Soucit se zlodějem knih

KOMENTÁŘ

Soucit se zlodějem knih
Tvor, který miluje knihy, je zpravidla odsouzený k tomu, že trpí nutkavou potřebou je také vlastnit, píše Jiří Peňás. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Zpráva, že známý docent pražské filozofické fakulty kradl knihy, možná někoho pobouřila, jiného pobavila, ale bibliofily nepřekvapila. Nebo lépe řečeno neuvedla je v údiv, protože člověk citově závislý na knihách takovému počínání, tedy jejich přivlastňování ne zcela legální formou, docela dobře rozumí.

Ne že by ho schvaloval a ne že by ho sám prováděl, ale dovede si představit pohnutky, které k takovému konání vedou.

 

Tvor, který miluje knihy, je zpravidla odsouzený k tomu, že trpí nutkavou potřebou je také vlastnit. Není to úplně srovnatelné s jiným druhem hromadění věcí, třeba šperků, bot nebo třeba drahých vín. Hromadění knih není ani totéž jako umělecké sběratelství, i když to se tomu trochu podobá. Souvisí to spíš s jistým druhem vášnivosti a žárlivosti, že člověku nějaká kniha nepatří přímo a fyzicky, že ji nemůže mít v dosahu a vždy k dispozici. Takový člověk potřebuje knihy vlastnit, byť třeba by hrozilo, že ho knihy zavalí, že o ně bude zakopávat, že vlastně nebude mít nic jiného než knihy. Vydává za ně značnou část příjmů, stále dokupuje nové a nové, pátrá po antikvariátech a různých knihobudkách, domů nosí stále další a další, nikdy jich nemá dost, přestože už dávno ví, že je nikdy v životě nepřečte a většinu z nich ani neotevře. Jenže představa, že by toho nechal a naopak se nějakých knih zbavil, je pro něho velmi obtížná, ba nesnesitelná, neboť ví, že s každou knihou, kterou nevlastní, se zbavuje možnosti, že v ní je právě něco, co potřebuje vědět. Z jeho pohledu neexistují knihy, v nichž je (tedy není) naprosto nic, knihy, které jsou úplně zbytečné a není v nich něco, co by ho nemohlo jednou zajímat.

Pak je to ještě další věc, která souvisí se čtením. Skutečný čtenář ví, že se kniha čte lépe, když je vaše. To se nedá nic dělat. Akt čtení je nějakým způsobem podobný erotickému aktu, už jen tím, že čtenář saje očima písmena a vstřebává do sebe obsah, jenž se před ním odhaluje. Konání je to podobně intimní, fyzické a dotekové jako ano, koitus. S knihou, která vám patří, můžete nakládat, jak se vám líbí a hodí, můžete se jí dotýkat s důvěrou, můžete s ní obcovat dle libosti a tužeb, můžete ji dle libosti vnímat všemi smysly, její pachy a vůně jsou jen vaše, mizí pocity odcizení z cizích skvrn a nečistot, ty vaše naopak zvyšují vaši blízkost a vzájemnost. Bez větších výčitek si do ní můžete činit poznámky, podtrhávat, dělat oslí uši. Zároveň si ji majitel šetří a váží, takže se k ní chová s úctou a šetrností.

Hmotné vlastnictví také naznačuje, že si s těmi knihami intelektuálně rozumíte. Knihy, které člověk má doma, jsou s ním nějak duchovně spjaty, aniž by je nutně všechny přečetl a rozuměl jim. Už jen tím, že se dívá na hřbety s jejich názvy, je nějak do sebe vstřebává a navazuje s nimi duchovní spojenectví. Knihy poslušně stojí vyrovnány ve vaší knihovně, vždy ochotny vám posloužit, promluvit k vám a na požádání se nechat před vámi otevřít a poskytnout vám to blaho, jemuž se skoro nic nevyrovná. Člověk postižený tímto druhem vášně má zaručeno, že jeho libido bude oblažováno do vysokého věku a nic než maximálně demence, a ani u té to není jisté, ho ohrozit nemůže.

Otázkou pouze je, jde-li v případě pražského bibliokleptomana o tento druh svaté vášně. Trochu tam nesedí cena těch údajně osmatřiceti knih: má činit čtvrt milionu, což by znamenalo průměrně skoro sedm tisíc za knihu. To nám obhajobu poněkud bortí, ale teoreticky na ní lze trvat.

×

Podobné články