Válka je Putinova láska

KOMENTÁŘ

Válka je Putinova láska
Ruský prezident Vladimir Putin Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Prokletí boje s korupcí

KOMENTÁŘ

Už jste se dnes pořádně naštvali? Obdrželi jste svou denní dávku mediálních potvrzení, že se všechno řítí do pekla? Pokud ne, můžeme doporučit článek o tom, ...

00:05

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nové a další ztroskotání rozhovorů o ukončení války na Ukrajině ukazuje to, co musí být zřejmé už dlouhou dobu každému, kdo není slepý, hluchý a na rozumu ochuzený. Putin mír nechce, nepotřebuje ho, nevyplatí se mu, k ničemu by mu nebyl. Válka je stav, který mu vyhovuje a ve kterém se cítí dobře, možná je šťasten. Je to naplnění jeho způsobu vlády a moci, je to stav, kam jeho vládnutí směřovalo a ve kterém také setrvá, nejspíš až do konce. Válka je totiž jeho nejvlastnější forma bytí, bez ní by nebyl naplněn jeho dějinný úkol a nebyl by ani potvrzen smysl jeho historické existence.

 

Je dobré opustit idealistickou představu o lidské touze po míru a přirozenosti světa bez válek. Opak je pravdou. Putin je v jistém smyslu pravým výplodem lidské rasy. V ní je přítomna neodolatelná a nepotlačitelná destruktivita, Freud to, jak známo, nazval kdysi „pudem k smrti“. Válka je do politiky převedená realizace lidské potřeby osvojovat si svět ničením. Psycholog James Hillman píše o válce jako o „strašlivé lásce“. Válka je totiž přirozenější stav než mír. Vždycky to tak v dějinách bylo, realistický pohled na historii ukazuje, že nikoli mír, ale válka je skutečnou náplní lidských společenství. Mír je fikce a iluze. Když státy přestanou bojovat, je to spíš čas na vydechnutí, napsal Hobbes a Clausewitz by dodal, že na válce je nejhorší, že končí mírem, protože jím končí možnosti, jak dál ji vést a kam až ji dovést. Vítězství bývá zneváženo tím, že po něm už nelze dál pokračovat tím svobodným, a tedy násilným způsobem, který k němu vedl. Po jeho uzavření nastává prázdnota, banalita „normálního“ života, nudné odklízení trosek, zpestřené nějakým stavěním pomníků a neupřímnými projevy úcty k padlým, celým tím funebrálním patosem a kýčem. Válka je naproti tomu vitální, autentická, dynamická, vzrušující a opojná. Ve válce jsou stále otevřené možnosti, nabízí mnoho variant jednání a taktizování, je stále v pohybu, v potencialitě dalšího vývoje, válka a dobývání přejí fantazii a kreativitě. Mír je naproti tomu statický, bez napětí, nudný a otravný. Libují si v něm handlíři, obchodníci, změkčilí pisálkové, bezcenní moralisté a samozřejmě zbabělci. O Putinově psychologii se toho napsalo mnoho, ale jako o změkčilém dekadentovi a naivním snílkovi nikdy. Putin je nepochybně destruktivní, patologická osobnost, ale to je v dějinách spíš výhoda. Tedy v těch dějinách, do kterých se chce zapsat on.

Válka na Ukrajině je přesně to, co v historii a ve své roli v ní potřeboval a co hledal, kam dojít musel. Bylo by pro něj nesmyslné, kdyby příležitosti zaútočit na ni nevyužil a kdyby se nyní možnosti vést válku vzdával v polovině, možná ani ne v polovině, možná třeba na začátku. Čím více člověk čeká na mír, na konec té strašné války, tím mu musí čím dál více docházet, že k jejímu konci Putin nemá důvod. Byl by proti sobě, proti své přirozenosti a proti odkazu, který chce po sobě zanechat. Putin se ve válce našel, je to jeho zlatý grál, zdroj rozkoše, pýchy a slasti. Z jejich olověných pramenů se napájí, opájí se jejím dýmem a živí její krví. Lze si představit, že denně stává před kremelským molochem a děkuje za to štěstí, které si nenechá nikým vzít.

Lze se obávat, že to štěstí s ním sdílí i většina Rusů, protože válka je jediné, co jejich život, který jinak je truchlivý, ubohý a krátký, činí velkým.

Jediná naděje, že jednou jim tato rozkoš skončí, tkví v tom, že ji nebudou mít s kým sdílet. Prostě už s nimi nikdo bojovat nebude. Proto je téměř jisté, že válka bude pokračovat dál. Sláva Ukrajině!

×

Podobné články