V integračním kurzu. Je bití žen povoleno, nebo je trestné?

Neměla šátek, zato měla hluboké laní oči, zjev Šeherezády a naprosto nevyslovitelné jméno Ouafa, na kterém si lámal jazyk i největší šprt mezi námi, droboučký Indonésan Jovian, mimochodem také jediný, kdo na krásnou Maročanku dokázal hypnoticky nezírat přes celou učebnu jako na svatý obrázek, ale jenom potají. Ouafa to samozřejmě věděla, ale nedávala to na sobě znát, a dobře dělala, protože, jak jsme se ovšem dozvěděli až později, byl její muž extrémně žárlivý, minimálně na poměry země, do které jsme se měli pomocí našeho integračního kurzu lépe začlenit; v té době už ale na holandštinu pro cizince nechodila.

Je v Nizozemsku bití žen povoleno, nebo je trestné?

Lavice ve třídě tvořily tvar U v podprahové symbolice rozevřené náruče, kterou je nám naše budoucí nová vlast, když to půjde dobře, připravena nabídnout. Vedle Ouafy seděla Leyla, vedle Leyly Myrjam, vedle Myrjam Fatima, žena prvního z našich tří Muhammadů. Všechny tři byly výrazně atraktivní, výrazně mladé a mnoho let vdané. Kdyby bývaly byly starší, neměli by mužští členové naší skupiny na koho čučet, ne protože exotická krása rychle uvadá, ale protože by je jejich manželé do smíšeného kurzu nepustili. Chodily by v šátcích a dlouhých volných kabátech do ženské skupiny starších paní ze severní Afriky a šance, že úspěšně projdou povinnou občanskou integrací a sáhnou si na nizozemské občanství, by byly zas o něco nižší. To „naše“ muslimky byly liberální, byť pro dvě z nich si přijeli jejich budoucí manželé zpátky do Maroka v rámci domluveného sňatku a ven s námi taky nechodily. Po hodině mizely domů vařit pro manželovy rodiny (vlastní ještě neměly); naloupat rajčata na omáčku pro deset lidí dá strašný práce, posteskla si jednou Ouafa. Tak proč nekoupíš konzervy? Protože by to tchán nejedl.

Mají ženy v Nizozemsku stejná práva jako muži, nebo ještě víc?

Národnostní složení naší party kopírovalo severoafrickou hranici (subsaharské země kupodivu nebyly zastoupeny vůbec), následovaly státy asijské, značně jazykově znevýhodněné; Číňanka Xi ani po několika letech nepřemohla nástrahy nizozemské výslovnosti natolik, aby jí byla rozumět víc než dvě slova po sobě, a aby přemohla rozpaky, většinu času se jenom hihňala. Seděla tu s námi Kambodža, Indonésie, dvě Thajska, Írán a taky manželský pár z Afghánistánu. Jednou jsme probírali jakýsi jazykový fenomén na příkladu typické holandské aktivity, ježdění na kole. „V kolika letech jste dostali své první kolo vy?“ vyzvala nás lektorka ke konverzaci. Oba Afghánci začali hýkat smíchy. „Vy si fakt myslíte, že by po Kábulu mohla jezdit na kole holka?“

Co udělají Nizozemci, když chtějí k někomu na návštěvu? A. Prostě přijdou. B. Raději si schůzku domluví.

Bývalý východní blok jsme zastupovaly tři: Češka, Polka, Ukrajinka. Těžily jsme z kulturní a jazykové blízkosti nejen vůči hostitelské zemi, ale i sobě samým. My jsme rajčata teda neloupaly, i když věřím, že být o deset let později, stojíme u plotny všechny, protože to už zase bylo všechno home made cool. Spojovaly nás také naivní politické názory, formované devadesátkovým myšlením v našich příslušných vlastech, které se faktům navzdory přelilo i do nového tisíciletí; hromadného školního protestu proti invazi do Iráku jsme se tak jako jedny z mála neúčastnily. Zde projevily muslimské spolužačky podstatně lepší čuch. Politiku jsme ale do hodin netahali. Největší hádka se tak strhla o pasáž v učebnici se článkem o Darwinovi. Prosimvás, z opice, rozvášněně volala Myrjam, lékárnice z Káhiry. Vždyť opice jsou tááák hrozně ošklivý!!

Kdy si musím v Nizozemsku hledat práci? A. Co nejrychleji, nebo B. Klidně později, protože to nespěchá?

Zlatou sponou našeho integračního snažení byla kromě státní jazykové zkoušky záležitost zvaná Znalost nizozemské společnosti; jejím cílem bylo zjistit, jak moc jsme si dokázali osvojit místní normy a hodnoty, historii, geografii, co víme o vzdělávacím systému nebo o zdravotnictví. Úsudek o její obtížnosti si udělejte sami z reálných testovacích otázek. Má Nizozemsko jednu, nebo více politických stran? Žije v Nizozemsku hodně lidí, nebo málo? Kdo předsedá vládě – ministerský předseda, nebo král? Je Nizozemsko demokracie? Triviální? Tak jistě. Jenže v tom je zakopán pes.

Pakliže jste adeptům na smysluplnou budoucnost ve své vlastní zemi schopni položit do pomyslné integrační maturity otázku: Leží Nizozemsko v Evropě, nebo v Jižní Americe?, jsou jen dvě možnosti: buď si děláte legraci z nich, nebo ze sebe. Premiérovi v demisi Marku Ruttemu lze vytknout leccos, především pak jeho hrůzostrašné snažení o zánik tří tisíc zemědělských farem prý v rámci ochrany klimatu; ale jeho pokus omezit excesivní, nezvládnutelnou, nerealistickou imigraci do Nizozemska to není.

Věnováno přátelům z kurzu docentky Allies Ligtvoetové z let 2002/2003 v Helmondu.