SPD na vrcholu, ale možná i na pokraji pádu. Jakou strategii vůči ANO zvolí?

Pro hnutí Svoboda a přímá demokracie nastal hvězdný moment: po 10 letech se subjekt dostal do vlády, partnery mu budou hnutí ANO a Motoristé sobě. Podíl na vládnutí může dokonce vyvážit fakt, že SPD nepatřilo mezi vítěze voleb – oproti minulým sněmovním volbám ztratilo přes 75 tisíc hlasů - a co více, místo 20 poslanců jich má jen 15, přičemž čistě z řad hnutí jen 10. Za rohem ale číhá větší strašák, neboť partnerství s Andrejem Babišem (ANO) skýtá riziková zákoutí.

Dlouholetý a dosud jediný předseda hnutí SPD Tomio Okamura se ve středu stal předsedou Poslanecké sněmovny – třetím nejvyšším ústavním činitelem země. Jde o nejvyšší funkci, na kterou poslanec a taktéž někdejší senátor dosáhl. Období, které Okamuru ale nyní čeká, nebude zalité sluncem. Hnutí ANO nejpozději v polovině minulého roku nastoupilo na cestu národního konzervatismu, když spoluzaložilo evropskou frakci Patrioti pro Evropu. Ta se po vzoru amerického prezidenta Donalda Trumpa a jeho „America first“ zaměřuje na suverenitu jednotlivých členských států Unie.

Útok na voliče SPD ovšem Babiš vyhlásil již počátkem roku 2023 poté, co neuspěl v druhém kole prezidentské volby, v rámci které ho Okamura podpořil jen nepřímo – neřekl „hlasujte pro Babiše“, ale řekl „nehlasujte pro Petra Pavla“. Jak navíc ukázaly povolební průzkumy po sněmovním klání na podzim 2025, největší část voličů – až čtvrtinu – SPD sebralo právě ANO. Hnutí expremiéra a pravděpodobného budoucího premiéra je, jak sami jeho představitelé říkají, „catch all party“. V praxi to znamená, že výslednou politiku, která za subjektem zůstává, do značné míry ovlivňují jeho partneři.

Druhá Babišova vláda po roce 2018 tak například mohla působit značně levicovým dojem, neboť v ní ANO, které do politiky v roce 2011 vstupovalo coby pravicový subjekt, spolupracovalo s ČSSD a bylo tolerováno ze strany KSČM. Není ovšem radno se nechat zmást v tom smyslu, že by si menší partneři Babiše nějak vodili, naopak. Šéf ANO vždy dokázal velmi schopně akcentovat témata daných partnerů tak, aby si voliči řekli: Proč chodit ke kováříčkovi, mohu-li rovnou ke kováři. Za posledních 12 let tak sociální demokracie padla z dominantního subjektu ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD) přes roli menšího partnera ve zmíněné Babišově vládě až po mimoparlamentní postavení v proběhlém volebním období.

S ANO už znovu ne

Komunisté nedopadli nijak lépe, byť zde by se příčin jejich pádu dalo najít vícero. A obdobnou zkušenost ostatně sdílejí i lidovci, kteří byli v Sobotkově kabinetu třetím koaliční partnerem. Ministr práce v demisi a někdejší předseda KDU-ČSL Marian Jurečka opakovaně vylučoval možnost jakékoliv další vládní spolupráce s hnutím ANO právě s odkazem na to, jak dopadli sociální demokraté. „Byl jsem osobně u toho, když jsme v roce 2017 měli tu nabídku jít znovu s ANO do vlády a řekli jsme, že už do toho nejdeme,“ sdělil Jurečka například v podcastu Chuť moci Thomase Kulidakise.

Zárodek budoucích potíží SPD můžeme najít i v návrhu programového prohlášení vznikající vlády. Byť na první pohled by se mohlo zdát, že ANO své partnery zválcovalo, některé priority typické pro hnutí SPD přece jen v dokumentu najdeme. Mimo jiné například důraz na nulovou toleranci nelegální migrace, odmítnutí eura (ústavní zakotvení koruny jako české měny) či prosazení lidového referenda jakožto vyjádření vůle občanů (nebude se týkat otázky vystupování z EU či NATO). Jenže tyto body nebyly prosazeny navzdory mínění hnutí ANO, ale právě proto, že si je ANO osvojilo a jde tak o programovou shodu. Až bude za čtyři roky docházet k zúčtování ze strany voličů u dalších sněmovních voleb, ANO bude tvrdit, že vše zařídilo ono.

Jak by se mělo hnutí SPD zachovat, aby tlaku vzdorovalo? „Teď bude hodně záležet na politické šikovnosti právě předsedy Okamury, který si je jistě jakožto zkušený politik vědom toho nebezpečí. Podle mě zvolí Luxovu taktiku, kdy někdejší druhý polistopadový předseda KDU-ČSL Josef Lux byl přímo ve vládě, ale tiskové konference strany lidové vždycky vypadaly tak, že jsou v opozici, ne v koalici. Tento model by samozřejmě znamenal střety s Babišem, ale jestli chce SPD vydržet a neskončit jako ČSSD a KSČM, tak se bude muset vymezovat a to nejen co se týká programového prohlášení, ale během celé doby vládnutí,“ uvedl pro Echo politolog ze Západočeské univerzity v Plzni Lukáš Valeš.

Kdo bude darebákem?

Otázkou je, na jaké bázi odpor – opozici v rámci koalice – založit. SPD sice vysílá do vlády odborníky, nicméně hra na „oblečenou a neoblečenou“ princeznu Koloběžku I. zřejmě nevyjde, protože je velmi pravděpodobně pod rozlišovací schopnosti občanů, kteří nesledují politiku na denní bázi, aby si ministry vyslané hnutím SPD nespojovali se značkou tohoto hnutí jen proto, že jde o odborné nominanty.

Valeš nabízí jedno překvapivé řešení. „Paradoxně by SPD mohlo pomoci to, že jejich poslanecký klub je dneska heterogenní, že pět lidí zde není členy SPD. Ti mohou převzít roli zlobivců. Dokážu si třeba představit, že Markéta Šichtařová (Svobodní) určitě nebude spokojena s deficitními rozpočty. Jindřich Rajchl (PRO) je samostatnou jednotkou už nyní. Nechci říct, že by mělo jít rovnou o vyhrožování odchodem z vlády, ale budou muset prezentovat vlastní témata, kdy prostě řeknou: S tímhle my nesouhlasíme, my to vidíme jinak a máme jiné programové cíle,“ sdělil Echu Valeš s tím, že jiné řešení „boje o přežití nevidí“.

Okamura působí v politice od října 2012, kdy byl zvolen jako nezávislý za Zlínsko do Senátu (mandát mu skončil v říjnu 2013 po zvolení do Sněmovny). Na podzim 2012 také oznámil kandidaturu do přímé volby prezidenta, nezískal ale dostatečný počet hlasů pod peticí na svou podporu. Na jaře 2013 založil hnutí Úsvit přímé demokracie, které v říjnu 2013 přivedl do Sněmovny. V červnu 2015 založil nové hnutí SPD, s nímž uspěl v parlamentních volbách v letech 2017, 2021 i letos. V letech 2017 až 2021 byl místopředsedou Sněmovny a o funkci se opakovaně ucházel i po volbách 2021, zvolen ale nebyl. V uplynulém funkčním období působil jako předseda petičního výboru.