Co si myslí Harrisová, netuší nikdo na světě. Ani ona

Americké volby jsou za dveřmi. Obří vliv budou mít nejen doma, ale i za hranicemi. S novým prezidentem přijde i nová koncepce zahraniční politiky. Asi nikde jinde se to neprojeví víc než na Blízkém východě. Spojenec USA Izrael je zapojen do války na dvou frontách. Nepřátelský Írán je na prahu získání atomové bomby. V roce 2015 Írán uzavřel s vládou Baracka Obamy dohodu, známou jako JCPOA: výměnou za pozastavení vývoje jaderných zbraní na deset let se zrušily sankce. Donald Trump v roce 2017 od dohody odstoupil s tím, že problém neřeší, pouze ho odkládá.

O rozdílných koncepcích demokratů a republikánů, jak souvisejí s domácím děním a co region čeká v budoucnu, hovoří pro Echo expert na Blízký východ a bývalý poradce prezidenta George Bushe Michael Doran. V Praze byl na pozvání Vysoké školy CEVRO.

Politika Bidenovy administrativy vůči konfliktu v Gaze se mi zdá trochu zmatená. Na jedné straně tvrdí, že Izrael má právo se bránit, na druhé neustále volá po příměří. Jaké jsou pro to důvody? Hodně se spekuluje, že je to kvůli muslimským hlasům, hlavně v Michiganu. Je to podle vás pravda? Nebo je za tím nějaká strategická vize?

Je to obojí. Krátce vám popíšu jejich strategickou vizi pro Blízký východ. Celá elita Demokratické strany, je to v podstatě všeobecně sdílený názor, chce porozumění mezi USA a Íránem v regionu. Začalo to Barackem Obamou, který je mimochodem stále ve hře. Kolik má vlivu, je otázka spekulací, ale stále je významnou figurou v Demokratické straně. Politika vůči Íránu je jeho odkaz. Věří tedy ne v partnerství, ale v nějaké porozumění, vlastně rozdělení regionu na sféry vlivu. A administrativa by ráda možnost tohoto porozumění zachovala i po 7. říjnu. Věří, že byli uprostřed procesu stabilizace Blízkého východu.

Měli pro to nějaké důkazy?

Dvě události pro ně byly důkazem, že koncept této vize je správný. Jedním bylo příměří, které vyjednali mezi Saúdy a Húsíi. Věří, že to bylo zapojení Teheránu, co snížilo napětí a vytvořilo prostor pro vyjednávání. Druhým důkazem je smlouva o námořní hranici mezi Izraelem a Libanonem. Ve skutečnosti šlo o dohodu mezi Izraelem a Hizballáhem, kterou zprostředkovaly USA za tiché podpory Íránu. Chtěli princip této dohody rozšířit na pozemní hranici. Proto chrání Írán před izraelským útokem. Jejich mantrou od 7. října je, že nesmíme dovolit, aby se válka rozšířila. Ale ona se rozšířila již 8. října, když se zapojil Hizballáh. Pár týdnů poté se zapojili Húsíové a pak íránské a syrské milice. Všechno to samozřejmě koordinoval Írán, ale jediné, co jste slyšeli od vlády, bylo, že Izrael musí sám sebe omezit. Írán se neměl omezovat. Izrael neměl eskalovat. Samozřejmě Hizballáh eskaloval, ale Izrael neměl odpovědět. Je to proto, že vláda si to od začátku definovala jako palestinsko-izraelský konflikt, jako válku mezi Hamásem a Izraelem. Všechny ostatní fronty jsou druhotné. V jejich konceptu regionální konflikt skončí společně s válkou v Gaze.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.