Velké zelené pnutí

KOMENTÁŘ

Velké zelené pnutí
Zelená spolková ministryně zahraničí Annalena Baerbocková. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Německá strana Zelených, která se roku 2021 dostala do vlády po dobrých 16 letech v opozici, se chystá na svůj každoroční stranický sjezd, Parteitag. Bude se konat v Karlsruhe, městě, které je pro poválečnou spolkovou republiku hodně symbolické; zde totiž sídlí německý Ústavní soud, který občas pořádně zamíchá kartami. Naposledy tak učinil minulý týden, kdy zakázal Scholzově vládě převést 60 miliard eur z nouzového covidového fondu na ekologické projekty. Na rozdíl od covidu totiž není dekarbonizace nepředvídatelná přírodní katastrofa a vztahuje se na ni ústavní dluhová brzda.

 

Hlavním tématem, nad kterým se němečtí Zelení chystají pořádně pohádat, ale nebude dekarbonizace. Bude to imigrace, hlavně ta, která se uskutečňuje „nadivoko“, pomocí pašeráckých člunů. Německo zase jednou zjišťuje, že jeho popularita v Africe a Asii neklesá. Jenom letos se v Německu očekává dalších cca 330 000 žádostí o azyl, možná až 350 000. Řada dalších států ležících po cestě mezi rozvojovým světem a zemí zaslíbenou se ani moc netají svojí snahou migrující zástupy zbytečně nezdržovat; košile bližší nežli kabát, jestli je Němci tak moc chtějí, ať se o ně postarají, hlavně aby nezůstali u nás. Je to naprosto logický postup.

Mnozí Němci už ale ve skutečnosti o další „wir schaffen das“ nestojí. Neustálý příval mladých svalnatých mužů natahujících ruce po dávkách je jedním z faktorů za současným raketovým vzestupem AfD v předvolebních průzkumech; v současné době by ji volila zhruba pětina Němců, kdežto Zelení se pohybují kolem 14 procent, tj. přesně tam, kde byli v roce 2021. Na celostátní úrovni roste i další pravicová strana, bavorští Freie Wähler, kteří se až dosud mimo Bavorsko skrývali v kategorii „Sonstige“ čili „Ostatní“; mají kolem tří procent a do příštího Spolkového sněmu by se mohli dostat. A nová strana bývalé komunistky Sahry Wagenknechtové, BSW, zase přichází se silně protiimigračním programem pro levicové voliče, a to i přesto (nebo snad právě proto?), že její ustavující výbor je plný neněmeckých jmen.

Kultura otevřených hranic se německým voličům přejedla a současná koaliční vláda se snaží přicházet s iniciativami, jak příliv zvenčí omezit; patří mezi ně úvahy o vymístění azylového řízení mimo EU a dost možná i mimo Evropu jako takovou. Přesně na to ale členská základna Zelených, zvláště ze severní půlky Německa, reaguje extrémně podrážděně. Slovo Ordnung čili pořádek, v jiných sférách německé politiky celkem nekontroverzní, má problém se vůbec dostat do oficiálních materiálů strany; prý jde o rasistický a pravicový pojem. Jižní půlka země, kde mimo jiné vládne jediný zelený zemský premiér Kretschmann, oponuje tomuto idealismu poukazem na to, že vytratí-li se společenský souhlas, mohou být následky ještě daleko dramatičtější.

V Karlsruhe je tedy zaděláno na velkou bitvu mezi „realisty“ a „idealisty“, možná i mírně fyzickou (na ministra zahraničí Joschku Fischera házeli roku 1999 jeho radikálnější spolustraníci pytlíky s barvou). Na rozdíl od Rakouska, kde se roku 2017 na různých progresivních tématech tamní Zelení vysloveně rozštípli a rebelská půlka kolem Petera Pilze následně nakrátko vytlačila svoji mateřskou stranu z rakouského parlamentu, se nedá čekat, že by se němečtí Zelení rozpadli úplně. Ale jakýkoli kompromis je těžké si představit.

Vlastně je to s podivem. Ochrana přírody je dost obecné téma, které nemá s imigrací z rozvojového světa zase tolik společného; svého času, před padesáti a více lety, bylo považováno spíš za konzervativní. Tolkienovy obrazy poklidného hobitího Kraje, zničeného invazí průmyslu a cizích ozbrojenců sloužících čarodějovi Sarumanovi (který je dokonalým ztělesněním zvrhlého intelektuála), nemají s dnešním progresivismem společného celkem nic. Nějak se ale stalo, že příroda, imigrace a islám se v praktické západní politice spojily do „nesvaté aliance“, kterou je těžké zase rozpustit. Ani v Karlsruhe se to nejspíš nepodaří.

×

Podobné články