnost je ale dnes taková, že se očekává ekonomický pokles. Mně už se ani nechce pátrat po příčinách těch dluhů. Jen říkám, že nám v případě, že ekonomika poroste o dvě procenta ročně a budeme mít každý rok 300 miliard korun deficitu, hrozí náraz na dluhovou brzdu do půl roku.

Celý salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.