V případě mezinárodních zatykačů koná státní zastupitelství a policie, nejde o politické rozhodnutí. Mluvčí ministerstva zahraničí Daniel Drake to napsal ČTK v ...
Redakční polemiky jsou dvojsečný žánr. Mohou být důkazem otevřenosti nebo hašteřivosti, na jaké není pro kohokoli mimo redakce celkem nic zajímavého. Kolega Ondřej Štindl tu v sobotu polemizoval s mým komentářem do Týdeníku Echo a já se v této odpovědi pokusím o otevřenou diskusi.
V komentáři do týdeníku jsem mj. referoval o zprávě listu Wall Street Journal z 1. března. Uvádím tu zprávu jako další potvrzení hypotézy, že brzy po vpádu Ruska na Ukrajinu bylo na dosah smírné řešení. Nedošlo na něj, mj. zřejmě i proto, že do Kyjeva tehdy přiletěl britský premiér Boris Johnson s poselstvím, ať Ukrajina válčí dál. Obrysy tehdy neuskutečněné dohody byly podle mě pro Ukrajinu lepší než cokoli, co může dostat po dvou letech války, destrukce a nespočtu mrtvých. Tento závěr je podle Štindla proruský.
Ondřej s odvoláním na text WSJ vznáší dvě základní námitky. Zaprvé prý žádná dohoda na dosah nebyla. Argumentuje rozdíly v představách obou stran o stropech pro zmenšenou ukrajinskou armádu, o mezinárodních garancích pro případ, kdy jedna strana (rozuměj Rusko) dohodu poruší.
Zajímalo by mě, kam na stupnici proukrajinský–proruský zařadit ty Ukrajince, kteří během těch dvou let už vyšli se svědectvím, že dohoda v dubnu 2022 skutečně na spadnutí byla. Bývalý Zelenského mluvčí a člen delegace v Istanbulu Oleksij Arestovyč letos 15. ledna britskému webu Unherd na otázku, jestli Ukrajinci po posledním společném sezení ruské a ukrajinské delegace v Istanbulu považovali dosažený výsledek za úspěch, odpověděl: „Ano, naprosto. Otevřeli jsme si lahev šampaňského. (S Rusy) jsme předtím prodiskutovali demilitarizaci, denacifikaci, otázky kolem používání ruštiny, ruské církve a mnoho dalšího. A toho měsíce (myšlen duben 2022 – pozn. red.) byla na pořadu otázka velikosti ukrajinské armády v mírových dobách a prezident Zelenskyj řekl: Tuhle otázku bych mohl vyřešit nepřímo (má být zřejmě přímo) s Putinem. Istanbulské dohody byly protokolem o dobrých úmyslech a (dohoda) byla pro přímé setkání (Zelenského) s Putinem připravena z 90 procent. Jejich schůzka měla být dalším krokem v jednáních.“
Arestovyč byl z prezidentské kanceláře před rokem odstraněn, poté co napsal, že raketa, která právě zabíjela ve městě Dnipro, ve skutečnosti nebyla vystřelena Rusy, ale ukrajinskou protiraketovou obranou. Ukrajinská tajná služba SUB Arestovyče poté, co se stal otevřeným kritikem Zelenského, obvinila, že je ruský agent. Současně ho na seznamu hledaných osob vede i Rusko. Arestovyč se zdržuje střídavě v Americe a západní Evropě.
V západní Evropě, konkrétně ve Švýcarsku, tráví většinu času i další člen ukrajinské delegace z jara 2022, Oleksandr Čalyj. Při jednáních v Istanbulu vedl právní tým ukrajinské delegace. Čalyj, doyen ukrajinské diplomacie, loni v prosinci na diskusi Centra pro bezpečnostní politiku v Ženevě (GCSP) pronesl i následující věty: „Uzavřeli jsme takzvané Istanbulské komuniké. Byli jsme velice blízko, v půlce dubna, koncem dubna, zakončení války mírovou dohodou. Z nějakého důvodu byla odložena. Ale, je to můj osobní názor, Putin týden po zahájení agrese proti Ukrajině rychle pochopil, že se dopustil chyby, a zkoušel všechno možné, aby dohody s Ukrajinou dosáhl. Osobně se rozhodl akceptovat Istanbulské komuniké, které bylo naprosto vzdálené tomu ruskému návrhu, který nám předložili v Minsku a který ještě měl povahu ultimáta.“
Do třetice David Arachamija, vedoucí ukrajinské delegace v Istanbulu a doposud šéf poslanecké frakce Zelenského strany v parlamentu, v televizi 1+1 koncem listopadu 2023 pravil: Rusové „byli ochotni ukončit válku, když přijmeme neutralitu, jako kdysi Finsko. A že se zavážeme nevstupovat do NATO. To byla pro ně hlavní věc“.
Tento výměnný obchod je i podstatou onoho návrhu datovaného 15. dubnem 2022, o němž referoval WSJ, navzdory titulku o „drsném Putinově mírovém dealu“. Pokud by tehdy výměnou za neutralitu Ukrajiny šlo zastavit válku, na jejímž konci bude neutrální a navíc zničená Ukrajina, je to přece v přímém rozporu s výkladem, jak nám je vtloukán do hlavy od 24. února 2022: že Rusku šlo od začátku především o zabrání celé Ukrajiny nebo jejích velkých částí. Tenhle rozpor nás nemá zajímat?
Druhý bod, kde mě redakční kolega opravuje, se týká cesty Borise Johnsona do Kyjeva 9. dubna 2022. Ta se konala asi týden po odhalení ruských válečných zločinů v Buče a prý už Johnson zastihl Zelenského v náladě se s Rusy nebavit. Reportérovi WSJ – ale to se týká jiného textu v těchto novinách – to takhle později řekl Johnson. A potvrdil mu to ještě i zdroj od Bidena. Takže Londýn a Washington Ukrajincům žádná jednání s Rusy nezarazily. Ondřej Štindl: „Jistě, nemůže to přesvědčit člověka, pro kterého jsou vyjádření všech stoupenců pomoci Ukrajině a priori lživá a prohlášení představitelů Ruska naopak hodna apriorní důvěry.“ Nevím, koho tím myslí, ale podívejme se, co o pobytu Johnsona v Kyjevě napsala už v květnu 2022 Ukrajinska pravda: „Ruská strana byla připravena k jednání Putin–Zelenskyj, ale staly se dvě věci“ – jednou bylo odhalení ruských válečných zločinů, v Buče a jinde, „druhá překážka přistála v Kyjevě 9. dubna“ v podobě téměř neohlášeného britského premiéra. Podle zdroje Ukrajinské pravdy z prezidentské kanceláře přivezl Johnson dvě jednoduchá poselství: že Putin je válečný zločinec a s takovým se nevyjednává, ale bojuje. A že i jestli Ukrajina je připravena podepsat s Putinem nějaké dohody o garancích, „oni“ (myšleno Západ) ne. Tento zcela průlomový článek nesl výmluvný titulek: „Možnost rozhovorů mezi Zelenským a Putinem byla zastavena po Johnsonově návštěvě.“
I Zelenského blízký spojenec Arachamija jmenoval loni na podzim tři překážky, na nichž jednání ztroskotala: 1) členství v NATO by se muselo odstranit z ústavy, 2) nedůvěra k Rusku a potřeba bezpečnostních garanci, 3) „Když jsme se vrátili z Istanbulu, Boris Johnson navštívil Kyjev a řekl nám, ať s Rusy nic nepodepisujeme a prostě s nimi bojujeme.“ Současně tísněným Ukrajincům přislíbil masivní vojenskou a jinou pomoc. Nevím, kde Ondřej bere jistotu, že Zelenskyj se už po Buče zatvrdil a nechtěl jednat. Existují jeho citáty, například z 5. dubna, že jiná možnost než jednání ani po Buče není. O čtyři dny později přiletěl Johnson.
Co teď s těmi všemi aktéry a jejich svědectvími? Jsou proruští? Možná nejen ti aktéři, možná dokonce i nějaký dochovaný výrok Zelenského je vlastně proruský!
Radil bych lidi, kteří jenom hledají pravdu a souvislosti, hned neshazovat. Válka je docela vážná věc, i ta zástupná. A když už ji s někým vedeme, neškodilo by poznat jeho válečné cíle. Ty aktuální i ty, které měl na začátku války.
00:02
