Havel a Vaculík byli přátelé i soupeři

Václav Havel bylo zpočátku jen jméno, o kterém se v na­šem bytě s odposlechy raději mluvilo jen jako o Vaškovi, případně Vinckovi. Když ho pár let před revolucí pustili z vězení, stalo se to jméno pro mě drobným, klidným pánem s podlomeným zdravím.

Chartisti, kteří se v našem obývá­ku během osmdesátých let scházeli, jevili o nás děti zájem. Byli to koneckonců umělci, tedy celoživotní děti. Někte­ří (například ti, co strávili mládí v trestaneckých táborech v uranových dolech) k tomu navíc byli trochu i alkoholiky, což se vzhledem k tomu, co měli za sebou, předpokládalo, nikoho to nepřekvapovalo a dobře se to poznalo podle urči­tého lyrického podtónu v jejich pohledu. Nerozuměla jsem těm lidem ani slovo, a přesto bylo naprosto jasné, že mají společnou pravdu a že jsou o ní hluboce přesvědčeni.

„Hodné člověk, chytré, jemné... špatný typ,“ řekl o něm náš rodinný přítel Josef Zeman z Bezejovic. Pana Václava taky osobně znal.

.... Mezi Havlem a mým otcem probíhaly různé ná­zorové konfrontace. Vaculík měl například názor, že člověk by raději neměl jednat tak, aby ho museli zavřít, protože hrstka statečných z vězení ještě žádný režim nepoložila. Byl to současně opatrný pokus už vlastně „profesionální­ho bojovníka“ o přiblížení se lidem tvořícím mlčící většinu. Havel připomínal, že rozhodování o tom, kdo jde sedět, je chladný, cynický kalkul a taktika. Může se to stát přes veš­kerou opatrnost snadno i Vaculíkovi. Přesto později po­chopil i popsal Vaculíkovu obavu z přílišného obětování se, které většinu lidí pouze utvrzuje v tom, že je vyhrazeno jen pro výjimečné osobnosti, a neinspiruje je proto k nápodo­bě. Bez ohledu na názorové rozdíly si ti dva navzájem pro­jevovali respekt a někdy až obdiv.

.... Vaculík kladl (nebo si to aspoň myslel) ty nejvyšší nároky sám na sebe, a proto je měl i na ostatní. (Což si všichni jeho vyce­povaní potomci dobře pamatují.) Neustále kázal, a protože svoje vlastní poklesky většinou neskrýval a veřejně se za ně kál, nešlo mu morální nárok na to kázání dost dobře upřít. Ale šlo ho umlčet. Například když jste měli strach, aby neoslovil osm set tisíc lidí na Letenské pláni otázkou: „Kde jste všichni byli celé ty roky předtím?“ Já osobně chápu, že se tehdy v listopadu nehodilo kazit takhle všem náladu. Ale je to dostatečný důvod pro vyškrtnutí hrdiny pražského jara a redaktora samizdatového nakladatelství z progra­mu? Nehledě na to, že Ludvík Vaculík byl opravdu nadaný spisovatel. On by ten projev vybalancoval a zakončil po­vzbudivě. To jeho kolegové z Charty věděli.

Knihu Otec Bůh a matka Láska si můžete koupit zde.