Byl sex opravdu tehdy tak rychlý?

KOMENTÁŘ

Byl sex opravdu tehdy tak rychlý?
Česká společnost rané normalizace je v seriálu Volha představena jako polodivoká tlupa komediálně založených hajzlíků, strýců, vykuků a fotříků rozložených pokročilým alkoholismem a všeobecnou mravní zpustlostí, píše Jiří Peňás. Foto: ČT
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Televizní seriály jsou ideálním prostředkem pro marnění času. To je známá věc pro každého, kdo neví, jak by čas promarnil. Díky seriálům to už ví: nejlépe opakovaně, a tedy seriálově. Čím víc seriálů, tím víc dílů a tím více zahozeného času. S filmem ztratíte maximálně jeden večer, se seriálem třeba patnáct. Proto je seriál také stále oblíbenější žánr a už pomalu odsunul jednorázový a těžkopádný film na vedlejší kolej.

S vědomím toho tady uvítáme nový seriál České televize Volha, jehož první díl se vysílal v neděli. Je na něm přitažlivé jednak to, že se odehrává v roce 1971, a pak to, že je takzvaně zasazen do prostředí televize, konkrétně Československé televize, respektive do jejího výrobního či servisního zázemí: hlavní hrdina, či spíše antihrdina je řidič služebního vozu, typ sympatického hajzlíka, něco mezi Švejkem a dejme tomu postavou veksláka z filmů à la Bony a klid, které patří ovšem do dekády následující.

 

V krátké době je to po sérii Dobré ráno, Brno! druhý televizní autoprodukt, v němž je televize sama svým tématem. Televize tedy slouží sama sobě jako modelové prostředí, čímž je odbourán přebytečný mezičlánek, kdy se točily seriály třeba z prostředí cirkusu nebo ortopedie nebo samoobsluhy, ale přitom šlo o tu televizi. Kdysi dávno se toto zacyklení provozovalo takzvanými televizními Silvestry, kdy v „publiku“ seděli herci, kteří se stali slavnými díky hraní v seriálu, který právě skončil. Šlo svým způsobem o dokonalý systém, ze kterého jen občas někdo vypadl, když třeba emigroval nebo udělal nějaký jiný průšvih.

Soudit něco o seriálu Volha po prvním dílu je jistě troufalé. Ale něco odvodit snad lze. Především tedy jak je představena ona doba. Ta doba je zajímavá v tom, že se o ní vede léta již dosti rozsáhlá pře. Ve zkratce a zjednodušení jde o to, do jaké míry byl normalizační režim založen na represi a do jaké míry na konsenzu se společností: vžil se pro to termín „vyjednávání“. Podle politických preferencí (také jde o zjednodušení) se účastníci sporu přiklánějí k jednomu či druhému vysvětlení. Takzvaní antikomunisti zdůrazňují represi a útlak, takzvaní revizionisti vysvětlují úspěch Husákova režimu jakousi formou společenské smlouvy uzavřené mezi režimem a populací.

Jak se to jeví pohledem prvního dílu seriálu Volha? Česká společnost rané normalizace je tu představena jako polodivoká tlupa komediálně založených hajzlíků, strýců, vykuků a fotříků, rozložených pokročilým alkoholismem a všeobecnou mravní zpustlostí. Ženské postavy pak jako pragmatické samice, které s tím také nedělají žádné štráchy. Prostě, jak se tehdy říkalo, kámen tam š..á cihlu, což demonstruje hlavní postava mimořádně rychlými nástupy penetrací, které poněkud popírají nedávné teze jedné americké socioložky o kvalitnějším sexu v zemích sovětského bloku.

Všichni samozřejmě dosti chlastají, mají velmi svérázný a ležérní šatník a ve všem naplňují představu lidí východoevropského typu, k nimž nedolehla evropská kurtoasie, osvícenství a nějaké ty kultivovanější způsoby společenského styku. Prostě všechno, až na výjimky, ale vlastně ani ty ne, jsou to burani: burani, jak se patří, třebaže zaměstnaní na tak prestižním místě, jako byla tehdy Československá televize. Svým způsobem by se dalo říct, že takto představené etnikum se nemůže divit, že ho někdo musel držet na řemeni. Třeba Státní bezpečnost. Někdo tu chásku krotit a vychovávat musel.

A teď, vypadá to na seriál antikomunistický, nebo revizionistický?

×

Podobné články