„Mysleli jsme, že je to nemožné.“ Vědci objevili mrazíky na rudé planetě

Na vrcholových kráterech Marsu byly poprvé pozorovány ranní mrazíky. Podle serveru The Guardian se v kráterech na vrcholcích sopek tvoří jemný ledový poprašek přes noc a po východu Slunce se vypařuje. Přestože je mrazivá vrstva mimořádně tenká, pokrývá obrovskou plochu. Vědci tvrdí, že během mrazivějších období se na marsovských vrcholcích hor zkondenzuje 150 000 tun vody denně, což odpovídá obsahu šedesáti olympijských plaveckých bazénů.

„Je to poprvé, co jsme objevili vodní mráz na vrcholcích sopek a poprvé, co jsme objevili vodní mráz v rovníkových oblastech Marsu,“ uvedl objevitel úkazu a planetární vědec Bernské univerzity Adomas Valantinas. „Domnívali jsme se, že je nemožné, aby se v okolí rovníku Marsu tvořil mráz, protože kombinace slunečního svitu a řídké atmosféry udržuje na povrchu a vrcholcích hor relativně vysoké teploty,“ dodal podle serveru Space.

Valantinas si mrazem pokrytých sopek v marsovské oblasti Tharsis všiml na barevných snímcích s vysokým rozlišením, které v časných ranních hodinách pořídila družice Trace Gas Orbiter (TGO). Úkaz se na povrchu kráteru zobrazuje jako namodralý odstín a na dobře osvětlených svazích chybí.

Oblast Tharsis na Marsu je rozsáhlá vulkanická oblast poblíž rovníku planety. V oblasti se nachází tucet velkých sopek, včetně Pavonis Mons a Olympus Mons, které až třikrát převyšují Mount Everest. Sopka Olympus Mons navíc zaujímá plochu o velikosti Francie.

Profesor planetárních věd na univerzitě v anglickém Leicesteru John Bridges uvedl, že tato práce dokazuje pokračující úspěch družice TGO a její kamery CaSSIS (Colour and Stereo Surface Imaging System). „Pochopení současného koloběhu vody v atmosféře Marsu a v blízkosti povrchu bude důležité pro budoucí průzkumné mise včetně těch lidských, kde bude voda klíčová,“ dodal.

Kosmické sondy na oběžné dráze Marsu přinesly důkazy o zmrzlé a tekuté vodě na rudé planetě již dříve. Vzorce tamního terénu naznačují, že planeta kdysi bývala poseta obrovskými jezery, což z ní činilo mnohem vlhčí a možná i obyvatelný svět. Podle Valantinase by mrazíky mohly být stopou po někdejším marsovském klimatu.