Nevzrušivá stabilita Petra Pavla

KOMENTÁŘ

Nevzrušivá stabilita Petra Pavla
Minulý týden to byl rok, co na Pražský hrad usedl Petr Pavel. Foto: Volební tým Petra Pavla
1
Komentáře
Bohumil Pečinka
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Minulý týden to byl rok, co na Pražský hrad usedl Petr Pavel. Kdybychom měli shrnout jeho roční působení do dvou slov, asi by zněly: nevzrušivá stabilita. Pro někoho to může být hodně, pro jiného málo.

 

Z pohledu člověka, který celá léta kritizoval všechny porevoluční prezidenty za překračování ústavních pravomocí, je Petr Pavel první hlavou státu, která do písmene ctí ústavní postupy. Především si nehraje na alternativního premiéra a nevytváří na Hradě mocenské centrum jako jeho předchůdci. Také nepraktikuje zlozvyk známý už od dob prezidenta Masaryka, tedy nevytváří uvnitř politických stran své spřátelené kliky. Za první republiky se postupy prezidenta Masaryka označovaly budování "neviditelné strany." Tu měl více či méně každý z polistopadových prezidentů. To, že ji systematicky nevytváří také Petr Pavel je jeho kritiky popisováno jako nedostatek zájmu o politiku. Z hlediska stability politického systému je to však jednoznačně správný přístup.

Když byly před rokem sečteny volební výsledky druhého kola prezidentské volby, české opoziční strany s hrůzou zjistily, že minimálně čtvrtina hlasujících pro Petra Pavla pochází z jejich potenciálního voličského tábora. Generál Pavel tím získal skvělou možnost sjednocovat názorově rozdělenou českou společnost. Obě opoziční strany (ANO, SPD) se však zalekly, že by získal "kontrolu" na částí jejich elektorátu někdo jiný než ony. Od té doby rozjely proti Pavlovi nevybíravou kampaň. Smyslem bylo vypálit mu na čelo stigma kandidáta vládních stran. Petr Pavel tomu zatím neumí jinak čelit než osobním šarmem na setkáních s příznivci v regionech, což mu dlouhodobě stačit nebude.

K tahu na sjednocování Česka A a Česka B mu chybí politický kód, něco jako schopnost "prodat" veřejnosti, že existují společné české národní zájmy. I v tom se odráží jeho názorová nevyhraněnost. Odvrácenou stranou je, že část jeho pravdoláskařského okolí jej tlačí do role béčkového Václava Havla. Přitom stačí zajít na jakýkoli prezidentský výjezd do regionů a vidíte, v čem je jeho originalita. Petr Pavel je v tom nejlepším smyslu chlápkem odvedle, kterého by na sobotní grilovačce chtěl mít doma každý. Je to naprosto autentický a milý člověk, který ovšem není schopen toto své charisma přetransformovat do politického postoje, a proto mu jeho okolí mylně nabízí zástupné role.

Největším zklamáním zatím zůstává proces vytváření Kanceláře prezidenta republiky (KPR). Petr Pavel se v této fázi ukázal jako ne moc rozhodný politik, který nemá moc jasno o smyslu KPR. Primárně jde totiž o servis pro jeho rozhodování. Když však nemáte ujasněné priority výkonu prezidentské funkce, stává se vám, že větší moc získávají ti pod vámi a vedle vás, kteří rádi a často propadají falešné představě, že také byli zvoleni. V takové atmosféře se daří intrikám a obcházení standardních procedur. Od prvního ledna sice na Hradě platí nová organizace a hlavní moc je koncentrovaná do tří základních odborů. Dává to sice logiku, ale bez prezidentského leadershipu to nutné musí fungovat zas jenom napůl.

Nedávno Petr Pavel překvapil prohlášením, že chce svou funkci obhajovat, přestože od prvního dne od zvolení říkal pravý opak. Znělo to logicky, ale také chladně a chyběla tomu důvěryhodnost. Bývalý generál musí především přesvědčit českou společnost, že to, co dělá, nemá alternativu. To teprve rozhodne o jeho politické budoucnosti.

 

×

Podobné články