Ve Varšavě se konal desátý summit Iniciativy Trojmoří. Tento nový formát regionální spolupráce ve střední a východní Evropě je nejvýraznějším mezinárodněpolitickým odkazem končícího polského prezidenta Andrzeje Dudy. Jak poznamenal jeden z účastníků: „Nevím, zda v této konkrétní podobě Iniciativa přežije, ale všichni teď už zcela přirozeně uvažujeme v trojmořských kategoriích.“
Iniciativa zahrnuje 12 členských států EU, od Estonska až po Řecko, a také přidružené země, které se chtějí formátu účastnit, i když nejsou členy EU. Letos se k Ukrajině a Moldavsku připojila i Černá Hora a Albánie. Strategickými partnery Iniciativy se letos vedle Japonska, Německa, USA a Evropské komise staly Turecko a Španělsko. Po letech velmi omezeného a odměřeného vystupování zástupců Prahy a Bratislavy patřili v letošním roce jak český, tak slovenský prezident mezi nejviditelnější účastníky akce.
V posledních letech v Česku a na Slovensku opakovaně zaznívaly teze o „smrti Visegrádu“ – nejvýznamnější platformy regionální spolupráce ve střední Evropě po roce 1989. Mnozí tuto údajnou smrt vítali, a sice kvůli pověsti „evropských potížistů“, jiní oplakávali ztrátu nástroje, díky němuž „byl náš hlas v Evropě silnější“. Poslední ranou pro spolupráci v rámci V4 byla ruská agrese na Ukrajinu a zcela odlišné přístupy Polska a Česka na straně jedné a Maďarska na straně druhé. Jak je možné, že Trojmoří se ve stejné době daří pomalu, ale jistě rozrůstat?
Receptem je především menší důraz na politický rozměr spolupráce. Myšlenka Trojmoří je snadná: země, které tvoří Iniciativu, představují 30 procent rozlohy EU, ale pouze 14 procent evropského HDP. Představují periferii evropské ekonomiky. Jedním z důvodů tohoto statusu je skutečnost, že dosud v moderních dějinách Evropy probíhala spolupráce především na ose východ–západ. Naše země představovaly zdroj surovin, součást dodavatelského řetězce, v němž konečný výrobek a jeho přidaná hodnota vzniká už jinde, či dokonce pouhé tranzitní území. To se v poslední době mění – díky posilování jednotlivých ekonomik začali jsme být pro větší sousedy atraktivními partnery. Regionální hegemon Německo na trhy zemí středo-východní Evropy vyváží víc než do Číny či USA. Nicméně abychom se mohli definitivně vyrvat z pastí perifernosti, jednotlivé periferie se musejí propojit mezi sebou navzájem, nikoliv pouze s centrem.
Politolog Przemysław Žurawski vel Grajewski poukazuje na to, že v době, kdy ve střední Evropě vznikala kostra cestní a železniční sítě, byl celý region rozdělen mezi tři impéria, jejichž zájmem bylo vzájemné propojení imperiálních center (osa východ–západ). Naopak i blízké oblasti periferních provincií zůstávaly navzájem izolovány. Je to skvěle vidět třeba na polsko-slovenském pomezí, které se dodnes nedočkalo pořádného dálničního či železničního propojení. Tyto infrastrukturní dluhy narůstaly až do dnešní doby. Fixace na imperiální centra fungovala v naší mentalitě ještě dlouho poté, co impéria padla. Vedle cest a železnic zahrnovala v pozdějších dobách i naprostý nedostatek energetických propojení. Proto právě infrastruktura – projekty jako Via Carpatia (dálniční spojnice od Pobaltí až do rumunských a řeckých přístavů) nebo Rail-2-Sea (železniční koridor z polské Gdyně do rumunské Konstanci) – a energetika byly a jsou páteří Iniciativy.
Právě v rámci Trojmoří vznikal tlak na co nejrychlejší dokončení LNG terminálů na chorvatském Krku a v polském Svinoústí a také plynových interkonektorů mezi Polskem a Litvou a Polskem a Slovenskem. Všechny tyto elementy pak sehrály klíčovou roli v procesu osamostatňování se od ruského plynu po eskalaci konfliktu na Ukrajině. „Značku“ Trojmoří mělo i nedávné připojení energetických sítí baltských republik ke zbytku EU (a paralelní odpojení od Ruska), které Baltové slavili jako „druhý den nezávislosti“.
Pro řadu – hlavně liberálních – politiků v našem regionu je každá vlastní, autonomní iniciativa z principu podezřelá jako „pokus o budování alternativy k EU“ či „zpochybňování západní orientace“. Nicméně právě díky tomuto „praktickému“ vymezení, postavenému na ekonomice a infrastruktuře, se Iniciativě Trojmoří podařilo oslabit potenciál vnitřních sporů.
Oslabit, leč nikoliv zcela vyřadit. Pro projekt klíčová transatlantická vazba na USA podstatně zeslábla po nástupu Joea Bidena, který Trojmoří vnímal jako „Trumpův projekt“. Teď do Varšavy Trump sice nedorazil, ale příjezd státního tajemníka pro energetiku Chrise Wrighta dal naději na odblokování americké účasti na Iniciativě.
Nebylo samozřejmě možné vyhnout se tématu ruské agrese na Ukrajinu. V tomto ohledu Trojmoří nabízí recept na paralelní posilování bezpečnosti a infrastruktury, jelikož většina projektů Iniciativy představuje dopravní či jiné typy propojení na východním křídle NATO, které vedle civilního mají i vojenský a bezpečnostní význam. Je zajímavé, že tento přístup, který spojuje bezpečnostní, infrastrukturní a ekonomický rozměr, je v mnohém snadněji „stravitelný“ například pro dnešní slovenský establishment.
Na summitu Trojmoří patřil Peter Pellegrini mezi nejviditelnější řečníky. Slovensko se také bez problémů podepsalo pod finální deklaraci, která zahrnuje silný hlas podpory pro bojující Ukrajinu (jedině maďarská delegace odmítla podpořit části deklarace spojené s rusko-ukrajinskou válkou).
Komentátor polského deníku Rzeczpospolita Jerzy Haszczyński zdůraznil, že se „myšlení trojmořským způsobem“, tedy důraz na posilování různých typů konektivity na ose sever–jih mezi zeměmi východního křídla NATO a EU a pochopení významu vzájemné ekonomické spolupráce dosud spíše periferních států, stalo díky Iniciativě něčím samozřejmým a je stále silněji přítomno ve veřejném prostoru. Zároveň situace na Ukrajině ukázala, že kromě ekonomických benefitů je takové propojování i zcela existenciální bezpečnostní nutností. Je proto příznačné, že největší možnou hrozbou pro pokračování formátu jsou nyní vnitropolské politické spory.
Na summitu, organizovaném prezidentskou kanceláří Andrzeje Dudy, se neobjevil žádný zástupce liberálně levicové Tuskovy vlády. I přesto, že do Varšavy přijelo devět hlav států, jeden premiér a řada ministrů. Jak si všimlo mnoho komentátorů, šlo vlastně o největší akci, která se v Polsku konala v rámci předsednictví země Radě EU. Zatímco Tusk je v Polsku pod palbou kvůli „bezpříznakovému“ způsobu, jakým země k předsednictví přistupuje, prezident Duda předvedl, že o regionální spolupráci, kde Polsko hraje klíčovou roli, je stále zájem.
Jestli to způsobí, že (opět slovy Haszczyńského) bude formát Trojmoří pro polské liberály ještě více „smrdět PiSem“, a tedy po odchodu Andrzeje Dudy projekt definitivně potopí, uvidíme. Doufejme alespoň, že nový způsob uvažování o spolupráci v regionu, který Iniciativa posílila, tady s námi zůstane.
00:01
