Kdo je tady rasista? S britským historikem o kolonialismu, otroctví a kulturních válkách

Na londýnské konferenci Aliance zodpovědných občanů (ARC) jsme se setkali s teologem a historikem Nigelem Biggarem, který se proslavil obhajobou teze, že Britské impérium nepáchalo pouze samé hrůzy. Hovořili jsme o jeho zkušenostech z kulturních bojů v akademickém světě a o tom, proč zasáhly právě Británii tak silně.

Co si myslíte o nedávném návrhu, že by Spojené království mělo platit odškodné za otroctví?

Nedává to smysl. Ano, někteří lidé v této zemi až do 19. století obchodovali s otroky. Ale otroctví je univerzální instituce, kterou praktikovali lidé všech barev kůže na každém kontinentu. Britové patřili mezi první na světě, kdo otroctví a obchod s otroky zrušili. Následujících 150 let pak Britské impérium strávilo potlačováním otroctví, od Brazílie až po Nový Zéland. Proto mi nepřipadá logické, aby Britové platili reparace. Dlouho předtím, než se Britové zapojili do obchodu s otroky, zotročovali Afričané jiné Afričany a prodávali je Římanům, později Arabům a teprve poté Evropanům. Afričané tedy byli do obchodu hluboce zapojeni sami. Arabové zase obchodovali s otroky a provozovali otroctví ještě dlouho poté, co Británie tyto praktiky zrušila. Proč tedy obviňovat právě Brity?

Proč si myslíte, že se tak děje?

Na Británii se ukazuje prstem proto, že státy sdružené v Karibském společenství (CARICOM) vycítily, že britské elity příliš neznají vlastní koloniální historii, cítí vinu za otroctví a domnívají se, že bychom měli platit reparace. Nevědí nic o dlouhodobém britském úsilí otroctví potlačit. Země CARICOMu tedy v našich liberálních elitách rozpoznaly slabost a snaží se ji využít, protože chtějí peníze.

Není to také přenos americké debaty o rasové diskriminaci na druhý břeh Atlantiku?

Rozhodně ano. Toto téma se začalo prosazovat až po zabití George Floyda v Minneapolisu v květnu 2020, kdy hnutí Black Lives Matter přeskočilo Atlantik. Podle narativu Black Lives Matter je Británie systematicky rasistická. Náš rasismus má prý pramenit v kolonialismu, který lze shrnout do jediného slova – otroctví. Není pochyb, že vliv radikální americké rasové politiky tomu dodal sílu. Amerika je kulturně dominantní, a protože mluvíme stejným jazykem, jsme zřejmě náchylnější podléhat jejímu vlivu více než třeba vy v České republice. Například je známá fotografie mladé ženy z anglického protestu Black Lives Matter, která drží transparent „odzbrojte policii“. Jenže v Británii policie ozbrojená není. Tato žena zjevně zapomněla, že není v Americe. Přes všechny řeči hnutí Black Lives Matter máme empirické důkazy, že Británie patří mezi nejméně rasistické státy světa. V roce 2023 se organizace World Values Survey (Průzkum světových hodnot) ptala lidí v 27 zemích, zda by jim vadilo mít za souseda imigranta nebo někoho jiné rasy. Britští respondenti, spolu s kanadskými a australskými, s tím měli nejmenší problém – na rozdíl od respondentů z Číny, Ruska či Íránu. Británie a další bývalí členové Britského impéria tedy patří mezi nejméně rasistické země na světě. Narativ Black Lives Matter, že jsme systematicky a strukturálně rasističtí a že běloši utlačují černochy, v našem prostředí nedává smysl. Mohl jste si všimnout, že jsme měli premiéra Rishiho Sunaka, který je indického původu. Současná lídryně opozice Kemi Badenochová pochází z Nigérie a nikoho to nepřekvapuje.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.