Vědci přišli s překvapivým vysvětlením homosexuálního chování mezi savci

Stejnopohlavní sexuální aktivity nejsou ve zvířecí říši ničím ojedinělým. Pozorovány byly u nejméně 1500 druhů od cvrčků přes racky po tučňáky, stále však nejsou objasněným jevem. Nová studie nabízí vysvětlení, že sexuální styky mezi dvěma samci či dvěma samicemi mohou pomáhat savcům navazovat a udržovat sociální vazby nebo potlačovat konflikty, píše deník The Washington Post (WP).

Článek, který vyšel v odborném časopise Nature Communications, navazuje na rostoucí poznatky o zvířecí sexualitě. Vědci dlouho na homosexuální aktivity nahlíželi jako na evoluční paradox, neboť zvířata stojí cenný čas, který by mohla trávit hledáním partnera opačného pohlaví, s nímž by se mohla rozmnožovat.

Někteří tento jev považovali za tzv. neadaptivní chování, které nepomáhá danému živočichovi přežít, zároveň však nepodkopává jeho reprodukční úspěšnost. Jiní na něj nahlíží jako na dědictví nahodilých sexuálních styků našich nejjednodušších předchůdců, tedy jako na součást normy, nikoli anomálii.

Nová studie vypracovaná výzkumníky ze Španělské národní vědecké rady (CSIC) a Granadské univerzity naznačuje, že tento jev se u savců postupně vyvíjel a nemusí souviset s oním primitivním způsobem páření, který nedělal rozdíly. Jejich analýza naopak našla spojitost mezi stejnopohlavním sexuálním chováním a poklidným soužitím.

Autoři výzkumu nepozorovali zvířata v jejich přirozeném prostředí. Profesor ekologie José María Gómez a jeho kolegové místo toho analyzovali databázi existujících informací o stejnopohlavních stycích a zrekonstruovali vývojové stromy s cílem zjistit, zda existují vazby mezi těmito aktivitami a mezi společenským chováním savců.

Závěr je takový, že sexuální chování zahrnující zvířata stejného pohlaví se zdá být častější u společenských zvířat, jako jsou primáti, která potřebují utvářet komunity, chtějí-li přežít a rozmnožovat se. Dané chování se podle vědců mohlo vyvinout za účelem posílení sociálních vazeb a snížení agrese mezi zástupci stejného pohlaví.

Závěry studie jsou v souladu se zjištěními dalších badatelů. „V sociálně vypjatých situacích podle všeho sexuální chování mezi stejnopohlavními partnery funguje jako způsob snížení onoho napětí,“ uvedla odbornice na primáty z Harvardovy univerzity Christine Webbová, která se španělským týmem nespolupracovala. Podle ní dává smysl, že i zvířatům slouží sex na různé účely, vzhledem k tomu, z jakých různých důvodů jej mohou mít lidé.

Pro zvířata může být způsobem, jak rozptylovat konflikty, nebo i předehrou ke sdílení potravy, míní Christine Wilkinsonová, která se zabývá ochranou životního prostředí na Kalifornské univerzitě v Berkeley a rovněž nepatří k autorům nového článku. „Lví samci v Africe se přesouvají spolu a pomáhají si přežít. Také po sobě lezou a utužují vztahy více tělesnými způsoby, protože se navzájem potřebují,“ vysvětluje.

Jon Richardson, který zkoumá homosexuální chování u hmyzu na Minnesotské univerzitě, poznamenal, že veřejnost často hledá jedno univerzálně platné vysvětlení tohoto jevu, ovšem jeho výzkum týkající se cvrčků nasvědčuje jinému mechanismu. Také odrazoval od vyvozování závěrů ohledně lidského chování z výzkumu o zvířecí říši.

Skutečnost, že nejnovější studie se týká savců, může znamenat, že má potenciál napovědět něco i o naší evoluci, ovšem stejnopohlavní sexuální aktivity u zvířat nejsou stejné jako lidská homosexualita. Ve většině případů se nezdá, že by zvířata vykazovala trvalou preferenci pro stejné pohlaví, nýbrž jakousi sexuální flexibilitu.