Nepřišel jsem dělat kosmetické změny, z vládního balíčku nic nezrušíme, říká Jurečka

Na ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) jsem přišel dělat velké reformy, žádné kosmetické úpravy. V rozhovoru pro Echo24 to řekl šéf KDU-ČSL Marian Jurečka. Dále hovořil o důchodové reformě, revizi dávek, ale také rušení zaručené mzdy, zavádění výpovědí bez udání důvodu či budoucnosti lidovců.

Máte za sebou politicky náročné období, řešila se vaše pozice předsedy, ale také valorizace důchodů u Ústavního soudu a proběhlo i dohodovací řízení ve vládě. Co si z tohoto období odnášíte?

Já musím říci, že mám za sebou extrémně náročné dva roky. Ale ty poslední dva měsíce opravdu byly velmi hektické. Odnáším si z toho několik věcí. Zaprvé to, že ta situace s vánočním setkáním a to, jak jsem to potom komunikoval, bylo chybou. Je to poučení do života osobního i politického. Samozřejmě to přineslo i určitou katarzi debaty o situaci v KDU-ČSL a o tom, jak musíme jako lidovci i vláda zabrat, abychom dokázali vyhrát příští volby.

A pak se také ukázalo, že kroky, které jsme udělali, byly správné. To, že děláme reformní, nejednoduché, ale extrémně potřebné věci pro tuhle zemi, pro střední a mladší generaci, jednoznačně potvrdil Ústavní soud. Mě překvapilo to jednoznačné rozhodnutí ve všech těch namítaných oblastech ze strany opozice. A pro mě byl velmi důležitý ten úplný závěr toho nálezu, který byl představován panem soudcem zpravodajem, v němž vlastně řekl, že každá vláda by měla dělat sociální i rozpočtovou politiku zodpovědně ve vztahu k budoucím generacím.

Pro mě je to extrémně lidsky i politicky složité, protože člověk dělá nejednoduchá rozhodnutí, slyší obrovské množství urážek a výhrůžek. Ale jsem rád, že se za nás takováto autorita tak jednoznačně postavila.

Během tohoto období jste ale také představil revizi dávkového systému. Záměr byl obecně přijat pozitivně, jaký je hlavní přínos?

Základní principy jsou: Zjednodušení, větší dostupnost pro ty, kterým potřebujeme pomoci, změna přístupu, abychom dokázali lidi daleko více motivovat za jejich aktivitu včetně přímo té práce. A také důraz na vzdělání, že normální je poslat děti do školy a jasný vzkaz rodičům, že toto bude hrát větší roli. Je potřeba zmínit třeba ještě odstranění bodů zlomu a takových těch nešťastných věcí, v nichž je ten systém demotivační, protože vy třeba o korunu zvýšíte rozhodný příjem a na dávkách pak ztratíte více, než je ten benefit z té práce. Celkový rámec je takový, že chodit do práce se lidem vyplatí a vyplatí se to i systému. V tomhle spatřuji revoluční posun a změnu systému.

Stihnete to celé tak, aby opravdu nový systém fungoval od roku 2025, jak avizujete?

Děláme vše proto, abychom ten systém opravdu v roce 2025 spustili.

Můžete říci, jak pravděpodobné je, že to stihnete? Máte přece zkušenosti třeba z důchodové reformy, že ty věci trvají.

Uvidíme, jak komplikovaný bude legislativní proces, což nikdy nejde předvídat. Je potřeba říci, že ten systém se nezmění ze dne na den. Je to tak komplikovaná změna s dopadem na obrovské množství klientů. Počítáme s tím, že minimálně půl roku bude přechodné období. Budou nám dojíždět klienti ve starém systému a my mezitím budeme nabíhat s novými klienty do systému nového. Slibujeme si zjednodušení nejen pro klienty, ale i pro vnitřní chod úřadu.

Chceme, aby to bylo maximálně digitálně odbavováno, čímž ušetříme i určitou personální kapacitu. A tento personál chceme převést na tu sociální agendu, která nám dnes chybí a nemáme ji dostatečně dobře pokrytou, abychom s těmi lidmi dokázali lépe pracovat. To je ten aktivizační plán. Budeme s nimi řešit jejich zapojení do veřejné služby, vzdělávání, vrácení na trh práce, řešení dluhových problémů, dluhové poradenství. Často to není o tom, že ten člověk nemá práci, ale o tom, že má třeba pět šest exekucí, neřeší to, je nezaměstnatelný na otevřeném trhu práce a dělá práci ilegální. To pak má fatální důsledky pro něj, pro jeho rodinu… Takže my měníme i tohle s cílem, aby lidé pracovali a děti aby se vzdělávaly.

Reforma není vedena cílem ušetřit, ale tím, aby peníze byly smysluplně vynakládány, aby život na dávkách nebyl životní styl. Aby člověk, který může objektivně pracovat, reálně pracoval.

Pan premiér, pan ministr Stanjura i NERV avizují, že jejich prioritou je nastartování trhu práce…

Do určité míry jsou dávky součástí změn na trhu práce, ale tuto oblast řešíme i v dalších krocích…

V jakých?

Když to navážu na tu revizi dávkového systému, tak první, co na to navazuje, je zákon o sociálním integračním podniku, který máme před projednáním vlády a vytvoří nám nástroje, abychom byli postupně schopni dostat ideálně na otevřený trh práce lidi s nějakým handicapem nebo ty, kteří vrací se z výkonu trestu či léčby závislosti.

Současně se trh práce potýká s tím, že firmy říkají, že nemají pracovníky. Já směřuji do dvou oblastí – první je mobilizace lidí z české populace. Chceme využít jejího maximálního potenciálu, což se nyní neděje. To je umožnění větší flexibility sladění rodinného a pracovního života, tedy částečné úvazky. To už se děje. Masivně investujeme do kapacit předškolního vzdělávání, aby rodiče měli děti kam umístit. A přidáváme k tomu sousedské dětské skupiny. Čili maximální flexibilita v této oblasti, aby stát neházel rodičům klacky pod nohy.

A jiné oblasti?

Soustředíme se i na lidi, kteří jsou v předdůchodovém a důchodovém věku. U těch předdůchodových osob jsme udělali změnu, že jsou také mezi podporovanými zkrácenými úvazky. A pro osoby, které budou pracovat a mít starobní důchod, chceme změnit systém tak, aby byl více motivující. Dneska jde o systém nemotivující, protože když pracujete, tak vám ČSSZ jednou za rok přepočítá důchod, ten se vám průměrně za měsíc zvýší o 75 korun a navíc nevíte, jak dlouho budete žít a tento zvýšený důchod si užívat. My chceme dát ten benefit důchodcům hned – chceme slevu na pojistném pro zaměstnance-důchodce, odpustit mu 6,5 procenta. Měsíčně mu zůstane o 1500 až 2000 korun navíc a může je využít, jak uzná za vhodné. Tím zase chceme dostat nějaké desítky tisíc lidí na ten pracovní trh. Aby se nám nestávalo, že dneska jdou do práce na 100 % a zítra mám důchod a nepracují vůbec.

Vy jste se ale setkal ve věci odpuštění těch odvodů s kritikou. Máte to už dostatečně projednané, abyste měl jistotu, že to projde?

Já jsem tohle téma řešil něco přes rok. Měli jsme v tom spor s panem ministrem financí, nebyli jsme schopni se potkat. Během ledna jsme to vydiskutovali, já jsem položil na stůl dopočítané argumenty, že v tom středně- a dlouhodobém horizontu je to rozpočtově neutrální. Nakonec jsme se dohodli, že to uděláme. Já tam opravdu vidím ten benefit, že se to státu vyplatí a vrátí v odvodech zaměstnavatelů.

Pak je tady argument, který někdy používají odbory, že to je výpadek na výběru sociálního pojištění. Ale když já udržím těch lidí na trhu práce více a mám odvody zaměstnavatelů, tak je to jednoznačně pro systém pozitivní. To se ukázalo i u těch částečných úvazků, odbory říkaly, že to bude výpadek čtyři miliardy. Za loňských rok je to nějakých 800 milionů podpory zaměstnavatelům, kteří zaměstnávali těch zhruba 120 tisíc lidí na částečné úvazky. Zhruba 20 tisíc nových míst vzniklo u lidí, kteří předtím prokazatelně na trhu práce nebyli, tak je to jenom z odvodů od těchto lidí příjem asi 1,3 miliardy.

Výpověď bez udání důvodu není téma

A co pracovníci ze zahraničí?

Ty také řešíme. Navýšili jsme kvótu a systém chceme zjednodušovat, oceňovat firmy, které se chovají zodpovědně vůči těm lidem, aby ty pracovníky mohly získávat.

A pak je tady tématika zákoníku práce. Počítáme s tím, že budeme realizovat flexibilní novelu. Chceme pracovní právo dostat do 21. století a dám pár příkladů. Pro mě třeba vůbec není téma výpověď bez udání důvodu, i když vím, že se o ní mluví na odborné úrovni, vidíme ty příklady z Dánska. O tom veďme debatu, pokud to dokážeme správně parametricky vyvážit. Ale teď to téma není.

Jsou jiné věci, které jsou v zákoníku práce špatně. Jdete na rodičovskou a pak nemůžete pracovat na stejné pozici, na které jste doposud v té práci byl. Různě se to obchází. A já říkám, pojďme tohle narovnat pro toho člověka i pro tu firmu. Chceme garanci, aby se člověk mohl do dvou let vrátit na stejnou pozici, to dnes nemáte. Nebo třeba když přijímáte člověka, který má kvalitu, tak za tři měsíce zkušebky to občas nejste schopen zjistit. Hlavně když jde třeba o vědecké pracovníky nebo třeba manažery na vyšší pozici. Tak dejme tomu zaměstnavateli prostor, ať si to může ověřit déle.

Zmínil jste, že pro vás není téma výpověď bez udání důvodu. Další oblastí, kterou podporuje řada ekonomů, je zrušení zaručené mzdy. Jaký je váš aktuální postoj?

My jsme v situaci, kdy to právě v těchto dnech finalizujeme. Před projednáním vládou máme změnu zákoníku práce, která řeší nastavení předvídatelné valorizace minimální mzdy. Já jsem dal návrh, který byl ve dvou variantách. Buď zvyšme během pěti let minimální mzdu na 50 procent a u toho zrušme zaručenou mzdu. Protože ta hladina minimální mzdy by byla tak vysoko, že by tlačila ty profese nad tím. To bylo v připomínkovém řízení odmítnuto.

A ten druhý návrh zněl tak, aby se během pěti let minimální mzda zvýšila na 45 procent vůči průměrné, tam ji držme a zredukujme osm skupin zaručených mezd na čtyři. Mezi těmito dvěma návrhy se vede ještě diskuse, hledá se kompromisní návrh. Ministerstvo financí chce zaručenou mzdu úplně zrušit. Já bych ji úplně nerušil, hledáme teď kompromis.

Nejde ta snaha oživit trh práce trochu proti logice některých dalších opatření, která trh práce naopak svírají? Narážím tím především na dohody. Chápu, že část z toho je transpozice, ale třeba ten registr, který vznikl v rámci konsolidačního balíčku, je čistě iniciativa vaší vlády.

Přiznám se, předvídatelnost pracovní doby a dovolenou u dohod jsem dělal s extrémně těžkým srdcem, opravdu jako nutnou implementaci evropské směrnice ve chvíli, kdy už nám hrozila konkrétní sankce, kterou bychom začali platit od loňského října. To nebyla vůle vlády.

Pokud jde o ty dohody, tak já považuji za důležité, abychom měli evidenci dohod. A do budoucna tam, kde odměna převýší měsíční výši 25 % průměrné mzdy, tak říkám, ať už je odváděno pojistné. Trend je neúprosný, lidí na dohodách je čím dál více. Často jsou to velmi kumulované dohody u jednoho zaměstnavatele a jde o nástroj na obcházení standardního pracovního poměru. A když tohle pojede dál v tomto tempu, tak je to zase problém pro veřejné rozpočty a také pro ty lidi, kteří jsou pak překvapeni, že přijde covid a oni nemají nárok na podporu.

Já nechci ty věci komplikovat, ale ve chvíli, kdy vidíme, že to je problém pro důchodový systém a pro veřejné rozpočty, tak se musí řešit a udělat nějaké změny. Toto nastavení je podle mě přijatelné, kumulovat dohody u jednoho zaměstnavatele nejde… A nebo jde, ale s odvodem.

Pan ministr Stanjura avizoval, že pokud se obecně ukáže, že některé změny z konsolidačního balíčku nebyly ku prospěchu, můžete jednat o jejich zrušení. Už jste o něčem takovém jednali?

Taková diskuse na stole opravdu nyní není, že by se něco rušilo. U těch dohod to avizoval pan ministr Stanjura, že jednáme se zástupci zaměstnavatelů či Komory účetních a daňových poradců, abychom ho nastavili nějak více přívětivě pro zaměstnavatele.

Jak u vás na ministerstvu probíhají slibované škrty ve státní správě?

Já jsem slíbil, že ve státní správě úspory udělám a fakt to držím. Těch deset procent škrtů beru vážně. U nás na MPSV máme 24,5 tisíce lidí, to znamená 10 procent je 2450 lidí. A já za ty dva roky mám minus 1950 lidí, což není vůbec malé číslo.

Šlo o neobsazená nebo přirozeně opuštěná místa?

Jsou to místa, která byla za ty dva roky využívaná. Já jsem se to snažil v maximální možné míře dělat tak, abychom nevypláceli peníze zbytečně na odstupném a na takzvaných bazéncích. V květnu minulého roku jsem zastavil všechny nábory, řekl jsem, že to chci udělat díky přirozené fluktuaci. Když lidé odchází do důchodu nebo na rodičáky, tak jsme je nedobírali, až na úplné výjimky. Nějaké lidi jsme samozřejmě propustili i s odstupným, ale to nikdy nejde udělat takto ze sta procent. Snažil jsem se to nastavit logicky, jako by to každý dělal ve firmě. Já chci dělat tu správu efektivně, chci, aby byla digitalizovaná. Jsme resort, který obsluhuje nejvíce lidí a já nechci, aby chodili někam na úřady do front.

Šanci porazit Babiše stále máme

Stihne se do konce volebního období zavést jednotné inkasní místo?

To je věc, kterou velmi intenzivně řešíme. Je tam do určité míry posun díky projektu, který řešíme my a ministerstvo financí, který to posune do digitálního světa. Jednotné inkasní místo jako jeden fyzický bod byla debata tak před deseti lety. My díky digitalizaci a propojenosti dat mezi námi a ministerstvem financí a díky jednotnému měsíčnímu hlášení, které chystáme od příštího roku, budeme schopni data tak zkoncentrovat, že pro toho člověka to bude tak, že on to digitálně státu pošle a my ho nebudeme nutit, aby obíhal tři úřady, pokud to udělá digitální cestou.

Ve veřejné debatě se mluví o důchodové reformě tak, že jde reálně o sice velké, ale stále jen změny v důchodovém systému, nikoliv skutečnou reformu. Proč jste neudělali opravdovou reformu?

Já nejsem lingvista nebo bohemista. Já říkám, že jde o zásadní změnu parametrů toho systému. Jde o terminus technicus “důchodová reforma”, pro mě je to irelevantní debata, nebudu se o to přít. Pro mě je klíčové, že po těch třiceti letech děláme změny v rámci parametrů průběžného pilíře, za který jsem jako ministr práce a sociálních věcí zodpovědný, aby se systém dokázal vyrovnat s tím, co jsou největší výzvy: populace stárne, dožíváme se vyššího věku, za třicet let se narodilo o 900 tisíc méně dětí než v předchozích třech dekádách před rokem 1990, lidé přichází pozdě na pracovní trh. To jsou tři hlavní problémy.

Já říkám, pojďme udělat ty změny, které jsou v tom návrhu. Ten systém upravujeme tak, že reagujeme na otázku prodlužování doby dožití, ale s garancí, že lidé budou v důchodu 21,5 roku. Pak tam řešíme tu otázku drobného snížení tempa výměry budoucích důchodů. V příštích deseti letech vzrostou nové penze nominálně o deset tisíc korun, kdybychom to neměnili, vzrostla by ta výměra o dvanáct tisíc. A pak samozřejmě ta úprava mimořádných valorizací. Nejsou to populární změny, ale můžeme garantovat, že ten systém se nepropadne v roce 2050 v dnešních cenách 350 miliard minus ročně, to je potřeba si uvědomit. To je 5 procent HDP, ale s těmito změnami se dostaneme na 1 až 1,5 procenta HDP.

Za těch třicet let, pro představu čtenářů, byl deficit důchodového systému zhruba 480 miliard korun. A tyhle deficity bychom tady měli každý rok a půl v tom roce 2050. Už teď odvody nestačí pokrývat výdaje a když si promítneme, jaké změny čekají ten trh z pohledu poměru pracovníků a důchodců, tak ten systém důchodů to prostě nemůže unést.

Vy už máte k dispozici ten definitivní výčet náročných profesí, kterých se bude týkat dřívější odchod do penze bez penalizace?

Už ho mám (usmívá se). Ale představím ho až v pátek na tiskové konferenci.

Takový lidovecký evergreen je tiché víno. Podle vašich vládních kolegů se blíží je zdanění. Můžete to potvrdit?

Já k tomu řeknu jednu podstatnou věc. Zavést něco, co v podstatě žádný stát nemá (a Francie to má v podstatě jen v nějaké kosmetické podobě) a zatížit tím naše vinaře, já vnímám jako nefér krok. Chápu, že veřejnost to tak nemusí vnímat. Ale představte si, že podnikáte v nějakém prostředí, kde máte tvrdou konkurenci v podobě Italů, Francouzů, Maďarů, dovozu vín z třetích zemí mimo EU a stát přijde s tím, že zavede daň, která tady doteď nebyla, k tomu bude evidence, otázka celních skladů, náklady nejenom na té samotné dani, ale i na reportování v rámci toho systému. Teď odhlížím od toho, jaký mám vztah k vínu, ale chápu, proč na to vinaři naprosto oprávněně upozorňují. Pokud se má ta debata posunout, tak musí být vyřešeno, jaká má být administrativní zátěž a co to způsobí z hlediska konkurenční nevýhody ve vztahu k zahraničním vinařům.

MPSV by mělo také řešit otázku sociálních stipendií pro vysokoškolské studenty. V současné době na ně dosáhne naprosté minimum studentů a ministerstvo financí v rámci novely VŠ zákona zametlo pod koberec. V jednání by mělo být podle mých informací i to, že by se z toho stala dávka, kterou by vyplácelo MPSV. Jaká je nyní situace?

Já předešlu, že vnímám, že je to složitá problematika, protože sám jsem z pěti dětí, z nichž tři v jednu chvíli studovaly na vysoké škole. A to bylo v době, kdy ty ceny byly jiné než dneska. A pro rodiče je to extrémní zátěž. My jsme se s MŠMT dohodli, že si sociální stipendium převedeme pod sebe my, aby to nebyl nástroj, který administrativně vyplácí vysoká škola, pak to MŠMT refunduje, ale aby to bylo součástí systému sociální podpory a abychom jednoznačně nastavili pravidla. A aby ten příspěvek byl pro větší okruh lidí, než jak je tomu dnes. Tedy v případech, kde víme a máme otestováno, že rodina má nějakou výši příjmů a potřebuje takovouto podporu, aby to dítě mohlo studovat a uhradit náklady s tím spojené.

Sociologové včetně Dana Prokopa tvrdí, že určitou bariérou kvalitního vzdělání je to, že na to rodiny nemají peníze. A tak se stát připravuje o talenty, kteří by mu to mohli v budoucnu stokrát vrátit. To chci změnit a ještě se chci v tomto volebním období dopracovat k tomu, abychom rozjeli systém půjček. Aby je bankovní instituce mohly realizovat samozřejmě za nějakých jasných pravidel, aby stát vytvořil legislativní prostředí a také systém podpory, ať tato země nepřichází o talenty jenom kvůli tomu, že jejich rodiny na to nemají.

S ohledem na vaše voličské preference, budete mít ambici i v příštích sněmovních volbách kandidovat v rámci koalice Spolu? Je podle vás vůbec nějaká šance, že se premiérem nestane Andrej Babiš?

Já myslím, že je velká šance a pro nás velká motivace udělat maximum proto, abychom ty příští volby dokázali vyhrát a aby tato vládní koalice mohla pokračovat ve své práci. Představa, že se k moci vrátí Andrej Babiš společně s SPD a také vývoj na Slovensku, jsou dostatečně motivující k tomu, abychom ten druhý poločas vládnutí zvládli. A myslím, že k tomu je i daleko lepší společenské prostředí, inflace na úrovni před válkou, růst reálných mezd, pokles úrokových sazeb, ceny energií na předválečné úrovni.

Transparentně říkáme, že na podzim letošního roku zhodnotíme, zda byla spolupráce v rámci Spolu přínosná. Uvidíme, jak také uspějeme v eurovolbách, do kterých jdeme v rámci Spolu. A pak také krajské volby, kde ne všude jdeme jako Spolu, ale v senátních volbách také máme spolupráci. Takže pak si zhodnotíme, jak to fungovalo a podle toho se rozhodneme.

Vy jste avizoval, že skončíte v pozici předsedy, pokud v těchto třech volbách neuspějete, nezískáte například dva europoslance či jednoho hejtmana. Eurovolby jsou ale z pohledu voličů asi nejméně prioritní, Senát je čistě individuální a krajské volby jsou hodně o lokálních osobnostech. O vás jako předsedovi nic z toho nic nevypovídá. Není to z vaší strany trochu alibismus? Budete tedy předsedou při příštích volbách do sněmovny?

Já s tím takhle nemohu souhlasit. Myslím si, že velmi relevantním hodnocením práce vedení každé strany jsou volební výsledky. O preferencích můžeme vést dlouhé polemiky, ale nikdy z nich nevznikl žádný mandát. Já to nepodceňuji, ale ani to nepřeceňuji. Když jsem nastoupil jako předseda v lednu 2020, tak ten tým předsednictva má za sebou vyhrané sněmovní volby s rekordním počtem poslanců, úspěšné komunální a senátní volby. Takže máme za sebou troje dobré volby, teď období nízkých preferencí, které mi dělá samozřejmě vrásky na čele a troje volby, které jsou před námi. Jsou to jiné volby, které mají jinou pozornost než ty sněmovní, to je jasné, ale je to dobré měřítko úspěšnosti.

Plánujete nějakou kampaň jako má hnutí STAN, abyste ty své preference zvýšili?

Pokud jde o ježdění do regionů a setkávání s voliči, tak já to dělám pravidelně, mám všude veřejně vyvěšený svůj mobil. Když jedu autem, tak dávám prostor, aby mi lidé volali. Já se snažím tu komunikaci vést přímo. Měl jsem třeba velkou debatu v Ústí nad Labem, která nebyla úplně jednoduchá, přišli tam kolegové z opozice. Já se tomu nevyhýbám a nikdy jsem se nevyhýbal.

Na čem chci přidat, je prezentace jednotlivých kroků, které děláme. Teď jsme udělali velmi důležitý krok, což je zvýšení příspěvku na péči s velkým důrazem a zvýšením částky pro ty, kteří jsou v tom čtvrtém stupni a je o ně pečováno doma. Ti lidé si to zaslouží. To jsou hrdinové dnešní doby a ty vlády se na ně neuměly zaměřit. Nebo i ta revize dávek. My jsme na tom pracovali více než rok. Mě se fakt dotklo, že někdo psal, že Jurečka hned potom, co se stalo v lednu, horkou jehlou ušil revizi dávek. Takový člověk zjevně vůbec nechápe, jak také reformy fungují.