EU chce daň z elektroodpadu, náklady výrobci spotřebičů zřejmě převedou na lidi. Mobily a počítače tak zdraží

Součástí navrhovaného balíčku nových evropských daní je i daň z elektroodpadu. Ta by tak mohla v dalších letech zvýšit cenu elektroniky, její náklady by si totiž mohly společnosti vybrat od zákazníků. Novou daní chce Evropská komise do svého rozpočtu dostat až 15 miliard eur. Ozývá se však kritika, a to jak od organizací zabývající se elektroodpadem, tak například od Rakouska, kterému se nelíbí nová administrativní zátěž a nová daňová zátěž.

Komise navrhla daň na elektroodpad v novém víceletém rozpočtu. Podle návrhu má každý kilogram nevybraného elektroodpadu být zpoplatněn 2 eury. Komise odhaduje, že by mohla vybrat až 15 miliard eur ročně. Už v současnosti platí v EU směrnice o elektroodpadu, která stanovuje pravidla pro bezplatný sběr například starých mobilů, baterek a jiného elektroodpadu. Díky dalším součástem této směrnice mají jednotlivé státy přehled o vysbíraném elektroodpadu a o tom, který zůstane nevybrán. Právě na něj by měla směrnice mířit.

„Například Švédsko roku 2021 generovalo v přepočtu na obyvatele 28,4 kilogramu elektroodpadu, vyplývá z dat Eurostatu, ale z toho sebralo jen 12,9 kilogramu na hlavu. Tudíž 15,5 kilogramu elektroodpadu je statisticky vykázáno jako nesebraný elektroodpad, takže Švédsko by platilo daň zhruba 31 eur na každého svého obyvatele ročně. Příslušné administrativní náklady zatíží jak samotné členské státy EU, tak v nich působící výrobce a prodejce elektroniky,“ uvedl ekonom Lukáš Kovanda.

Ten také upozorňuje, že náklady daně nesou výrobci elektroniky, kteří se pravděpodobně pokusí náklady převést na zákazníky.

Proti nové dani se už ozývají první kritici. Například podle Orgalim, sdružení, které zastupuje více než 750 000 firem v EU, daň zavede zbytečně velkou administrativní zátěž v porovnání s přínosem zvýšeného sběru elektroniky. To podle Orgalim řeší už směrnice WEEE, která v následujících letech bude zpřísňována.

Podobná kritika přichází i z Česka. Podle odborníků může tento krok motivovat státy s nízkou mírou sběru k lepším výsledkům. Česká republika se přitom řadí mezi premianty – v roce 2024 dosáhl kolektivní REMA Systém míry sběru 77 %, tedy nad povinnou hranicí 65 %.

Člen jeho představenstva David Chytil však varuje před negativními dopady: „Z pohledu ekologického přínosu a zejména rozvoje tohoto odvětví nepovažujeme tuto cestu za správnou. Důraz by měl být kladen na rozvoj infrastruktury, osvětu obyvatel a přísnou kontrolu těch, kdo své povinnosti obcházejí. Členské státy EU již mají nastavené mechanismy, a proto není nutné naše odvětví dále přeregulovávat,“ uvedl Chytil.

Nejedná se přitom o jediný odpad, u kterého chce EU zavést přísnější podmínky. Toto volební období například Poslanecká sněmovna neschválila zálohování petek. Ministerstvo životního prostředí při prosazování zákona argumentovalo i požadavky EU na větší recyklaci plastu či hliníku. Ta má do roku 2029 dosáhnout 90 %. Podle odpůrců novely, která nakonec neprošla Poslaneckou sněmovnou, lze podobných čísel dosáhnout i pomocí současného systému.

V letošním roce také začal platit povinný sběr textilu. Na něj by následně v letech 2027/2028 měl navázat systém spoluúčasti výrobců, podobně jako funguje nyní právě u elektroodpadu.

Možnost zavedení zdanění elektroodpadu kritizovalo například Rakousko, především však z důvodů nabourání daňové autonomie. Jedná se zatím o návrh, o kterém budou jednotlivé státy jednat. Daně jsou v pravomoci členských států, Evropská komise tak potřebuje souhlas všech států v Radě.