„Jak žil Vlastík s mým tátou, je pro mě pořád tajemství,“ říká Jáchym Topol

Toto je rozhovor starých známých. Jáchyma Topola jsem se na to chtěl léta zeptat, ale vlastně to ani nebylo nutné. Pak umřel Vlastimil Harapes a Jáchym sám řekl, hele, možná bych o tom, jak žil Vlastík s mým tátou, něco řekl. A já řekl: Myslíš? Jo, lepší, než když kolem toho bude taková divná mlha.

Když teď umřel Vlastimil Harapes, stal ses definitivně sirotkem. Hodně lidí se o tom už něco dočetlo, ale jak to vlastně bylo? Vlastimil Harapes žil s tvým otcem, že? Co to znamenalo pro tebe?

Pro mě to bylo tajemství a pořád to pro mě tajemství trochu je… Když si otevřeš Wikipedii, tak tam opravdu stojí, že životním partnerem Vlastimila Harapese byl básník a dramatik Josef Topol, proti tomu nemůžu nic namítat, asi to tak bylo, já vlastně doposud nevím, jaký ten vztah opravdu byl.

No, asi takový, jaký je, když spolu lidé bydlí…

Nás to samozřejmě v dětství s bráchou zajímalo, ale zároveň dítě úplně nechce všechno vědět o rodičích. Soukromí rodičů je posvátná věc a k některým věcem se přibližuje třeba i s odporem. Tak jsme to prostě brali. Pro mě byl Vlastík nejlepší přítel mého táty, se kterým i bydlel. A pak to byl člověk, který mi třeba dal dva tisíce na to, abychom koupili tiskárnu pro Revolver Revue, samizdatový časopis, který jsme vydávali. Já mu říkal: Já jdu tisknout letáky a ty jdeš na schůzi KSČ. A on se zasmál, vytáhl šrajtofli a dal mi ty dva tisíce. Nebo vím, že přispíval na rodiny vězněných chartistů. Nebo když vyhořel undergroundový barák, teď už nevím koho, tak od Vlastíka jsem nesl docela dost peněz do Ječné: tam bylo u Němců srdce undergroundu.

Tvůj otec podepsal Chartu, Vlastimil Harapes Antichartu… A žili spolu. Ale to je absurdní jen zdánlivě. Že je to příklad toho, že jednoduché šablony nesedí.

Právě… V tátových denících je třeba zápis o tom, jak po Chartě se rozrazily dveře v domě v Thunovské, kde s Vlastíkem bydleli, vejde tam estébák, sedne si ke stolu a zapálí si. Sedí tam, pak hodí vajgl na zem, zašlápne ho a odejde. A vedle v pokoji sedí baletní mistr Národního divadla… Tohle je absurdní! Ne, že jeden podepsal Chartu a druhý Antichartu. Vlastík byl člen strany, tančil na světových jevištích, třeba v Bolšom těatre v Moskvě, a táta byl disident, vyhozený ze všech zaměstnání, vyslýchaný estébáky… A šlo to.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.