„Země, odkud se neutíká, má nadějnou budoucnost.“ Salon o vymírání v Evropě, ale i v Asii

Tato debata se výjimečně nekonala v redakci Echa, nýbrž na festivalu United Islands of Prague. Zúčastnili jsme se ho podruhé, jeho tématem byla vymírající Evropa. Nejen o ní hovořili přírodovědec, biolog, básník a spisovatel Jiří Sádlo z Botanického ústavu AV ČR, etnolog Leoš Šatava z FF UK, jenž se zabývá především malými evropskými národy a jazyky, a Adam Horálek, rovněž z FF UK, který zkoumá antropologii stárnutí a národy asijské.

Plná audio verze debaty ZDE.

Než jsem vyrazil na tuto naši festivalovou besedu, namátkou jsem otevřel noviny a dověděl se, že Čechů ubývá a rodí se u nás čím dál méně dětí, že vedra v jihovýchodní Asii zapříčinila úmrtí statisíců až milionů ryb nebo že rekordní rychlostí vymírá hmyz. Skutečně je čeho se bát?

Sádlo: Zní to všechno alarmisticky, ale podívejte se: takových lidí tady na festivalu – a my máme mluvit o vymírání? Navíc já sám vymírám už tak dlouho, že jsem si na to zvykl, vymírání se stalo součástí mého životního stylu. Takže do takových úvah je těžko se pouštět, zvlášť když jsou komplikované tím, že jsme se smrtí přestali umět pracovat už v baroku. Proto když najednou přijde v novinách takováhle rána, jakou jste zmínil, není divu, že vyvolává paniku a strach.

Šatava: Titulky ohlašující, že „Češi vymírají“, neberme vážně. Když se pohroužíme důkladněji do zpráv pod nimi, obvykle zjistíme, že dejme tomu v loňském roce se Čechů narodilo o pět tisíc méně, než kolik jich zemřelo. Z dlouhodobého hlediska to vůbec nic neznamená.

Sádlo: První hláška, že brzy nastane něco jako konec světa, je poměrně mladá, je někdy z druhého století po Kristu. Ale to je tím, že ty starší se nezachovaly. No a v té tehdejší prognóze už se argumentuje tím, co dobře známe: že se lidi buď nemodlí, anebo se modlí blbě. Zadruhé se tam říká, že panuje šílené počasí, jaké nikdy nebývalo. A zatřetí, že mládež je naprosto nesnesitelná. Tak si to přeložte – říkáme snad dnes něco jiného? Čili my si po staletí namlouváme, že zlatý věk už byl a že budoucnost je buď zářivá, ale daleko před námi, anebo blízká a krajně nejistá. Zatímco my tady teď pořád stojíme na okraji propasti. Za ty dva tisíce let už jsme si na takovou pozici možná mohli zvyknout.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.