Předvolební debatní střet Josepha Bidena a Donalda Trumpa skončil pro americké demokraty trapasem rozměrů až globálních. O jeho praktickém i symbolickém významu ...
V minulém komentáři jsem napsal, že i když vystoupení amerického prezidenta Joea Bidena bylo naprosto strašlivé, rozhodně neutne spekulace o jeho zdravotním stavu a jeho odpovědi často nedávaly pražádný smysl, není to na okamžitou výměnu. S tímto hodnocením ale evidentně nesouhlasily nejmocnější americké noviny The New York Times. V editorialu vyzvaly Bidena ke vzdání se nominace. V podstatě všichni komentátoři deníku učinili totéž. K odstoupení z kampaně Bidena vyzval rovněž časopis The New Yorker. Magazín Time na titulku umístil Bidena s nápisem Panikařte. Americká mediální scéna se zachovala podle této výzvy. Během 24 hodin se ustálil konsenzus, že Biden nemůže kandidovat znovu na prezidenta, a to nejen proto, že je velká šance, že v tom případě prohraje s Donaldem Trumpem, ale také proto, že Spojené státy nemohou riskovat vládu senilního prezidenta.
Přesto si za svým hodnocením, že Biden není zralý na výměnu, stojím. Není to vedeno přesvědčením, že je schopný zdárně vykonávat úřad, ale poznáním, že Demokratická strana je naprosto neschopná drastických řešení, jako je výměna kandidáta na prezidenta. Ve chvíli, kdy se má rozhodnout mezi statem quo, kterým je evidentně rychle upadající mentální zdraví prezidenta a riskantní cesta, kterou by bylo jeho nahrazení, vždy zvolí status quo. Biden by musel na pódiu přímo zkolabovat či začít blouznit, aby demokraté seznali, že nemají na výběr.
Nastalo tak exemplární „obkružování vozy“. Toto přirovnání má svůj původ na Divokém západě, kdy osadníci kvůli většímu bezpečí stavěli na noc vozy do kruhu. V dnešní době se tak označuje politická a mediální snaha chránit svého člověka před kritikou.
Demokraté tak šíří argument, že nelze soudit prezidenta na základě jedné nepovedené debaty. Voliči ho mají podpořit na základě jeho úspěchů v předchozích třech a půl roku. První s tímto vyrukoval kalifornský guvernér Gavin Newsom, ale svému předchůdci přispěchal na pomoc i Barack Obama. Ten připomněl vlastní nepovedenou debatu se svým protivníkem Mittem Romneym v roce 2012. Jenže Obamovi se tehdejší debata nepovedla, jelikož se tehdy ve své aroganci domníval, že nepotřebuje žádnou přípravu. Působil tak protivně a amatérsky. Na další se našprtal, potlačil své ego a nad Romneym vyhrál. U Bidena je hlavní problém jeho rychle upadající mentální kapacita. Může mít své dobré dny a špatné dny, ale v dlouhodobém horizontu není šance na žádné zlepšení, spíše naopak.
Demokraté upozorňují i na povedený Bidenův projev přednesený po debatě. Ten ale četl ze čtecího zařízení, což je o dost jednodušší disciplína než v debatě reagovat na Trumpovy výpady. Zároveň tvrdí, že Biden se v druhé půlce debaty zlepšil. To je pravda, ale americký prezident musí fungovat na sto procent neustále. S tím souvisí i informace vypuštěná do médií, že Biden nejlépe pracuje mezi desátou ráno a čtvrtou odpoledne. Znovu, nakolik může být efektivní prezident, jenž je k použití jen šest hodin denně? Co když ho vzbudí uprostřed noci kvůli mezinárodní krizi?
Bidenovi lidé tak zažívají pro ně neobvyklou situaci, ztratili podporu velké části amerických médií. Ta evidentně zuří. Posledních několik let opakovala demokratické dezinformace, že Biden za zavřenými dveřmi je energický a má věci plně pod kontrolou. Svorně vysvětlovala, že videa, jež zachycovala Bidenovu nemohoucnost, jsou vytržená z kontextu. Nyní již nehodlají demokraty poslouchat. Bojí se, že Trump má druhý mandát v kapse, pokud proti němu půjde Biden, a hodlají udělat vše pro jeho vypuzení.
Zde ale nastává další problém. Demokraté nemají prostředky, jak vyměnit kandidáta, jenž již prošel primárkami. Kandidát je sice oficiálně nominován na srpnovém sjezdu, reálně se jedná jen o divadlo. Delegáti sjezdu totiž mají povinnost volit podle výsledku primárek v jejich státě. Jediný způsob, jak je této povinnosti zbavit, je dobrovolné odstoupení Bidena. Pak by delegáti mohli hlasovat podle vlastního uvážení. Biden se ale k rezignaci nemá. Údajně jediná osoba, jež ho může přesvědčit, je jeho manželka Jill. Ta ho momentálně v jeho kandidatuře podporuje. Svět již obletěly záběry, jak Jill vítá svého manžela po debatě. „Odvedl jsi skvělou práci, Joe. Odpověděl jsi na všechny otázky,“ říká mu tónem učitelky z mateřské školy. Bidenová je na titulní straně nejnovějšího vydání magazínu Vogue. Na rozhovor s ní časopis láká titulkem O naší budoucnosti rozhodneme my.
I kdyby Biden odstoupil, není zcela jasné, kdo by ho měl nahradit. Za normálních okolností by tím člověkem byl viceprezident. Prkenná a necharismatická Kamala Harrisová je však extrémně nepopulární. Je snad jediným demokratem, který má proti Trumpovi ještě horší šance než Joe Biden. Mluví se také třeba o již zmiňovaném Gavinu Newsomovi, pensylvánském guvernérovi Joshi Shapirovi či třeba o guvernérce Michiganu Gretchen Whitmerové. Hledání nového kandidáta na poslední chvíli může znamenat naprostý chaos a občanskou válku v Demokratické straně. Další důvod, proč demokraté preferují dosti pochybný status quo.
Demokraté nemohou ze svých problémů vinit nikoho jiného než sebe. Obavy ohledně Bidenova věku panovaly již před čtyřmi lety. Biden kandidoval s implicitním slibem, že je prezidentem pouze na jedno volební období, pevnou rukou, která sjednotí USA po výbušných Trumpových letech a pak předá štafetu někomu mladšímu. Funkce ale vlezla do hlavy minimálně jeho týmu. Danajským darem se rovněž ukázaly kongresové volby před dvěma lety. V nich demokraté uspěli nad očekávání. Udrželi Senát a ve Sněmovně reprezentantů prohráli jen o pár křesel. To je přesvědčilo, že mohou Trumpa porazit a Bidena nepotřebují měnit. Všechny zprávy o upadajícím Bidenovi soustavně označovali za fake news. Výsledky této tragické politiky se nyní naplno projevují.
Možná by se Bidenův stav podařilo víceméně utajit, kdyby nedošlo na debatu. Nepochopitelné je, že s nápadem ji uspořádat přišli demokraté. Koluje konspirační teorie, že cílem bylo Bidena ztrapnit a ukázat mu dveře. Reakce po debatě ale svědčí o tom, že je to zřejmě opravdu jen konspirační teorie. Spíše bylo cílem doufat, že Biden bude mít dobrý den, utne spekulace o svém zdraví a zvrátí trend, kdy podle průzkumů s Trumpem prohrává.
Místo toho demokraté nyní doufají, že Trumpův morální profil je pro většinu Američanů natolik nepřípustný, že to raději hodí Bidenovi, přece jenom kolem sebe má tým, který dokáže vládu řídit místo něj. A přinejhorším je tu 25. dodatek ústavy, umožňující odvolání prezidenta neschopného vykonávat svoji funkci. To je pozice The New York Times. Ty sice vyzývají Bidena k odstoupení, ale zároveň připouštějí, že ho stále upřednostňují před Trumpem.
Není to ale pozice řady Američanů. Přes veškerou snahu vykreslit ho jako šílence a nebezpečí pro demokracii Trump již dávno není neznámou veličinou. Spojené státy jeho první volební období zvládly. Trump upozorňuje, že za něj ekonomika šlapala, inflace byla nízká a ve světě nezuřily dvě války. Můžeme namítat, že to nebylo zcela jeho zásluhou, ale něco na tom je. Proto Trump lehce vedl v průzkumech ještě před debatou. Známý volební prognostik Nate Silver mu dával zhruba dvoutřetinovou šanci na výhru. Je pravděpodobné, že nyní jeho šance ještě vzrostou. Zatímco volby v roce 2020 byly referendem o Trumpovi, nyní je stále jistější, že budou referendem o Bidenovi.
Pokud demokraté setrvají u Bidena, sice volí méně složitou cestu, ale vedoucí k porážce.
00:07
