Energie překvapivě zlevnily. Nový trend?!

Nedávno jsme se dozvěděli, že tempo spotřebitelské inflace (CPI) zase zesílilo a drží se už nad 2% cílem České národní banky. U inflace, která postihuje jednotlivé producenty, tedy u takzvané výrobní inflace (PPI) je to ale jinak. Tempo růstu cen na začátku výrobního řetězce totiž naopak slábne. Tuto informaci tento týden přinesli statistici.

Konkrétně: Meziročně se ceny průmyslových výrobců v září zvýšily o 0,6 %. Přitom za srpen rostly o 1,1 %. Tak výrazné zpomalení tempa výrobní inflace se nečekalo. Nečekali jsem ho ani já. Posuďte sami: předpokládali byste kupříkladu pokles cen meziproduktů o 0,9 % a energií o 0,1 %? V době, kdy Evropě vládne Green Deal?

Proto se zdá, že z tohoto jednoho čísla ještě nelze dělat velké úsudky. Teprve až další měsíce ukáží, zda se jedná o celkový trend (což si nemyslím), nebo jednorázový výkyv.

Ostatně mimo průmysl byl obrázek jiný. Například ceny zemědělských výrobců se v září meziměsíčně zvýšily o 2,1 % a meziročně byly ceny zemědělských výrobců v září nižší o 0,2 % (zatímco v srpnu byly nižší o 0,5 %). Jinak řečeno – deflace u cen v zemědělství je stále méně výrazná. A právě slábnutí deflace v zemědělství přináší jednu z odpovědí na to, proč skončilo období, kdy supermarkety snižovaly ceny potravin. Tím i spotřebitelská inflace přišla o svou významnou brzdu.

Podobně ceny stavebních prací se dle odhadů v září meziměsíčně zvýšily o 0,4 % a meziročně vzrostly o 1,9 % (zatímco v srpnu byly vyšší o 1,7 %). Neboli ani kondice stavebnictví stále není ideální. Za těchto okolností se nám moc nepozdává, že by snad v průmyslu docházelo k nějakému obratu a „zázračně“ by se zastavil dlouhodobý nárůst cen energií zejména v důsledku zelené transformace. Spíš to bude tak, že došlo k jednorázovým výkyvům. Moudřejší však budeme až po příštích statistikách.

Ani finanční trhy si nevyhodnocují globální status quo tak, že by měla inflace nějak zbrzdit. V poslední době jsou akciové trhy dost nervózní. A hlavní důvod jejich nervozity souvisí s geopolitikou – a geopolitická situace zase úzce souvisí s inflací. Zaprvé přicházejí zatím nepotvrzené zprávy o tom, že Severní Korea mobilizuje svou armádu. Zadruhé situace v Číně přituhuje ekonomicky i vojensky.

Čínská vláda tento týden prohlásila, že se nikdy nezřekne použití síly proti Tchaj-wanu. Vyjádření Pekingu následuje po sérii vojenských manévrů Číny v okolí ostrova. Řada komentátorů považuje příprava na případnou válku proti Tchaj-wanu za odvracení pozornosti domácího obyvatelstva od stále se horšící ekonomické situace.

Čínská vláda totiž postupně propadá panice, že její fiskální a monetární stimuly nefungují. Čína tak čelí hospodářskému zpomalení a konec není v dohledu, zejména proto, že čínská vláda není schopna se vymanit z chybné myšlenkové smyčky: Pokouší se léčit trable ekonomiky tím, co je způsobilo, totiž větším množstvím peněz. Tohle bez pochyb zadělává na inflaci. A inflace v Číně znamená inflaci globálně.

Také proto se domnívám, že na další inflační vlnu již bylo založeno (jakkoliv může trvat déle, než se projeví navenek). A proto se zdráhám poslední domácí statistiky číst tak, že inflace je zažehnána.